Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 795/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně společnosti Plzeňský Prazdroj, a. s., se sídlem v Plzni, U Prazdroje 7, PSČ 304 97, IČ 45357366 proti žalovanému G. S., zastoupenému JUDr. Petrem Holubem, advokátem, se sídlem v Kopřivnici, Tyršova 504/5, PSČ 742 21, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. září 2008, č. j. -78, takto:

Odůvodnění

Napadeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Olomouci rozsudek soudu prvního stupně ze dne 6. června 2008, č. j. -58, kterým tento soud ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 20. dubna 2007, č. j. -31.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení a , (dále jen „ “), odmítl.

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení [o situaci předvídanou v ustanovení nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán obsahem dovolání ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázky, jež dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu, však napadený rozsudek zásadně právně významným nečiní.

Odvolací soud založil své rozhodnutí jednak na tom, že žalovaný neprokázal, že smluvní vztah zajištěný směnkou zanikl dne 2. června 1999, přičemž ani v případě, že by zánik zajištěného vztahu prokázal, nemělo by to vliv na směnečný závazek žalovaného, neboť by jeho směnečným závazkem byly zajištěny smluvní závazky osoby, která vstoupila do zajištěné smlouvy. Dále pak na tom, že žalovaný v námitkách ani netvrdil, že nedošlo k závažnému porušení smlouvy, a tudíž žalobkyni nevzniklo právo na smluvní pokutu a následně na zaplacení směnky.

Tvrzením, jímž dovolatel vytýká odvolacímu soudu nedostatky skutkových zjištění o zániku smluvního vztahu zajištěného směnkou, vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení , jenž nemá u dovolání přípustného toliko podle ustanovení k dispozici a u jehož přezkoumání dovolání podle připustit nelze (srov. znění ).

Přípustnost dovolání není způsobilé založit ani tvrzení dovolatele, že odvolací soud nesprávně posoudil jeho námitku, že „po datu 2. června 1999 neměl žádné smluvní povinnosti“, ze které má podle dovolatele vyplývat, že tvrdil „neexistenci podmínek pro vyplnění blankosměnky“. Tato námitka totiž neobstojí ani v rovině vlastní argumentace dovolatele. I kdyby totiž dovolatel v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu tvrdil „neexistenci podmínek pro vyplnění blankosměnky“, nebylo by takové tvrzení dostačující.

Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá (srov. např. důvody rozsudku ze dne 31. března 2009, sp. zn. ), že předmětem námitkového řízení mohou být (jak plyne z ustanovení ), pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Uvedenému vymezení námitka „neexistence podmínek pro vyplnění blankosměnky“ neodpovídá, když z ní neplyne z jakého důvodu nebyl žalobce oprávněn blankosměnku vyplnit.

Protože dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. června 2010

doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu