Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 591/2008

ROZSUDEK

J. B.

Ing. Z. B.,

zastoupené JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 18/1302, o zrušení práva společného nájmu k družstevnímu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. března 2007, č. j. -81, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.960,- Kč k rukám JUDr. Libuše Svobodové, advokátky se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 18/1302, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se domáhal zrušení práva společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu. Tvrdil, že byt byl žalované přidělen za trvání manželství účastníků v roce 1986, v roce 2003 se dozvěděl, že družstvo převedlo byt do vlastnictví žalované. V témže roce bylo manželství účastníků rozvedeno. Podle žalobce právo společného nájmu k předmětnému bytu stále trvá. Navrhoval dále, aby bylo určeno, že byt bude jako nájemkyně a členka družstva užívat žalovaná a jemu bude uloženo byt vyklidit po zajištění náhradního bytu.

Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. I když na ni matka převedla za trvání manželství se žalobcem členství v družstvu a v roce 1984 jí byl přidělen družstevní byt, byl dům, v němž se byt nachází, rozdělen na bytové jednotky a nyní je výlučnou vlastnicí bytu (bytové jednotky). V roce 1999 uzavřeli totiž se žalobcem dohodu o zúžení společného jmění manželů, podle které bude byt převeden družstvem do jejího výlučného vlastnictví. K tomu došlo v roce 1999, přičemž byt zaplatila z peněz, které jí darovali rodiče. V bytě bydlí se dvěma zletilými dětmi účastníků.

Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. 6. 2006, č. j. -55, zrušil právo společného nájmu k družstevnímu bytu č. 063 o velikosti 3+1 spolu s příslušenstvím nacházejícím se ve 2. podlaží domu č. p. 786, Krškova 9, P. (výrok I.) – dále „byt“ nebo „předmětný byt“ a „dům č. p. 786“, a určil, že žalovaná bude jako členka družstva výlučnou nájemkyní bytu. Žalobci uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalované do 15 dnů ode dne, kdy mu bude zajištěno náhradní ubytování, a rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli 16. 7. 1982 manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 9. 6. 2003, č. j. -19, který nabyl právní moci 30. 7. 2003. Předmětný byt byl rozhodnutím ze dne 28. 8. 1984 přidělen žalované jako člence Stavebního bytového družstva POKROK se sídlem v Praze 8, Kollárova 18. V souvislosti s převodem bytu do vlastnictví uzavřeli účastníci dne 22. 6. 1999 dohodu o zúžení společného jmění manželů, sepsanou formou notářského zápisu, podle které bytová jednotka bude družstvem převedena do výlučného vlastnictví žalované. Smlouva o převodu bytové jednotky č. 786/63 a příslušného podílu na společných částech domu č. p. 786 mezi družstvem a žalovanou byla uzavřena dne 7. 7. 1999. Podle darovací smlouvy bez data darovali rodiče žalované částku 54.584,- Kč na koupi bytu. Žalobce se v roce 2001 z předmětného bytu odstěhoval a na platby spojené s užíváním předmětného bytu nepřispívá.

Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že „ve věci nebylo – a ani nemohlo být - mezi účastníky sporu o otázce řešené v sub I. rozsudečného výroku“ (jímž bylo právo společného nájmu k družstevnímu bytu zrušeno a určeno, že nájemkyní bude jako členka družstva žalovaná). Zabýval se proto otázkou vyklizení bytu žalobcem. Z důvodů zvláštního zřetele hodných, daných tím, že od roku 2001 byt neužívá a nepřispívá na nájemné a plnění spojená s užíváním bytu, žalobci uložil, aby vyklidil byt po zajištění náhradního ubytování ( věta druhá ve znění platném ke dni rozhodování - dále „obč. zák.“ ).

