Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4952/2009

U S N E S E N Í

České katolické charity,

Tělocvičné jednotě Sokol Brno-Husovice,

se sídlem v

Brně,

Dukelská 9/49, zastoupené JUDr. Ludmilou Gregorovou, advokátkou se sídlem v Brně, Bohuslava Martinů 60, o určení vlastnického práva, vedené u Městského soudu v Brně pod

sp.

zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. dubna 2009, č.j. -190, takto:

I. Dovolání žalované

se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):

Městský soud v Brně (dále již „soud prvního stupně”) rozsudkem ze dne 22. ledna 2007, č.j. -173, určil, že žalobkyně je vlastnicí

„nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro J. kraj, a to budovy č.p. 1033 zastavěná plocha občanská vybavenost na pozemku p. č. 369, obec B., k. ú. H. ",

a dále rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném řízení podané žalobě vyhověl „

Vzhledem k tomu, že původní smlouva o převodu nemovitosti mezi žalobkyní a státem ze dne 28. prosince 1961 je od počátku neplatná, další převody nemovitosti jsou právně irelevantní, a zároveň žalovaný nenabyl k nemovitosti vlastnické právo vydržením, vlastnické právo žalobce k nemovitosti bez přerušení trvá.”

K odvolání žalované Krajský soud v Brně (dále již „odvolací soud”) rozsudkem ze dne 16. dubna 2009, č

.j.

-190, rozsudek soudu prvního stupně podle jako věcně správný potvrdil a rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále již „dovolatelka”) prostřednictvím své advokátky včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z a uplatňuje v něm dovolací důvody ve smyslu

a

odst. 2 písm. a) (tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a písm. b) (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Namítá, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména z toho důvodu, že právní otázka byla řešena v rozporu s hmotným právem. Soud prvního stupně určil vlastníkem nemovitosti subjekt, který vlastnictví řádně nenabyl a ani nabýt za dosud neprokázaného důkazního stavu nemohl. Dovolatelka dále vytýká oběma soudům, že nepřipustily jí navržené důkazy a že nerespektovaly tu skutečnost, že důkazní břemeno má dle všech zásad občanského soudního řízení žalobce a důkazy k prokázání nároku (zejména doklady, které měla mít žalobkyně v držení) žalující straně prominuly. Podle žalované je aktivně legitimována k podání žaloby o určení vlastnictví Společnost katolického domu v Husovicích, nikoliv žalobkyně, jejíž nároky se opírají o nedostatečné doklady navíc plné rozporů.

Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud” nebo „dovolací soud”) jako soud dovolací ( ) přihlédl k č.l.

II. bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Nesprávné právní posouzení věci dovolatelka dovozuje z toho, že soudy neprovedly dokazování důkazy, které dovolatelka v řízení navrhovala a jež si v kontextu s dosud provedenými důkazy vyhodnotila v neprospěch žaloby. Tím ovšem dovolatelka ve skutečnosti primárně uplatňuje dovolací důvod ve smyslu

odst. 2 písm. a) , neboť podstata její dovolací argumentace se upíná k postupu obou soudů stran rozsahu dokazování a důkazního břemene. Prostřednictvím dovolacího důvodu ve smyslu posledně cit. ustanovení se ovšem dovolatelce přípustnost dovolání založit nepodařilo, neboť dovolacím důvodem, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat při možné přípustnosti dovolání podle jen zcela výjimečně (po 1.7. 2009 se v důsledku novelizace prostřednictvím k okolnostem uplatněným mj. i tímto dovolacím důvodem nepřihlíží — srov. nynější znění , věta za středníkem, ), a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2009,

sp.

zn. , in

www.nsoud.cz).

V této věci ovšem dovolatelkou taková otázka nastolena nebyla. Dovolatelka ovšem ani z pohledu uplatněného důvodu ve smyslu a odst. 2 písm. b) žádnou otázku, kterou by bylo možno považovat za zásadně právně významnou, nepředkládá. Dovolatelka pouze vyslovuje přesvědčení, že aktivně legitimována k podání žaloby o určení vlastnictví je Společnost katolického domu v H., nikoliv žalobkyně. Aktivní věcná legitimace představuje jeden z esenciálních předpokladů úspěšnosti žaloby, neboť jde o takové postavení žalobce v hmotněprávních vztazích, z něhož podle norem hmotného práva vyplývá, že je to právě žalující subjekt, komu svědčí uplatněné právo nebo je z jiného důvodu oprávněn toto právo uplatnit u soudu. Z toho dále vyplývá, že nesprávné posouzení věcné legitimace je pochybení při aplikaci hmotného práva na zjištěný skutkový stav věci, tedy je důsledkem nesprávného právního posouzení věci ve smyslu

odst. 2 písm. b) , a představuje tak dovolací důvod, jehož prostřednictvím lze v případě dovolání směřujícího proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu (nejde-li o případ předvídaný v ustanovení ) přezkoumávat přípustnost dovolání podle Protože je však dovolací soud zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ) a při zkoumaní, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, může dovolací soud shledat dovolání přípustným jen za současného naplnění podmínky, že na takto označené právní otázce (závěru) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá. V posuzované věci ovšem dovolatelka takovou předmětnou právní otázku pouze identifikuje tím, že vyslovuje pochybnost aktivní legitimace žalobkyně s ohledem na důkazy, jimiž soudy dokazování neprováděly. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že ve skutečnosti dovolatelka brojí proti procesnímu postupu obou soudů, svůj právní názor formuluje na podkladě důkazů, které v řízení před soudem prvního stupně ani odvolacím soudem nebyly provedeny, aniž by došlo k relevantnímu uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu , tedy aniž by byly dovolatelkou vzneseny konkrétní výhrady proti právním závěrům, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá. Absence vylíčení okolností, v nichž dovolatelka spatřuje naplnění dovolacího důvodu, znamená, že prostřednictvím takto podaného dovolání není vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní.

Jelikož lhůta k doplnění dovolání uplynula (k tomu srov. např. R 21/2004) a dovolání neobsahuje způsobilé dovolací důvody a není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednaní ( , věta první, ), dovolání žalované jako nepřípustné podle ustanovení ve spojení s odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , a (per analogiam), neboť dovolatelka podle výsledku tohoto dovolacího řízení nemá na náhradu tohoto řízení právo a žalobkyni v tomto dovolacím řízení žádné (účelně vynaložené) náklady nevznikly; předpoklady pro aplikaci tudíž nebyly naplněny.

Proti tomuto usnesení

není

přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. srpna 2010

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.

předseda senátu