Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2444/2009

29 Cdo 2444/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Ing. A. H., zastoupeného Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem, se sídlem v Plzni, Lochotínská 18, PSČ 301 00, za účasti společnosti Zemědělské zásobování a nákup Strakonice a. s., se sídlem v Radošovicích č. p. 83, PSČ 386 46, identifikační číslo 46 67 83 79, zastoupené JUDr. Jiřím Lehečkou, advokátem, se sídlem ve Strakonicích, Sokolovská 980, PSČ 386 01, o neplatnost usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. prosince 2008, č. j. -73, takto:

se zrušují

 a věc

se vrací

 soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil ve výroku uvedené usnesení, kterým Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady společnosti Zemědělské zásobování a nákup Strakonice a. s. (dále jen „společnost“) „o změně stanov v části článku 11 odst. 3 stanov, eventuálně neplatnosti rozhodnutí o změně stanov“, přijatého valnou hromadou společnosti konanou dne 29. května 2007.

Napadeným usnesením valné hromady bylo rozhodnuto, že „pozvánka“ na valnou hromadu bude všem akcionářům nově uveřejňována v Obchodním věstníku a (současně) v internetovém deníku VALNEHROMADY.CZ, v případě jeho neexistence v Hospodářských novinách, když dle původního znění stanov bylo oznámení o konání valné hromady společnosti uveřejňováno v deníku České slovo, v případě jeho neexistence v Hospodářských novinách a v případě zrušení obou těchto deníků v Obchodním věstníku.  

Soudy obou stupňů shodně uzavřely, že oznámení o konání předmětné valné hromady v souladu s ustanovením , obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), charakterizovalo podstatu navrhovaných změn stanov, neboť ty v něm byly konkretizovány jako „rozšíření předmětu podnikání společnosti a přizpůsobení stanov platným právním předpisům“. Stanovy společnosti v původním znění totiž nepředpokládaly povinné uveřejnění oznámení o konání valné hromady v Obchodním věstníku (které s účinností od 15. března 2006 zavedla novela obchodního zákoníku provedená ), charakteristika podstaty změn stanov je proto správná. Akcionáři byli v oznámení současně informováni o možnosti seznámit se s konkrétními navrženými změnami stanov v sídle společnosti.

Navrhovatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále jen „ “), uplatňuje přitom dovolací důvod dle

Dovolatel namítá, že podstata navrhovaných změn stanov není v oznámení o konání předmětné valné hromady dostatečně charakterizována, např. výčtem bodů, které jsou v rozporu se zákonem a které je proto třeba uvést s ním do souladu. Výše citovaná formulace vede akcionáře k závěru, že společnost hodlá pouze dostát své zákonné povinnosti (uvést stanovy do souladu se zákonem), aniž by bylo jakkoliv dále zasahováno do jejich textu.

Společnost podle názoru dovolatele zasáhla do „dvou zcela neoddiskutovatelně nejzásadnějších“ práv akcionářů, když v rámci přizpůsobení stanov platné právní úpravě změnila způsob svolávání valné hromady a způsob vyplácení dividend.

Byla-li současně chválena změna periodika, v němž má být oznámení o konání valné hromady společnosti uveřejňováno, nejedná se o uvedení stanov do souladu se zákonem, ale o změnu způsobu svolávání valné hromady. Takový návrh změny stanov nebyl v uvedeném oznámení avizován; usnesení valné hromady bylo proto přijato v rozporu se zákonem, a je tudíž neplatné.

S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle a je i důvodné.

Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu shledává Nejvyšší soud v řešení otázky, zda pro naplnění zákonného požadavku charakterizovat podstatu navrhovaných změn stanov postačí, aby oznámení o konání valné hromady specifikovalo podstatu změn obecně jako „přizpůsobení stanov platným právním předpisům“.

Další otázkou je, zda taková specifikace obstojí, jsou-li akcionáři současně informováni o možnosti nahlédnout do návrhu konkrétních změn v sídle společnosti.