K odvolání žalobce Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 15. 3. 2007, č. j. -81, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud doplnil dokazování výpisem z katastru nemovitostí č. 2960 ze dne 2. 10. 2006, ze kterého zjistil, že na listu vlastnictví pro okres Hlavní město Praha a obec Praha, kat. území H., je zapsáno vlastnické právo žalované k jednotce č. 786/63 v budově č. p. 786 na st. parc. 942/71 a k podílu na společných částech budovy ve výši 71/6597, s nabývacím titulem Smlouva o převodu bytu a nebytového prostoru V4 18129/1999. Na základě takto doplněného odkazování a důkazů provedených soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že právo společného nájmu účastníkům jako bývalým manželům k bytu nesvědčí, neboť podle dohody o zúžení společného jmění manželů z roku 1999 a dohody o převodu bytové jednotky z téhož roku, je bytová jednotka ve výlučném vlastnictví žalované.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení , , ve znění před novelou provedenou (dále „“). Žalobce uvedl, že v řízení před soudem prvního stupně namítal neplatnost dohody o zúžení společného jmění manželů (dále jen „dohoda“), na jejímž základě mělo dojít k převodu družstevního podílu do vlastnictví žalované, a to z důvodu, že takovou dohodu nikdy nepodepsal. Když soud prvního stupně právo společného nájmu účastníků k bytu zrušil, vycházel z toho, že námitku neplatnosti dohody akceptoval. Proto také v odvolání nic dalšího nenamítal a proti údajné dohodě nebrojil. Odvolací soud však napadený rozsudek přezkoumal v celém rozsahu, aniž by jakkoliv verifikoval dohodu bývalýchmanželů, nedal žalobci žádnou možnost, aby se vyjádřil a uplatnil námitky k tomu, z jakých důvodů považuje dohodu manželů o zúžení společného jmění za neplatnou. Samotný zápis v katastru nemovitostí nemůže být důkazem o tom, že dohoda, na základě níž byl zápis proveden, je bezvadná. Odvolací soud se neměl spokojit s provedením důkazuu osvědčující dohodu manželů, proti které byly vzneseny námitky neplatnosti, aniž by se těmito námitkami zabýval a aniž by vyzval žalobce k předložení důkazů, na základě kterých tuto neplatnost dovozuje. Navrhl, aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že napadený rozsudek považuje za správný. Jestliže žalobce namítá, že v řízení před soudem prvního stupně uplatňoval neplatnost dohody o zúžení společného jmění manželů, uzavřenou ve formě notářského zápisu, pak ve skutečnosti pouze uvedl, že před notářkou nějakou dohodu podepsal, neví však, zda to byla právě tato dohoda o zúžení společného jmění manželů. Žalobce tak netvrdil ani neprokazoval neplatnost dohody o zúžení společného jmění manželů. K námitce žalobce, že mu byla odňata možnost, aby se vyjádřil k důvodům neplatnosti dohody, žalovaná uvedla, že žalovaný byl řádně k jednání odvolacího soudu předvolán, avšak jednání se nezúčastnil a navrhl, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaná navrhla, aby bylo dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal a rozhodl o dovolání podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět „“), neboť rozsudek odvolacího soudu byl vydán před 1. 7. 2009, kdy nabyl účinnosti (čl. II, bod 12. zákona). Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení ( a 4 o.s.ř ) a je podle přípustné, neboť směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle ustanovení je dovolací soud vázán nejen rozsahem, ale i uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil.

Žalobce v prvé řadě vytýkal odvolacímu soudu, že přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, ačkoliv rozhodoval o odvolání, kterým napadl jen výrok rozsudku soudu prvního stupně o bytové náhradě. Namítl tak, že odvolací soud rozhodl v rozporu s věta prvá , který mu ukládá, aby projednal věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí.

Žalobce však přehlédl, že věta druhá vyjmenovává pod písmeny a) – d) věci, ve kterých není odvolací soud vázán rozsahem, ve kterém odvolatel napadl rozsudek soudu prvního stupně. Podle věty druhé písm. d) není tímto rozsahem vázán, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky řízení.

K rozsahu přezkumné činnosti odvolacího soudu se vyjádřil již bývalý Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 21. 8. 1992, sp. zn. , uveřejněném pod č. 29 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1993.

