Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
E8932CDAFB55BDDBC1257A4E0065C92B.html
HTML · 13.7 KB
No categories available
33 Cdo 3299/2008
U S N E S E N Í
Pražských vodovodů a kanalizací a. s.
1) L. H.
,
2) E. S.
, a
3) H. J.
, oběma zastoupeným Lubošem Hejtmánkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Baranova 640/34, o zaplacení 27.108,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 18 C 137/2002 , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městskému soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2007, č. j. 15 Co 369/2007 -120, takto:
I. Dovolání
se odmítá.
II. Žalovaní
jsou povinni
zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Josefa Holuba, advokáta se sídlem v Kladně, Kleinerova 24.
O d ů v o d n ě n í :
Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2007, č. j. 15 Co 369/2007 -120, kterým byl potvrzen výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. února 2007, č. j. 18 C 137/2002 -93, jímž bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobkyni 27.108,10 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká „plnění povinnosti druhého žalovaného“, a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb. , dále jen „o. s. ř. “), neboť přestože předchozí rozsudek soudu prvního stupně ze dne 30. července 2002, č. j. 18 C 137/2002 -14, byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2005, č. j. 15 Co 274/2004 -52, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20. února 2007, č. j. 18 C 137/2002 -93, v rozsahu částky 27.108,10 Kč včetně ve výroku blíže specifikovaného příslušenství shodně jako v původním rozsudku.
Zbývá tedy zvážit přípustnost dovolání v intencích § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. , jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Bezcenná je tudíž výhrada dovolatelů, že žalobkyní vystavená faktura nesplňuje požadavek řádného účetního dokladu, a proto nemohla vyvolat splatnost žalovaného nároku. Nejde totiž o zpochybnění právního posouzení věci, nýbrž o uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci; ten ovšem přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. založit nemůže [srov. výslovné znění § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , omezující tento dovolací důvod na dovolání přípustná podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. o. s. ř. ]. Pokud argumentují nesprávným právním posouzením věci, pak jen v tom smyslu, že kdyby odvolací soud vycházel z jiného (podle dovolatelů správného) skutkového závěru o vadách faktury, musel by návazně dospět k jinému (rovněž správnému) právnímu posouzení věci, tedy že prodlení bylo důsledkem nedostatečné součinnosti žalobkyně.
Řešení otázky rozporu práva na zaplacení úroků z prodlení s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.), potažmo se zásadami poctivého obchodního styku (§ 265 odst. 1 obch. zák.), pak postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000 , nebo ze dne 9. ledna 2001 sp. zn. 29 Odo 821/2000 , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 1, pod č. C 23 a 71). Úvahu soudu založenou na aplikaci § 3 odst. 1 obč. zák. nelze zobecnit, má význam právě a jen pro projednávanou věc, neboť je v každém konkrétním případě podložena zcela konkrétními zjištěními, z nichž plyne – a to i s přihlédnutím k situaci strany oprávněné – že výkon práva je v rozporu s dobrými mravy.
Protože dovolání není přípustné ani proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001 , uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), dovolací soud je odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. ].
Podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. má žalobkyně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna advokáta za jím sepsané vyjádření k dovolání [§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ], stanovená podle § 10 odst. 3 , § 14 odst. 3 , § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 500,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč; platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 22. července 2010
JUDr. Václav D u d a, v. r. předseda senátu