Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1048/2010

U S N E S E N Í

Dipl. Ing. M. R.,

proti žalovanému

M. N.,

zastoupenému Mgr. Petrem Knapem, advokátem se sídlem v Hustopečích, Mrštíkova 15, o zaplacení částky 92.268,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2009, č. j. -177, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 22. 1. 2009, č. j. -161, rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 92.268,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), do částky 37.732,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III., IV. a V.). Soud prvního stupně doplnil dokazování ohledně skutečnosti, zda žalovaný užíval objekt žalobce, jak mu bylo uloženo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2008, č. j. -103, jímž bylo zrušeno předchozí zcela vyhovující (vyjma 1 % úroku příslušenství) rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 v této věci ze dne 25. 6. 2007, č. j. -78. Na základě provedeného dokazování pak učinil závěr, že žalovaný užíval objekt žalobce k provozování diskotéky, aniž by se žalobcem uzavřel nájemní smlouvu, čímž se bezdůvodně obohatil na úkor žalobce, a je tudíž v souladu s ustanovením § 451 obč. zák. povinen mu toto obohacení vydat. Výši obohacení soud stanovil s přihlédnutím k výši nájemného požadovaného po předchozích nájemcích daného objektu a k výši nájemného uvedeného v návrhu nájemní smlouvy předloženém žalovanému, v této částce žalobě vyhověl, ve výši, v jaké žalobou požadovaná částka převyšovala částku takto stanovenou, žalobu zamítl.

K odvolání žalovaného přezkoumal uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 22. 1. 2009 Městský soud v Praze a rozsudkem ze dne 8. 9. 2009, č. j. -177, potvrdil napadený rozsudek obvodního soudu ve vyhovujícím výroku o věci samé i ve výrocích o nákladech řízení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud shledal skutkové i právní závěry soudu prvního stupně správnými, a potvrdil tudíž jeho rozhodnutí.

Proti naposled uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož důvodnost je podle něj dána nesprávným právním posouzením věci ve smyslu Dovolatel především odmítá závěr odvolacího soudu, že předmětné prostory užíval k provozování podnikatelské činnosti. Rovněž považuje za chybný postup soudu, kterým byla stanovena výše obvyklého nájemného na základě nepodepsaného návrhu smlouvy, a nikoliv na základě znaleckého posudku. Vzhledem k těmto nesprávným závěrům odvolacího soudu navrhl dovolatel, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a nahradil jeho rozhodnutí v obou výrocích.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění platném ode dne, kdy nabyl účinnosti , kterým byla provedena novela tohoto předpisu (viz článek II bod 12 přechodných ustanovení ).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím , ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen se závazným právním názorem, který vedl soud prvního stupně k odlišnému rozhodnutí , přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě

Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Odmítá-li dovolatel závěr odvolacího soudu, že v objektu vlastněném žalobcem provozoval podnikatelskou činnost, nemůže toto tvrzení vést k závěru o přípustnosti dovolání, neboť tímto tvrzením dovolatel nenapadá právní posouzení věci odvolacím soudem, ale

správnost skutkových zjištění, kterou lze úspěšně napadat jen důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř

.

, k němuž však dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle nebo b) přípustné. V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována podle , nemohou námitky proti rozsahu a způsobu zjištění skutkového stavu přípustnost dovolání založit (srov. , část věty za středníkem, ). Přípustnost dovolání tedy rovněž nelze dovodit z dovolatelem zpochybňovaného způsobu, jímž byla určena výše bezdůvodného obohacení, neboť i tato námitka směřuje ke zpochybnění skutkových závěrů učiněných odvolacím soudem na základě provedeného dokazování. V tomto ohledu lze navíc připomenout, že v souladu s je pouze na úvaze soudu, které důkazy provede, není tedy jakýmkoliv pochybením, nestanoví-li soud výši bezdůvodného obohacení na základě znaleckého posudku, ale na základě jiných důkazů, které shledá přesvědčivými. Účastníci mohou důkazy navrhovat (srov. ) a ovlivňovat tak průběh dokazování, nedají-li však v nalézacím řízení svými návrhy najevo, že pro rozhodnutí ve věci považují za relevantní jiné důkazy, nemohou jimi zpochybňovat správnost skutkových zjištění až v řízení dovolacím, a to ani tehdy, je-li dovolání shledáno přípustným (srov. ). Dovolatel nadto ve svém dovolání mylně uvádí, že při stanovení výše bezdůvodného obohacení soudy vycházely pouze z nepodepsaného návrhu nájemní smlouvy na dané prostory, z rozhodnutí soudů obou stupňů se však podává, že bylo přihlédnuto nejen k tomuto návrhu, ale především k výši nájemného požadovaného od předchozích nájemců předmětných prostor.

Námitky dovolatele tedy směřují pouze proti skutkovým zjištěním a nelze z nich dovodit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve smyslu ustanovení , odst. 3 a tím ani přípustnost dovolání, Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení a jako nepřípustné odmítl

Bylo-li dovolání ve vztahu k meritu věci shledáno nepřípustným, pak podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není přípustné ani dovolání proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , publikované v časopise Soudní rozhledy, svazek 1/2002).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle , věty první, odst. l a s tím, že žalobci v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. srpna 2010

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D., v. r.

předseda senátu