V tomto rozsudku uvedl, že „z celkového pojetí úpravy zrušení společného nájmu bytu manželů podle ustanovení § 705 odst. 1 a § 705 odst. 2, věta druhá, o.z. a navazujícího ustanovení o.z., jímž se soud řídí při rozhodování o povinnosti vyklidit byt a o bytové náhradě, vyplývá, že jde o jeden z případů soudních sporů, kdy soud není vázán návrhem účastníků ( ) a kdy odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, směřující jen do určité části výroku rozsudku ve věci samé, má odkladný účinek i ve vztahu k té části rozsudečného výroku, jež výslovně nebyla odvoláním napadena ( ), neboť jde o spory, kdy z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Uvedená ustanovení vycházejí z potřeby umožnit soudu přizpůsobit rozhodnutí úpravě hmotného práva i v případech, kde by tomu jinak bránily návrhy účastníků, jimiž je soud obecně vázán. V případě podání odvolání směřujícího jen proti části rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto podle výše zmíněných ustanovení, je třeba, aby odvolací soud mohl komplexně přezkoumat rozsudek i nad meze odvolacích návrhů, protože z právního předpisu, tj. právě z ustanovení nebo , věta druhá, a o.z. vyplývá určitý způsob vypořádání vztahů mezi účastníky [ o.s.ř]. Je to odůvodněno tím, že soud není vázán návrhem na způsob vypořádání právního vztahu mezi účastníky a může určit nájemcem bytu jiného z účastníků, než je uveden v návrhu, a také může rozhodnout o jiné bytové náhradě, než je navrhována. Rovněž je třeba umožnit zamítnutí návrhu, kdyby v průběhu dalšího řízení vyšly najevo nové skutečnosti, jež by takové rozhodnutí odůvodňovaly, např. kdyby právo společného nájmu účastníků platně nevzniklo. V těchto případech nelze tedy oddělovat jednotlivé části výroku rozsudku a odvolací soud vycházeje z ustanovení přezkoumá celý výrok napadeného rozsudku.“

Z uvedeného je zřejmé, že postupem podle věty druhé písm. d) byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu.

Vadu řízení spatřoval žalobce i v tom, že mu byla odňata možnost uvést skutečnosti vztahující se k neplatnosti smlouvy o zúžení společného jmění z 22. 6. 1999 a navrhnout k tomu důkazy.

Ustanovení a b) ukládá účastníkům řízení, aby tvrdili všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba nebo vyjádření k ní, uvedou tak v průběhu řízení) a plnili důkazní povinnost podle , tj. označili důkazy k prokázání svých tvrzení.

Skutečnost, že 22. 6. 1999 účastníci uzavřeli smlouvu o zúžení společného jmění, uvedla žalovaná ve vyjádření k žalobě. Když byl žalobce soudem prvního stupně 10. 5. 2006 vyslechnut jako účastník řízení, vypověděl k okolnostem, za kterých měla být smlouva uzavřena, že „něco před notářem podepisoval, ale že si není vůbec jist, zda se jednalo o tento notářský zápis“. Při jednání soudu prvního stupně dne 9. 6. 2006 byla kromě dalších listin čtena k důkazu i smlouva z 22. 6. 1999. Poté byli účastníci poučeni podle , tedy že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a důkazy musí označit dříve, než bude ve věci vyhlášen rozsudek, když později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v Žalobce neuvedl žádné skutečnosti ani nenavrhl žádné důkazy. Po závěrečných přednesech účastníků soud prvního stupně vyhlásil rozsudek. Jednání odvolacího soudu se žalobce ani jeho zástupce nezúčastnili, omluvili se a souhlasili s tím, aby bylo jednáno v jejich nepřítomnosti.

Jestliže žalobce podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, na základě kterého byl odvolací soud povinen přezkoumat napadený rozsudek v celém rozsahu, a k jednání odvolacího soudu se nedostavil, bylo mu zřejmé, jaké skutečnosti v řízení uvedl a jaké k nim navrhl důkazy. Nelze přehlédnout, že smlouva o zúžení společného jmění z 22. 6. 1999 byla sepsána formou notářského zápisu. Tuto formu předepisuje pro zúžení společného jmění manželů , , ve znění ke dni uzavření smlouvy, vzhledem k dopadu tohoto úkonu do majetkové sféry manželů. Podle , notářský řád, jsou notářské zápisy veřejnými listinami. Jde tak o veřejnouu ve smyslu , která může být zbavena důkazní síly jen tím, že účastník tvrdí skutečnosti a nabídne důkazy, jimiž bude prokázána nepravdivost obsahuy (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 929).

Dovolací soud nezjistil, že by v řízení došlo i k jiným vadám, kterém by měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo k vadám uvedeným v odst. l, a b) a , k nimž podle přihlíží z úřední povinnosti.

Dovolání bylo proto jako neopodstatněné Nejvyšším soudem zamítnuto ( a 6 ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalované vznikly náklady (, , a ). Ty představují odměnu advokátky za vyjádření k dovolání podané podle ve spojení s a a čl. II vyhl. č. ve výši 3.000,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle vyhl. č. a čl. II vyhl. č. a činí celkem včetně DPH 20% ( ) 3.960,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z a

Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. srpna 2010

JUDr. Marie Rezková, v. r. předsedkyně senátu