Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2739/2009

U S N E S E N Í

Bc. L. M.

Ing. H. S.

, zastoupené JUDr. Zdeňkem Hlavešem, advokátem se sídlem v Šumperku, Slovanská 20, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 29. ledna 2009, č.j. -124, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Zdeňka Hlaveše, advokáta se sídlem v Šumperku, Slovanská 20.

Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):

Okresní soud v Šumperku (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. září 2008, č.j. -103, zamítl

„Žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem spoluvlastnického podílu k nemovitostem – budově č.p. 1547 na parc. č. 1806 st. plocha, ve výši 102/1000 pro k.ú. a obec Š., zapsaných na LV č. 3861 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Š.“

, a dále rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem podle rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se skutkovými zjištěními i s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru (ve stručnosti shrnuto z odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu), že kupní smlouva ze dne 14. září 2004, na základě které žalobce převedl spoluvlastnický podíl na (původně žalovaného) P. M., jenž posléze tento podíl převedl na žalovanou, není neplatná, a proto pokud se žalobce domáhal určení svého spoluvlastnického práva, soud prvního stupně nepochybil, pokud tuto žalobu zamítl.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále již „dovolatel“) prostřednictvím své advokátky dovolání, jehož přípustnost dovozuje z a uplatňuje v něm dovolací důvod podle (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Namítá, že „Otázkou zásadního právního významu, kterou krajský soud podle názoru dovolatele posuzoval rozdílně od dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu a zároveň v rozporu s hmotným právem, je otázka platnosti kupní smlouvy, jejímž skutečným smyslem je sjednání tzv. propadné zástavy, tedy kupní smlouvy, která byla uzavřena za tím účelem, aby pohledávka kupujícího, zástavního věřitele, byla uspokojena tím, že na něj přejde vlastnictví prodávajícího, zástavního dlužníka k zástavě, v posuzovaném případě ke spoluvlastnickým podílům na výše uvedeném domě.“ Dovolatel v další části svého dovolání tuto námitku, též s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“), obšírně rozvádí. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání dovolatele (ve stručnosti shrnuto) odmítla uplatněnou dovolací argumentaci a navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel Nejvyšší soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 12, věty před středníkem, , jímž byl změněn ( ), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 30. června 2009.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) poté co shledal, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, zabýval se jeho přípustností ve smyslu , odst. 3 , a to prostřednictvím dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu podle , a dospěl k závěru, že dovolání v této věci není přípustné.

Jak již bylo uvedeno, dovolatel ve svém dovolání uplatňuje dovolací důvod podle , tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu příslušné právní normě, jež vede k závěru o právech a povinnostech účastníků. Právní posouzení je nesprávné, dopustil-li se soud při této činnosti omylu, tzn. když na správně zjištěný skutkový stav aplikoval jinou právní normu, než kterou měl správně použít, nebo aplikoval sice správnou právní normu, ale nesprávně ji vyložil, anebo ze zjištěných skutečností vyvodil nesprávné právní závěry.

V daném případě ovšem skutkový stav věci zjištěný soudem prvního stupně, který pro své rozhodování převzal odvolací soud, a z nějž musí vycházet i Nejvyšší soud (srov. ), umožňoval odvolacímu soudu přistoupit k danému (shora již vyloženému) právnímu posouzení věci. Přitom sama skutečnost, že takto zjištěný skutkový stav věci dovolatel ve svém dovolání odlišně právně posuzuje, a to konkrétně se zaujatým právním závěrem o absolutní neplatnosti předmětné kupní smlouvy, v důsledku které má být postižen absolutní neplatností i další převod uvedeného spoluvlastnického podílu a je zde tedy právní stav, podle kterého je dovolatel spoluvlastníkem předmětného nemovitého majetku a proto se po právu domáhá určení spoluvlastnictví k předmětnému nemovitému majetku, přípustnost dovolání pochopitelně nezakládá. Z vyloženého je také zřejmé, že dovolatelem v dovolání citovanou judikaturu k problematice tzv. propadných zástav nebylo možno na skutkový stav, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a z nějž při rozhodování vycházel odvolací soud, použít.

Nepřípustnost dovolání podle současně vylučuje, aby Nejvyšší soud mohl přihlížet k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ).

Z vyložených důvodů Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle věty první a odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věty první ve spojení s a , neboť žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [paušální odměna ve výši 20.000,- Kč stanovená podle , snížená na polovinu podle vyhlášky, tj. na částku 10.000,- Kč, a o dalších 50 % podle , tj. na částku 5.000,- Kč] a z náhrady hotových výdajů podle ust. v částce 300,- Kč, vše navýšeno o 20% DPH (tj. o částku 1.060,- Kč) podle a , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.360,- Kč je dovolatel povinen zaplatit žalované k rukám jejího advokáta ( ). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2010

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.

předseda senátu