Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 128/2010

U S N E S E N Í

M. Š.,

České Republice – Ministerstvu zdravotnictví ČR,

se sídlem v Praze 2

,

Palackého náměstí č. 4, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. prosince 2008, č. j. -151, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. března 2008, č. j. -119, zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci na náhradu nemajetkové újmy podle (dále jen „ “) částku 1,000.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. prosince 2008, č.j. -151, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel z úvahy, že základní otázkou v dané věci bylo, zda žalovaná nese odpovědnost za stav, kdy léčivý přípravek Furantoin nebyl po určitou dobu na trhu v České republice a lék Vigil nebyl pro indikaci onemocnění žalobce hrazen ze zdravotního pojištění. Při posouzení věci pak mimo jiné vyšel z článku 31 d, ze , o veřejném zdravotním pojištění, a z ustanovení násl. Zejména pak shrnul, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná porušila povinnost, jestliže stanovila legislativní podmínky k uvádění léků do oběhu a způsob jejich hrazení ze zdravotního pojištění, přičemž i ze samotné žaloby vyplynulo, že ve smyslu přílohy č. 2 byl ze zdravotního pojištění plně hrazen léčebný přípravek skupiny léčebných látek za lék Furantoin. Nadto i v případě neregistrovaného léku tehdy platný , o léčivech a o změnách a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v upravoval postup pro získání neregistrovaných léků a stanovil možnost zajištění jejich úhrady. Odvolací soud uvedl, že žalobcem tvrzené skutečnosti, v nichž spatřuje neoprávněný zásah do svých osobnostních práv, jsou skutečnostmi, které zákon dovoluje, takže nejsou neoprávněným zásahem do jím označených práv, chráněných ustanovením Není proto dána odpovědnost žalované podle téhož zákona.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení (dále jen „ “). Uplatňuje především dovolací důvod uvedený v ustanovení , a domnívá se tak, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Je přesvědčen, že stát nese odpovědnost za negativní důsledek své činnosti či nečinnosti, takže pokud došlo k ohrožení nebo poškození zdraví fyzické osoby, pak tato osoba musí mít právo domoci se ochrany osobnosti podle Podle jeho mínění pak není nutné, aby neoprávněný zásah spočíval v jednání nezákonném. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení. K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku výkladu ustanovení a odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2006, sp.zn. tak naplněn dovolací důvod podle ustanovení Pokud z dovolání vyplývá ( ) případné uplatnění dovolacího důvodu podle , pak nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání lze dovodit dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , za situace, kdy dovolatel na náhradu těchto nákladů nemá nárok, avšak žalované v daném řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. července 2010

JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.

předseda senátu