Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
1F390861BAF8AE0CC1257A4E006ABD09.html
HTML · 16.52 KB
No categories available
4 Nd 174/2010
4 Nd 174/2010 -162
U S N E S E N Í
DEMIT, s. r. o.,
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. František Švantner, JUDr. Zdeněk Kovařík, JUDr. Milena Filingerová, JUDr. Vladislava Riegrová, Ph. D., Mgr. Marcela Tuscanyová, JUDr. Marta Chrastilová a JUDr. Eva Hodanová
nejsou
vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 Cmo 357/2009 .
O d ů v o d n ě n í :
Žalovaný podáním ze dne 13. 5. 2010 uplatnil námitku podjatosti vůči soudcům senátu 6 Cmo Vrchního soudu v Praze JUDr. Haně Voclové, JUDr. Stanislavu Bernardovi, JUDr. Miladě Uhlířové a JUDr. Františku Švantnerovi s odůvodněním, že mu bylo již podruhé v předmětném řízení odepřeno právo účastnit se jednání (byl služebně mimo republiku, avšak Vrchní soud v Praze jednání neodročil), v čemž spatřuje porušení jeho práva na spravedlivý proces. Žalovaný dále uvedl, že nabyl dojmu, že soudci senátu 6 Cmo Vrchního soudu v Praze svým postojem k jeho žádostem o odročení jednání projevují náklonnost žalobci, tedy nejednají ve věci nestanně.
Vrchní soud v Praze následně předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o námitce podjatosti jmenovaných soudců senátu 6 Cmo spolu s vyjádřeními dotčených soudců senátu 6 Cmo (JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. František Švantner) a soudců zastupujících senátů 5 Cmo (JUDr. Zdeněk Kovařík, JUDr. Milena Filingerová, JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D.) a 12 Cmo (Mgr. Marcela Tuscanyová, JUDr. Marta Chrastilová a JUDr. Eva Hodanová). Všichni uvedení soudci se ve svých vyjádřeních shodují, že k věci ani k účastníkům řízení nemají žádný vztah, na výsledku řízení nemají žádný zájem a nejsou jim známy žádné okolnosti, které by je vylučovaly z projednání a rozhodnutí dané věci.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§ 16 odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. ). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
Podle ustanovení § 15a odst. 1 , věty první, o. s. ř. o. s. ř. účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. Podle odst. 3 tohoto ustanovení v námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 ) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.
Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, žádný z nich nemá vztah k věci ani k účastníkům řízení, na výsledku řízení nemají žádný zájem a nejsou jim známy žádné okolnosti, které by je vylučovaly z projednání a rozhodnutí věci.
Z návrhu žalovaného na vyloučení jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze z projednávaní a rozhodnutí věci vyplývá, že důvodem vznesené námitky podjatosti je otázka správnosti jejich postupu v řízení (zda posupovali správně, když jednali v nepřítomnosti žalovaného). Nesouhlas účastníka řízení s postupem soudců v řízení o projednávané věci, popř. s odůvodněním rozhodnutí, však není okolností, která by zakládala důvod k jejich vyloučení (§ 14 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Z obsahu spisu, ani z vyjádření dotčených soudců nevyplývají žádné skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky pokud žalovaný neuvádí žádné skutečnosti (srov. § 15a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), které by svědčily o tom, že by byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců, není důvod nevěřit jejich tvrzení, že takové vazby neexistují.
V daném případě tedy nebyly shledány skutečnosti nasvědčující tomu, že by jmenovaní soudci byly nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. František Švantner, JUDr. Zdeněk Kovařík, JUDr. Milena Filingerová, JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D., Mgr. Marcela Tuscanyová, JUDr. Marta Chrastilová a JUDr. Eva Hodanová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování předmětné věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 Cmo 357/2009 .
P o u č e n í :
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2010
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu