Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2838/2009

U S N E S E N Í

V. M. M.,

NH – Roadtrans, s.r.o.

se sídlem v Ostravě, Kunčicích, Vratimovská č. 562, IČ 25363417, o 34.186,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. února 2008 č.j. -309 takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.2.2008 č.j. -309, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 28.8.2007 č.j. -290 (ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.9.2008 č.j. -338, kterým bylo změněno usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.5.2008 č.j. -319, jímž byla určena ve smyslu ustanovení výše náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně) ve věci samé (tj. proti výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 28.186,60 Kč s úroky z prodlení), není přípustné podle ustanovení (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Žalobce v dovolání dovozuje, že, dospěl-li odvolací soud k závěru, že o neformální souhlas zaměstnavatele s výkonem práce přesčas se může jednat pouze za předpokladu, že „zaměstnavatel má vědomost o tom, že zaměstnanec práci přesčas vykonává, příkaz k zastavení takové práce nedá a výkon práce vezme na vědomí“, pak tento „výše uvedený výklad ust. “ ( ve znění účinném v době, v níž měla být práce přesčas konána) vyznívá v jeho prospěch, neboť „z provedených důkazů měl vyplynout závěr, že se o práci přesčas jednalo“. Tyto námitky však nemohou být způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného rozsudku po právní stránce ( ), neboť dovolatel – jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. ) - nesouhlasí s tím, jakým způsobem odvolací soud (a soud prvního stupně) hodnotil provedené důkazy (vytýká soudům nesprávný závěr o tom, že

žalobce neprokázal, že by práci přesčas za období od října 1999 do prosince 2001 vykonával) a vyslovuje nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil (na rozdíl od soudů obou stupňů je toho názoru, že „z vyúčtování pracovní cesty, a ze záznamu o provozu nákladního vozidla, případně z kolečka tachografu lze zcela spolehlivě zjistit, jaký byl průběh jednotlivé pracovní cesty“), a vytýká mu, že nepřihlédl ke všem okolnostem, které jsou podle názoru dovolatele pro posouzení věci významné (např., že „žalovaný jako osoba znalá problematiky mezinárodní kamionové přepravy nepochybně měl představu o tom, jak časově náročné může být naložení, vyložení vozidla apod., zvláště v případě, že žalobce jezdil na trasách známých již z dřívější doby“). V dovolání dále předestírá opačné skutkové závěry (že v jeho případě se jednalo o práci přesčas, neboť to zejména „zcela jednoznačně vyplývalo ze samotného záznamu o provozu nákladního vozidla“, pokud by se totiž nejednalo o práci přesčas, „pak by jednotlivé jízdy trvaly mnohem delší časový úsek, než ve skutečnosti, neboť by žalobce po vykonání obvyklé denní pracovní doby většinu dne čerpal svůj volný čas, což však nepochybně není v daném oboru obvyklé ani žádoucí“, a že „žalovaná výsledky takové práce přesčas přijala, tedy s prací přesčas vyslovila při nejmenším konkludentně souhlas“), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci.

Vzhledem k tomu, že zmíněné výtky žalobce nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolací důvod podle ustanovení , nemohl dovolací soud správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto].

Dovolání žalobce proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení, který má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení (srov. ), není rovněž přípustné (srov. až ), a to bez ohledu na to, zda jde o měnící či potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení nebo o náhradu nákladů odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).

Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. srpna 2010

JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.

předseda senátu