Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 380/2009

U S N E S E N Í

a) Ing. V. M.

, a

b)

JUDr. J. O.

, proti žalovanému

P. K.

, zastoupenému JUDr. Karolem Stome, advokátem se sídlem Praha 4, Lopatecká 18, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2008, č. j. -210, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 5. 2007, č.j. -162, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 20. 6. 2007, č.j. -167 (poté, co jeho zamítavý rozsudek ze dne 15. 4. 2005, č.j. -68, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2005, č.j. -86, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení), přivolil k výpovědi z nájmu žalovaného k bytu č. 5 ve 3. nadzemním podlaží domu č.p. 55, v k.ú. V., v P., ulice Francouzská č.o. 52 (dále též „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“), určil, že výpovědní lhůta je tříměsíční, a uložil žalovanému povinnost byt vyklidit do 15 dnů po poskytnutí přístřeší; dále rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Vzal zejména za zjištěno, že žalobci jsou v katastru nemovitostí zapsáni jako podíloví spoluvlastníci předmětného domu, a že žalovanému, užívajícímu předmětný byt na základě dohody o užívání bytu ze dne 30. 7. 1991, byla dne 30. 9. 2004 doručena žaloba obsahující výpověď z nájmu bytu, odůvodněná hrubým porušováním povinností vyplývajících z nájmu bytu, spočívajícím v nezaplacení nájemného a úhrad za plnění poskytovaná s nájmem bytu za dobu delší než tři měsíce (dále též „Výpověď“). Soud prvního stupně – poté, co na základě podlahové plochy bytu zjištěné ze znaleckého posudku Ing. J. D. určil výši nájemného podle a násl. , o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, ve spojení s výměry Ministerstva financí citovanými v odůvodnění rozsudku – dospěl k závěru, že ke dni doručení Výpovědi dlužil žalovaný na nájemném částečně za březen a zcela za duben až srpen 2004, jakož i na zálohách za služby za „osm měsíců roku 2004“. Uzavřel, že tím naplnil výpovědní důvod podle ustanovení ve znění před novelou provedenou ( dále jen „obč.zák.“). Neshledal, že by přivolení k výpovědi bylo v daném případě v rozporu s dobrými mravy ( obč.zák.), a vzhledem k tomu, že se nejedná o rodinu s nezletilými dětmi, vázal jeho povinnost k vyklizení toliko na zajištění přístřeší ( obč.zák.).

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 27. 6. 2008, č.j. -210, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a shledal jeho rozsudek věcně správným.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které odůvodnil tím, že rozhodnutí „trpí vadami, zejména podle ustanovení a b) a odst. 3 a dále z důvodu podle ustanovení a c) ” Vyjadřuje přesvědčení, že žaloba v dané věci měla být zamítnuta, neboť z provedeného dokazování vyplývá, že dlužné nájemné za rok 2004 ve výši 30.508,40 Kč uhradil již dne 12. 1. 2004; nemůže být proto pravdivým tvrzení, že byl ke dni podání žaloby v prodlení s placením nájemného. Namítá, že pokud soudy obou stupňů vycházely z podlahové plochy určené znalcem – aniž se však vypořádaly s plochou rozhodnou pro výši nájemného – a ve svých rozhodnutích nijak „nehodnotily navrhovaný důkaz nájemní smlouvou (čl. II. žaloby)”, jsou jejich rozsudky nepřezkoumatelné. Dovolatel má dále za to, že „rozhodnutí obou soudů nemají oporu v provedeném dokazování”, neboť výše nájemného nebyla během řízení zjištěna, účastníci se na ní nedohodli a nebyla určena ani žádným pravomocným rozhodnutím. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně aby byl též zrušen rozsudek soudu prvního stupně a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení; současně učinil návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Žalobci v dovolacím vyjádření vyvraceli námitky dovolatele a uvedli, že dovolání není důvodné.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 27. června 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je upravena v ustanoveních a c)

Ustanovení však přípustnost dovolání nezakládá, neboť soud prvního stupně sice rozhodl ve svém v pořadí druhém rozsudku jinak, než v rozsudku dřívějším, avšak mezi novým rozsudkem soudu prvního stupně a právním názorem odvolacího soudu, který jeho dřívější rozhodnutí zrušil, chybí příčinná souvislost potud, že právě právní názor odvolacího soudu byl určujícím pro nové rozhodnutí věci soudem prvního stupně. Tak tomu je u názoru na právní posouzení věci (u názoru, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popř. jak má být vyložen). Právním názorem významným z hlediska ustanovení tak proto nejsou pokyny k odstranění procesních vad, případně jiné pokyny k tomu, jak má soud prvního stupně dále postupovat po procesní stránce či pokyny odvolacího soudu k doplnění řízení. V dané věci odvolací soud vyzval soud prvního stupně k doplnění řízení v rozsahu nezbytném pro posouzení naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu; takovýto právní názor však žádným způsobem neusměrňoval soud prvního stupně v tom, jak má věc v novém rozsudku rozhodnout, a proto dovolání podle není přípustné.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení a odst. 3 spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( o.s.ř) nebo nesprávnost skutkových zjištění ( ).

Právě takové nezpůsobilé dovolací důvody obsahově uplatňuje dovolatel; to platí především ve vztahu k námitce představující dovolací důvod podle (namítaná nepřezkoumatelnost rozhodnutí), neboť k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (tj. k vadám podle ), jakož i k vadám uvedeným v , ) a b/ a , dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ). Samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 20. 10. 2005, sp.zn. , a z 13. 3. 2008, sp.zn. , ve spojení s usneseními Ústavního soudu z 20. 7. 2006, sp.zn. , a z 25. 9. 2008, sp.zn. ).

Nezpůsobilý dovolací důvod rovněž představují námitky dovolatele, jimiž zpochybňuje závěr odvolacího soudu o naplnění uplatněného výpovědního důvodu podle obč.zák., neboť tyto obsahově směřují proti zjištěnému skutkovému stavu, resp. hodnocení důkazů, a je jimi uplatňován dovolací důvod podle ; jinak řečeno dovolatel nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů odvolacím soudem a v konečném důsledku předkládá jinou (vlastní) verzi skutkových okolností týkajících se plnění svých povinností nájemce v podobě placení nájemného a úhrad za plnění spojená s užíváním bytu.

Dovolatel však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) – přípustné ( ). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Je tedy zřejmé, že dovolání žalovaného směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

Pro úplnost lze dodat, že i když napadený rozsudek odvolacího soudu obsahuje nesprávné poučení o tom, že dovolání proti němu je přípustné, nezakládá takovéto poučení přípustnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp.zn. , uveřejněné pod č. 51 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

O návrhu na odklad vykonatelnosti, jenž neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svojí ustálenou judikaturou nerozhodoval.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení větu první, , a s přihlédnutím k tomu, že žalobcům nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 9. srpna 2010Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.předsedkyně senátu