Rozhodování o změně stanov akciové společnosti je jedním z důležitých rozhodnutí, jež náleží do působnosti valné hromady. V jeho rámci jsou přitom pro právní postavení akcionářů nepochybně velmi významná rozhodnutí týkající se jejich práva účasti na valné hromadě (§ 180 obch. zák.). Totéž platí i pro rozhodnutí týkající se výkonu práva podílet se na zisku společnosti (§ 178 obch. zák.).

Z ustanovení § 184 odst. 8 věty první obch. zák., ve znění účinném do 31. března 2008 (tj. ve znění rozhodném pro projednávanou věc), vyplývá, že má-li být na pořadu jednání valné hromady změna stanov společnosti, musí oznámení o jejím konání charakterizovat alespoň podstatu navrhovaných změn a návrh změn stanov musí být akcionářům k nahlédnutí v sídle společnosti ve lhůtě stanovené pro svolání valné hromady.

Účelem citovaného ustanovení, jež povinnost uvést v oznámení změnu stanov jako bod pořadu jednání valné hromady dále rozšiřuje o požadavek, aby zde byla vymezena i podstata navrhovaných změn, je předem informovat akcionáře o tom, jaké změny stanov budou na valné hromadě projednávány, a poskytnout jim tak časový prostor pro zvážení rozhodnutí, zda se valné hromady zúčastní a zda budou pro změnu stanov hlasovat, či nikoliv.

Tohoto účelu může být dosaženo pouze v případě, vykazuje-li charakteristika podstaty navrhovaných změn jistou míru konkrétnosti. V opačném případě totiž její uvedení zcela ztrácí na významu, neboť obecná (nekonkrétní) charakteristika neposkytuje akcionářům žádnou představu o tom, v jakém směru mají být stanovy společnosti změněny.

Nejvyšší soud je přesvědčen, že k uvedené (nežádoucí) situaci došlo i v projednávané věci. Je-li podstata navrhovaných změn stanov charakterizována jako „přizpůsobení stanov platným právním předpisům“, jedná se o formulaci natolik obecnou, že ničeho nevypovídá o konkrétních navrhovaných změnách. Takto obecná formulace bude (jak tomu bylo i v projednávané věci) o to více nedostatečná v situaci, kdy z dotčené (změněné) právní úpravy se jediný možný způsob, jakým mohou stanovy příslušné otázky (zde způsob uveřejňování oznámení o konání valné hromady či den, místo a způsob výplaty dividend) upravit, nepodává, ale změna právní úpravy umožňuje naopak společnostem volit mezi různými variantami přizpůsobení stanov.

Nadto, obsahuje-li přijatá změna stanov společnosti rovněž změnu periodika, v němž bude oznámení o konání valné hromady společnosti uveřejňováno, nejde o „přizpůsobení stanov platným právním předpisům“, když zákon povinnost uveřejnit oznámení v  konkrétním deníku nestanoví, ale o změnu způsobu informování akcionářů o konání valné hromady. Dovolatel tudíž správně poukazuje na to, že s podstatou takové změny akcionáři nebyli(v rozporu s 184 odst. 8 obch. zák.) předem seznámeni.

Na výše uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že akcionáři měli možnost do znění navrhovaných změn stanov nahlédnout v sídle společnosti. Z výslovného znění ustanovení  § 184 odst. 8 obch. zák. plyne, že společnost je povinna splnit oba v tomto ustanovení uvedené požadavky kumulativně - jak zpřístupnit konkrétní návrhy změn stanov akcionářům ve svém sídle, tak je současně (dostatečně určitě) informovat o podstatě navrhovaných změn stanov v oznámení o konání valné hromady (resp. v pozvánce na ni).

Jelikož předmětná valná hromada byla svolána způsobem, který je v rozporu s ustanovením § 184 odst. 8 obch. zák., je právní posouzení věci odvolacím soudem nesprávné.

Protože dovolací důvod dle byl uplatněn právem, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů i usnesení soudu prvního stupně podle věty za středníkem a odst. 3   zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný ( věta první a ).

V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 18. května 2010

                            doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

                                  předsedkyně senátu