Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 868/2010

U S N E S E N Í

J. P.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2008, sp. zn. , byl podle § 37a tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) zrušen výrok o vině obviněného J. P. trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a navazující výrok o trestu v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. , a další výroky, které měly ve výroku o vině podklad, a při nezměněném výroku o vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. , byl obviněný J. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 4 tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., spáchanými dílem ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., a odsouzen podle § 247 odst. 4 tr. zák., § 37a tr. zák. k úhrnnému společnému trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř., podle § 229 odst. 2 tr. ř. a podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. . Podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. byl rozsudek Městského soudu v Praze zrušen a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný J. P. byl uznán vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle § 251 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky a deset měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, přičemž podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. , a v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. , a další obsahově navazující rozhodnutí. Výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto také o uplatněných nárocích na náhradu škody. Rozsudkem ze dne 24. 2. 2010 rozhodl Vrchní soud v Praze o odvolání obviněného znovu poté, co jeho předcházející rozsudek ze dne 4. 2. 2009 byl zrušen usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. , jímž bylo Vrchnímu soudu v Praze zároveň přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.Po novém projednání věci Vrchní soud v Praze jako trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. (ve znění účinném do 30. 6. 2006) posoudil skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný J. P. v době od srpna 1997 do listopadu 1999 v P. , S. , okr. K. H. , případně jinde na území České republiky přebíral od B. F. a dalších neztotožněných osob věci, o kterých věděl, že pocházejí z trestné činnosti, s tím, že tyto věci a jejich původ byly specifikovány v bodech 1 – 11 výroku o vině. Podle zjištění Vrchního soudu v Praze obviněný činem získal věci v hodnotě 2.777.587,- Kč a peněžní částku v hotovosti ve výši 940.000,- Kč.Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. . Napadl výrok o vině a trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu namítl nesprávnost právního posouzení skutku jako trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák., tj. jako úmyslného trestného činu. Vyjádřil názor, že tak jak je skutek popsán v napadeném rozsudku, může naplňovat znaky trestného činu podílnictví podle § 252 tr. zák., tj. nedbalostního trestného činu. Jinak vytkl také nepřiměřenost uloženého trestu. Vyjádřil názor, že v poměru mezi napadeným rozsudkem a obžalobou nebyla zachována totožnost skutku. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.Základní rozdíl mezi trestnými činy podílnictví podle § 251 tr. zák. a podle § 252 tr. zák. byl ve formě zavinění. O trestný čin podle § 251 tr. zák. šlo v případě úmyslného zavinění a o trestný čin podle § 252 tr. zák. šlo v případě nedbalostního zavinění.Skutková zjištění uvedená ve výroku napadeného rozsudku a blíže pak rozvedená v jeho odůvodnění plně opodstatňují závěr Vrchního soudu v Praze, že na straně obviněného šlo o úmyslné zavinění. Vyplývá to ze zjištění, že obviněný přebíral od B. F. a dalších neztotožněných osob věci, o kterých věděl, že pocházejí z trestné činnosti. Při tomto zjištění je jasné, že obviněný jednal úmyslně a že je vyloučeno uvažovat pouze o jeho nedbalosti. Pokud Vrchní soud v Praze v odůvodnění napadeného rozsudku (str. 8) připustil vědomost obviněného, že „věci pocházejí nebo mohou pocházet z trestné činnosti spáchané jinou osobou“, pak je třeba dodat, že Vrchní soud v Praze tuto dikci použil v souvislosti s tím, že obviněný „pro tento případ s tím byl srozuměn“. Tím Vrchní soud v Praze evidentně vyjádřil úmysl podle § 4 písm. b) tr. zák. Rozhodně tedy nelze akceptovat námitku, že zjištěním Vrchního soudu v Praze odpovídá nedbalostní zavinění obviněného.Věci, které obviněný převzal, pocházely z vloupání do bytů různých poškozených v Praze, byly nalezeny při domovní prohlídce v bydlišti obviněného a posléze byly identifikovány poškozenými. Jednalo se zejména o obrazy, elektroniku, fotoaparáty, šperky, oblečení, sportovní potřeby a různé další předměty z vybavení domácností. Povaha těchto věcí, jejich rozsah i způsob jejich uložení v bydlišti obviněného a také to, že pokud bylo při vloupáních do bytů odcizeno více různých věcí, byly u obviněného nalezeny pohromadě, jsou okolnosti jasně ukazující na to, že přítomnost věcí v bydlišti obviněného nebyla žádnou náhodou, nýbrž důsledkem užšího spojení obviněného s pachateli vloupání do bytů. Obviněný v dovolání zpochybnil to, že Vrchní soud v Praze do výroku o vině zahrnul také 5 ks reklamních propisovacích tužek zn. Parker odcizených poškozenému M. M. (bod 1 napadeného rozsudku). V tomto směru nelze pominout, že nešlo jen o tyto reklamní předměty samotné a že tyto předměty byly jen určitou částí širšího okruhu současně odcizených a poté obviněnému předaných věcí, a to společně se záznamníkem a kazetami. Není proto přesvědčivého důvodu vylučovat reklamní předměty z okruhu odcizených věcí, které obviněný převzal za okolností odůvodňujících závěr o jeho úmyslném zavinění. Obdobné námitky obviněný uplatnil i ve vztahu k peněžní částce v hotovosti ve výši 940.000,- Kč (bod 8 napadeného rozsudku). Tyto peníze se nacházely ve speciálně upravené obálce ukryté do vázy, která byla odcizena společně s mnoha dalšími velmi hodnotnými věcmi při vloupání do bytu poškozeného J. V. Pokud obviněný převzal celý soubor věcí získaných při tomto vloupání, jejichž hodnota byla 2.138.730,- Kč, pak okolnost, že v jedné z váz byla ukryta navíc ještě hotovost ve výši 940.000,- Kč, se nijak nevymyká z rámce úmyslného zavinění obviněného.Námitka týkající se nedostatku totožnosti skutku uvedeného v napadeném rozsudku a skutku uvedeného v obžalobě nemá žádné opodstatnění, jak Nejvyšší soud v této věci vyložil již v usnesení ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. . Lze jen znovu připomenout, že pokud bylo obžalobou kladeno obviněnému za vinu odcizení věcí, které u něho byly nalezeny, není totožnost skutku dotčena změnou spočívající v tom, že podle rozsudku obviněný získal tyto věci jednáním vykazujícím znaky podílnictví (viz č. rozh. tr.).Výhrady obviněného v tom smyslu, že uložený trest je nepřiměřený, nejsou dovolacím důvodem. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku toho, že je vadný výtok o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat z hmotně právních pozic zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Byl-li uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nespadá otázka přiměřenosti trestu pod dovolací důvod ani podle tr. ř. (viz č. rozh. tr.).S ohledem na ústavní princip proporcionality může Nejvyšší soud do výroku o trestu, který byl uložen jako přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi výměrou trestu a hledisky významnými pro její stanovení. O takový případ se však v posuzované věci nejedná, třebaže obviněný byl odsouzen s výrazným časovým odstupem pro skutek spáchaný v letech 1997 – 1999, a to v řízení, jehož délka byla ovlivněna jednak důvody na straně obviněného, jak na ně poukázal Vrchní soud v Praze na str. 9 – 10 odůvodnění napadeného rozsudku, jednak také průtahy z důvodů stojících mimo osobu obviněného. Není možné pominout, že trest uložený napadeným rozsudkem byl obviněnému uložen jako souhrnný trest, a to i za trestnou činnost pro kterou byl předtím odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. . Šlo o odsouzení pro trestné činy krádeže podle , e), odst. 2 tr. zák. a porušování domovní svobody podle , 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva roky. Při ukládání souhrnného trestu za všechny sbíhající se trestné činy Vrchní soud v Praze respektoval zásadu, že souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený dřívějším rozsudkem ( tr. zák.). Souhrnný trest byl ukládán v rámci sazby odnětí svobody stanovené v rozpětí od jednoho roku do pěti let ( tr. zák.). Stanovení výměry souhrnného trestu na dva roky a deset měsíců je jen nepatrným zpřísněním oproti výroku o uložení dřívějšího trestu, který byl podle tr. zák. zrušen. Obviněný získal trestným činem podílnictví prospěch v celkové výši 3.717.587,- Kč, která více než sedmkrát převyšuje spodní hranici značného prospěchu jako kvalifikační okolnosti podle tr. zák., tr. zák. Pokud by souhrnný trest byl ukládán v řízení bez jakýchkoli průtahů, pak by odpovídající výměra souhrnného trestu odnětí svobody nutně byla citelně v horní polovině zákonné trestní sazby. Je tedy zřejmé, že uložení souhrnného trestu ve výměře, která je nepatrně nad výměrou dříve uloženého trestu a která navíc spadá do dolní poloviny zákonné trestní sazby stanovené v tr. zák., představuje dostatečnou kompenzaci za časový odstup od spáchání skutku a za průtahy, které nelze přičítat obviněnému, byť to Vrchní soud v Praze v odůvodnění napadeného rozsudku výslovně nezmínil. Není tak žádného důvodu cokoli měnit na výroku o trestu.Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle tr. ř. odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. srpna 2010

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec