Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4714/2009

28

Cdo 4714/2009

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

a) Z. K., b) M. K., c) H. M., d) E. N.

, všechny zastoupeny Mgr. Markem Ježkem, advokátem v Českém Těšíně, Jablunkovská 40, proti žalovanému:

Pozemkový fond České republiky

, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o finanční náhradu za nevydané pozemky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2009, č.j. -83, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze svým rozsudkem shora uvedeným změnil rozsudek soudu prvního stupně č.j. -68 ze dne 5. 5. 2008 a vyhověl žalobě žalobkyň o finanční náhradu za nevydané pozemky tak, že žalovaný je povinen zaplatit každé ze žalobkyň 116.927,50 Kč společně s úroky z prodlení (specifikace v rozsudku), celkem tedy (v jistině) 467.710,- Kč (kromě již vyplacených 322.550,- Kč). Dále zavázal žalovaného k zaplacení náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 73.254,- Kč a na nákladech odvolacího řízení zavázal žalovaného k zaplacení 36.448,51 Kč, vždy do tří dnů od právní moci rozsudku a k rukám advokáta žalobkyň.

Odvolací soud mj. konstatoval, že finanční zhodnocení sporných pozemků nyní oprávněným osobám představuje rozdíl mezi cenami v době odnětí, resp. vydání, přičemž obě ceny se stanoví podle cenových předpisů platných ke dni účinnosti zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku č. (zákon o půdě). V rozhodované věci bránila vydání dříve odňatých pozemků jejich zastavěnost, nastoupil tedy právní režim náhrad za pozemky podle zákona o půdě. Žalovaný se dostal s plněním do prodlení, jestliže odmítl plnění (na základě znaleckého posudku) v požadované výši a lhůtě zaplatit. Odvolací soud proto přiznal žalobkyním i zákonný úrok.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání pro nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Odvolací soud měl nesprávně ocenit nevydané pozemky v rámci restitučních nároků žalobkyň, včetně úroků z prodlení. Restituční nároky žalobkyň byly již vypořádány Ministerstvem zemědělství a byla jim poskytnuta finanční náhrada podle § 16 odst. 1 zákona o půdě ve znění platném ke dni 3. 12. 2004; stalo se tak ve výši 322.550,- Kč a rozdíl mezi znaleckým oceněním ke dni 24. 6. 1991 a již vyplacenou částkou byl žalobkyním přiznán neoprávněně. Prodlení pak mohlo nastat teprve po třech letech od převzetí písemné výzvy k zaplacení náhrady (ze dne 3. 10. 2005), nikoli dnem odmítnutí plnění Pozemkovým fondem (28. 11. 2006). Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil jej tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřily.

Dovolání je podáno žalovaným jako účastníkem řízení ve lhůtě prostřednictvím osoby s právnickým vzděláním jako zaměstnancem žalovaného ( , ). Dovolání je přípustné, neboť nižší instance rozhodly o meritu věci ve vztahu k dovolateli odlišně ( ). Dovolací důvod je uplatněn podle

Dovolání není důvodné, přičemž stran věcně správného rozsudku odvolací instance lze plně odkázat na všechny argumenty, o které se její rozhodnutí opírá.

Dovolací soud dodává, že podle jeho zcela konstantní judikatury, vycházející z výslovněného znění zákona (srov. § 14 odst. 3, 8 zákona o půdě), se výše náhrady stanoví ke dni účinnosti zákona o půdě, tj. k 24. 6. 1991. Případný rozdíl ve výši náhrady, vzniklý tím, že na rozdíl od data účinnosti zákona o půdě již později nebyla obec, v níž pozemky leží, součástí Českého Těšína (jako obce, pro kterou platí jiná sazba ocenění), nemůže jít k tíži žalobkyň.

Stran prodlení lze sice vycházet z ustanovení § 16 odst. 1 zákona o půdě, jak tvrdí dovolatel, ale interpretace tohoto ustanovení nesmí popírat jeho smysl. Zajisté, že je tu stanovena tříletá lhůta k poskytnutí náhrady za pozemky, jež se podle zákona o půdě nevydávají; zásadně teprve po jejím uplynutí nastává prodlení na straně toho, kdo je povinen plnit. Jestliže však Pozemkový fond již dne 28. 11. 2006 odmítl plnění z důvodů jím opakovaně uváděných poskytnout, pak již tehdy bylo zřejmé, že splnit svůj závazek nehodlá. Žalobkyně se proto s účinností dne 30. 7. 2007 (dojití žaloby, tj. zahájení řízení) obrátily se svými nároky na náhradu na soud. Bylo by nepřijatelné, kdyby po dobu soudního řízení, v němž bylo rozhodováno o výši náhrady, nemělo běžet – při protikladném stanovisku žalovaného – jeho prodlení. To zejména tehdy, je-li prodlení ex lege odvislé od uplynutí lhůty jemu stanovené k plnění. Z judikatury senátu 28 Cdo tu lze poukázat na rozhodnutí sp. zn. a , v nichž se považuje za počátek běhu příslušné lhůty den, v němž osoba oprávněná k plnění (v restitučním vztahu) zjistí, že osoba povinná k tomuto plnění plnit nehodlá.

Z důvodů výše uvedených tedy Nejvyšší soud dovolání strany žalované zamítl ( věta před středníkem ).

Žalobkyním nevznikly v tomto řízení žádné náklady.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 25. srpna 2010

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu