Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1587/2008-119

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY 26 Cdo 1587/2008-119

U S N E S E N ÍNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců: 1) MUDr. M. K. a 2) D. K., zastoupených JUDr. Robertem Jehnem, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 32, proti žalovanému hlavnímu městu Praze, IČ: 00064581, se sídlem úřadu v Praze 1, Mariánské nám. 2, zastoupenému JUDr. Světlanou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 18, o 214.901,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. října 2007, č. j. -92, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.840,- Kč k rukám JUDr. Světlany Zvolánkové, advokátky se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 18, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.Od ů v o d n ě n í:Žalobci požadovali, aby jim žalovaná zaplatila částku 214.901,- Kč s příslušenstvím. Uvedli, že smrtí otce žalobce dne 19. 5. 2002 na ně přešlo právo nájmu bytu o velikosti 2+1 s příslušenstvím, nacházejícího se ve čtvrtém podlaží domu č. p. 16 v P., ulice Žatecká, k. ú. J., náležejícího do vlastnictví žalované (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“). Se souhlasem pronajímatelky městské části P., která v rámci přenesené působnosti dům spravovala, provedli na své náklady stavební úpravy bytu. Dům byl v roce 2002 rozdělen na bytové jednotky a kupní smlouvou z 26. 11. 2003 žalovaná převedla bytovou jednotku, ve které se nacházel byt užívaný žalobci jako nájemci, do jejich vlastnictví za kupní cenu 456.950,- Kč. Ačkoliv tím došlo k zániku jejich nájemního práva k bytu, žalovaná jim odmítá uhradit částku odpovídající zhodnocení její věci, k němuž došlo stavebními úpravami a které podle znaleckého posudku činí 214.901,- Kč. Za nevýznamnou považovali skutečnost, že kupní cena bytové jednotky ke stavebním úpravám nepřihlížela. Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem z 3. 4. 2007, č. j. -67, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení.Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci se domáhají vůči žalované nároku podle (dále „obč. zák.“). Jde však o ustanovení upravující výlučný vztah nájemce a pronajímatele a žalované jako obci nesvědčí věcná legitimace, neboť svěřila svoje práva v rámci přenesené působnosti městské části. Kromě toho je třeba obč. zák. vykládat ve spojení s obč. zák. tak, že nájemce se může domáhat na pronajímateli toho, o co se zvýšila hodnota jeho věci stavebními úpravami, které sám hradil a pronajímatel odsouhlasil, jen dojde-li ke skončení nájmu bytu dohodou nebo výpovědí. Při něm zůstane zhodnocený byt v domě ve vlastnictví pronajímatele, jenž se tak obohatí. V daném případě byla však bytová jednotka převedena na nájemce (žalobce) i se zhodnocením, které se také odrazilo v kupní ceně, za kterou ji následně prodali. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem z 9. 10. 2007, č. j. -92, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Poukázal na to, že z ustálené judikatury v obdobných sporech (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze 17. 1. 2006, sp. zn. ) vyplývá, že věcně legitimována je jak obec hlavní město Praha, jako vlastník nemovitosti, tak městská část Praha 1, jako její správce. Ztotožnil se s výkladem obč. zák. Zdůraznil, že bytová jednotka, v níž se nacházel byt zhodnocený stavebními úpravami, přešla do vlastnictví žalobců, zhodnocení se neprojevilo v kupní ceně, kterou žalobci žalované zaplatili, a tudíž soud prvního stupně nepochybil, když žalobcům právo na zaplacení protihodnoty za zvýšení hodnoty bytu nepřiznal. K odkazu žalobců na rozhodnutí Městského soudu v Praze z 1. 6. 2005, sp. zn. , uvedl, že se jednalo o skutkově odlišnou věc („započítání neodbydleného nájemného na kupní cenu dohodou smluvních stran“).Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání s odůvodněním, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ], a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci § [241a odst. 2 písm. b)]. Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu spatřují v otázce, zda je aplikace obč. zák. omezena jen na případy skončení nájmu podle obč. zák. Namítají nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu, který pouze konstatoval, že soud prvního stupně nepochybil, aniž vyložil, na základě jakých právních úvah k tomuto závěru dospěl. Nesouhlasí s omezením aplikace obč. zák. pouze na případy skončení nájmu podle obč. zák., neboť ze zákona nic takového nevyplývá. Připomínají, že náhrada za zhodnocení bytu přitom není bezdůvodným obohacením, které vyžaduje, aby na straně pronajímatele došlo k obohacení na úkor nájemce, a je tak irelevantní, zda se zhodnocení bytu odrazilo v kupní ceně bytové jednotky. Ta byla stanovena dohodou stran a bylo zcela na vůli žalované, za kolik ji prodá. K tíži žalobců nemůže jít skutečnost, že žalovaná zhodnocení bytu nevyužila. Poukazují na rozsudek Městského soudu v Praze z 1. 6. 2005, sp. zn. , z něhož vyplývá, že nárok podle obč. zák. je dán, i když nájem skončil uzavřením smlouvy o převodu bytu, a že uplatnění předmětného nároku, jenž nebyl zohledněn v kupní ceně, není v rozporu s dobrými mravy. O možnosti aplikace obč. zák. i v jiných případech skončení nájmu než podle obč. zák. svědčí i rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. , v němž dovodil, že po smrti nájemce se náhrada zhodnocení věci stane předmětem dědictví, stejně jako rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , kdy nájem nebytových prostor skončil uplynutím doby. Namítají rozpor v argumentaci odvolacího soudu, který se nejprve ztotožnil s hodnocením soudu prvního stupně, že na daný případ nelze obč. zák. aplikovat, a následně uvedl, že se zhodnocení bytu neodrazilo v jeho kupní ceně. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.Žalovaná se vyjádřila k dovolání tak, že právní posouzení věci odvolacím soudem je správné a odkazy na rozhodnutí soudů nejsou případné, neboť se v nich řešily věci s jiným skutkovým základem. Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal a rozhodl o dovolání podle , , ve znění do 30. 6. 2009 (čl. II bod 12. ) – dále „ “. Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podali žalobci včas řádně zastoupeni advokátem. Dovolání není přípustné podle odst. písm. b) neboť rozsudku soudu prvního stupně nepředcházelo zrušující rozhodnutí odvolacího soudu. Není přípustné ani podle , neboť řešení žalobci předestřené právní otázky (aplikace obč. zák. jen na případy skončení nájmu podle k obč. zák.) by nemělo vliv na věcnou správnost rozsudku odvolacího soudu. Procesní otázku, která by činila rozsudek odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního významu, žalobci v dovolání neuvedli. Rozsudek, resp. jeho odůvodnění, neshledává dovolací soud nepřezkoumatelným. Odvolací soud svůj právní názor vyložil – že aplikace obč. zák. není na místě vzhledem ke způsobu skončení nájmu žalobců, a dále, že žalovanou částku by jim nebylo možné přiznat (rozumí se ani za použití tohoto ustanovení) z toho důvodu, že bytovou jednotku nabyli od žalované za kupní cenu, která k jejímu zhodnocení stavebními úpravami žalobců nepřihlížela. Tuto skutečnost žalobci v dovolání nezpochybňují. Žalobci tak podle obč. zák. požadovali protihodnotu toho, o co se zvýšila hodnota věci náležející žalované, ale současně připustili, že tuto hodnotu popsaným způsobem převodu bytové jednotky již od žalované získali zpět. Vzhledem k tomu je zcela bezvýznamný jejich argument, že žalovaná měla požadovat za bytovou jednotku cenu vyšší, vycházející i z provedených stavebních úprav. Odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu z 26. 2. 2004, sp. zn. , neobstojí, neboť jím nebylo řešeno skončení nájmu převodem vlastnictví pronajaté věci na nájemce. Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, a proto je Nejvyšší soud podle 243b odst. 5 a odmítl.Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalované vznikly náklady ( , , a ). Ty představují odměnu advokátky za vyjádření k dovolání podané podle odst. bod 5. a odst. 3 ve spojení s , ve spojení s , a a čl. II vyhl. č. ve výši 10.400,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle vyhl. č. a čl. II vyhl. č. a činí celkem včetně daně z přidané hodnoty ve výši 20% ( ) 12.840,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z a Nesplní-li žalobci dobrovolně povinnost uloženou jim tímto rozhodnutím, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 5. srpna 2010JUDr. Marie R e z k o v á, v. r.předsedkyně senátu