Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3419/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka Ph.D. a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Office Centre Vinohrady, spol. s r.o., se sídlem v Praze 2, Římská 15, IČ 41197216, zastoupené Mgr. Alešem Hanákem, advokátem se sídlem v Pacově, Hronova 1078, proti žalované McKinsey & Company, Inc.Czech Republic - organizační složka, se sídlem v Praze 2, Na Rybníčku 5, PSČ 120 00, IČ 61383023, zastoupené Mgr. Mgr. Petrem Hanzalem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 5, Malátova 4/509, o 581 748,97 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. března 2009, č. j. -422, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil zamítavý (v pořadí třetí) rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2008, č. j. -50 (správně má být -368), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „ “ (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny [soud prvního stupně rozhodl všemi třemi rozsudky (v pořadí prvním rozsudkem ze dne 16. ledna 2003, č. j. -82, který ve výrocích I. a II. zrušil odvolací soud usnesením ze dne 30. září 2003, č. j. -111, dále v pořadí druhým rozsudkem ze dne 19. září 2005, č. j. -238, který zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 24. července 2007, č. j. -305, a rovněž tak v pořadí třetím rozsudkem ze dne 30. června 2008, č. j. -50) stejně – zamítl žalobu]. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Nejvyšší soud nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, neboť oproti mínění dovolatelky neshledal, že by odvolací soud řešil otázku platnosti výpovědi nájemní smlouvy v rozporu s hmotným právem a rozhodovací praxí soudů, přičemž již vůbec nedovodil tvrzený rozpor právního posouzení věci odvolacím soudem s ustanovením .

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání nemohla založit ani výtka dovolatelky, že soudy obou stupňů zatížily řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže se v rozporu s ustanovením odmítly zabývat otázkou daně z přidané hodnoty a žalobu zamítly. Dovolatelka totiž ani prostřednictvím takto uplatněného dovolacího důvodu uvedeného v žádnou otázku zásadního právního významu, na jejímž řešení by bylo napadené rozhodnutí založeno, nevymezila a k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (i kdyby byly dány), dovolací soud přihlédne jen v případě přípustného dovolání (srov. větu druhou ), což případ podaného dovolání není.

Podle věty první je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila. Vzhledem k tomu, že dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a o. s. ř].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalované sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10 000 Kč podle , , , a , ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle , ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 24. srpna 2010

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu