Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3143/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala rozhodl v konkursní věci dlužníka PhDr. R. S., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Bučkem, advokátem, se sídlem v Kyjově, Jungmannova 24, PSČ 697 01, o návrhu věřitelů a/ EKIPA Leasing, a. s. „v likvidaci“, se sídlem v Pardubicích, Pernerova 441, PSČ 530 02, identifikační číslo 25 28 83 77, zastoupené JUDr. Marií Starečkovou, advokátkou, se sídlem v Pardubicích, Pernerova 1490, PSČ 530 02, a b/ České republiky – Finančního úřadu v Kyjově, se sídlem v Kyjově, Komenského 1360/18, PSČ 697 01, na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. října 2007, č. j. -704, takto: Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Šlo v pořadí o třetí rozhodnutí konkursního soudu o návrhu věřitelů na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, když usnesení ze dne 27. ledna 2000, č. j. -46 (jímž soud prvního stupně návrh zamítl pro neprokázání aktivní věcné legitimace věřitelky EKIPA Leasing, a. s. „v likvidaci“ (dále též jen „společnost E“) a nesplnění podmínky mnohosti věřitelů) zrušil Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. května 2002, č. j. -77 (uzavíraje, že věřitelka svou aktivní legitimaci prokázala a shledávaje i mnohost věřitelů) a usnesení ze dne 29. listopadu 2002, č. j. -160 (jímž konkursní soud návrhu vyhověl a prohlásil konkurs na majetek dlužníka) zrušil odvolací soud usnesením ze dne 27. listopadu 2003, č. j. -189, pro porušení práva dlužníka na spravedlivý proces.

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil k odvolání dlužníka usnesení konkursního soudu, přitakávaje závěru o úpadku dlužníka formou platební neschopnosti a zdůrazňuje, že dlužník byl v úpadku (měl více věřitelů, jimž nebyl schopen plnit splatné závazky) již před prvním rozhodnutím o prohlášení konkursu na jeho majetek.

Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle a , (dále též jen „ “) jako nepřípustné.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ).

Ve věcech konkursu a vyrovnání může být dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé přípustné pouze podle ustanovení ve spojení s ustanovením nebo c/

O situaci předvídanou v ustanovení přitom nejde, když dlužník závěr odvolacího soudu, vyjádřený v prvním zrušujícím usnesení odvolacího soudu o aktivní legitimaci společnosti E a mnohosti věřitelů nenapadá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2008, sp. zn. , jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Přípustným podle ustanovení , tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, pak Nejvyšší soud dovolání neshledává, neboť dovolatel mu žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Dovolatel především namítá, že před prvním prohlášením konkursu na jeho majetek (usnesením konkursního soudu ze dne 29. listopadu 2002) „disponoval dostatečným movitým i nemovitým majetkem, včetně aktiv firmy, které by byly způsobilé uhradit dlužné pohledávky jednotlivých věřitelů“ a jeho „podnikatelské aktivity, výrobní program i zákazníci, se kterými udržoval obchodní spolupráci, byli dostatečným podkladem pro vyřešení (…) závazků vůči třetím osobám“, a vytýká soudům nižších stupňů, že „nebraly v potaz jednak očekávaný výnos z budoucí podnikatelské činnosti, a dále rozsah jeho majetku“.

Tyto námitky však nejsou způsobilé zpochybnit závěr odvolacího soudu, podle něhož byl (a to i před prvním rozhodnutí o prohlášení konkursu) v úpadku ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 ZKV, tedy proto, že má více věřitelů a není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 83/2004 a 95/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a dovolání tudíž přípustným nečiní.

Nehledě k tomu jimi dovolatel směřuje toliko vůči posouzení jeho úpadku prvním rozhodnutím konkursního soudu o prohlášení konkursu na jeho majetek, přičemž ve vztahu k jeho poměrům ke dni 9. listopadu 2004 (kdy na jeho majetek byl opětovně prohlášen konkurs) výslovně připouští, že byl v úpadku. Namítá však, že se do něj „dostal v důsledku chybného rozhodnutí o prohlášení konkursu usnesením ze dne 29. listopadu 2002 a dále postupem správkyně konkursní podstaty po prvním prohlášení konkursu“.

Důvody, jež vedly k platební neschopnosti dlužníka, jsou však pro posouzení toho, zda je v úpadku ve smyslu § 1 odst. 2 ZKV a zda jsou naplněny předpoklady pro prohlášení konkursu na jeho majetek, nerozhodné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2010, sp. zn. , jež je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). Ani k jejich přezkoumání nelze tudíž dovolání v projednávané věci připustit.

Konečně, na zásadní právní význam nelze usuzovat ani z námitky, podle které má jeden z věřitelů (Česká republika – Finanční úřad v Kyjově) za dovolatelem pohledávku v nižší než přihlášené výši. Jsou-li totiž naplněny předpoklady vymezené v ustanovení § 1 odst. 2 ZKV (mnohost věřitelů a po delší dobu trvající neschopnost dlužníka plnit splatné závazky), není pro závěr o úpadku dlužníka určující, zda pohledávka jednoho z věřitelů je (oproti výši, jíž soud považoval pro účely posouzení dlužníkova úpadku za osvědčenou) nižší. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 20. května 2010

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu