Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1255/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně PULSATILA, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Podolí, Ve Svahu č. 5/ 482, IČ: 27 13 02 74, zastoupená Mgr. Ing. Markem Švehlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská č. 2, proti žalované EURO DOMUS, s. r. o., se sídlem v Praze 2, Mánesova 11/310, IČ: 49 68 18 34, zastoupená JUDr. Františkem Kosíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 30, 110 00 Praha, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně VOLYŇKA, s. r. o., v likvidaci, v Praze 5, U Kříže č. 1/611, IČ 25074393, zastoupené Mgr., Ing. Markem Švehlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská č. 2,o zaplacení částky 200.000,- EUR, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2009, č. j. -397, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 27. května 2005 domáhala na žalované zaplacení 100.000,- EUR s příslušenstvím. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. května 2007 byla připuštěna změna žaloby na zaplacení 200.000 EUR s příslušenstvím. Vymáhanou částku požaduje žalobkyně na základě smlouvy o nájmu domu ze dne 14. 12. 2001, která byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností VOLYŇKA, s. r. o. a žalovanou, která předmětné nemovitosti užívá a neplatí nájemné sjednané v článku IV. smlouvy o nájmu. Žalobkyně tyto nemovitosti nabyla do svého vlastnictví na základě kupní smlouvy uzavřené dne 29. dubna 2004 od obchodní společnosti JILSKÁ, s.r.o. Právní účinky vkladu vlastnického práva podle této smlouvy vznikly ke dni 30. 4. 2004. Právní předchůdkyně žalobkyně vlastnické právo k nemovitostem nabyla na základě kupní smlouvy uzavřené dne 27. března 2002 mezi společností VOLYŇKA, s. r. o., v likvidaci, jako prodávající, a společností JILSKÁ, s. r. o., jako kupující. Právní předchůdkyně žalobkyně JILSKÁ, s.r.o, co by vlastnice předmětných nemovitostí, podala žalobu na vyklizení předmětných nemovitostí s tím, že žalovaná je užívá bez právního důvodu, neboť smlouva o nájmu domu, uzavřená dne 14. prosince 2001 mezi původní vlastnicí uvedených nemovitostí VOLYŇKA, s. r. o., (pronajímatelka) a žalovanou EURO DOMUS, s. r. o. (nájemkyně), je právně nicotná. Na návrh žalobkyně Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 24. října 2007 č. j. -869 podle ustanovení obč. zák. připustil, aby do řízení přistoupila na straně žalobkyně VOLYŇKA, s. r. o., v likvidaci, se sídlem Praha 5, U Kříže č. 1/611, IČ: 63 98 12 97. K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. července 2008 č. j. -880 usnesení soudu prvního soudu změnil tak, že přistoupení VOLYŇKA, s. r. o., v likvidaci, se sídlem v Praze 5, U Kříže č. 1/611, IČ: 25 07 43 93, jako dalšího účastníka na straně žalobkyně nepřipustil.Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 24. března 2009, č. j. rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. ledna 2010 č. j. potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. října 2007, č. j. -869 ve znění, že se připouští přistoupení VOLYŇKA, s. r. o. v likvidaci se sídlem Praha 5, U Kříže 1/611, IČ 25074393. Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne č. j. dovolání žalované proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu zamítl.

Obvodní soud pro Prahu usnesením ze dne 31. července 2009 č. j. – 391 připustil přistoupení VOLYŇKY, s. r. o., v likvidaci, se sídlem v Praze 5, U Kříže 1/611, IČ 63981297, do řízení o zaplacení 200.000,- EUR s příslušenství jako druhé žalobkyně s odůvodněním, že se v daném případě nejedná o obcházení ust. Poukázal v této souvislosti na závěr který ohledně týchž účastníků přijal v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu pod. sp. zn. Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ze dne 24. března 2009, č. j. -971.

K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. listopadu 2009, č. j. -397, usnesení soudu prvního stupně s odvoláním na výše citované usnesení Nejvyššího soudu České republiky potvrdil

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala dovolání žalovaná, ve kterém namítá, že odvolací soud se nesprávně vypořádal ve svém rozhodnutí s otázkou přípustnosti dalšího účastenství z hlediska obcházení institutu záměny účastníků a jeho závěry jsou v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu České republiky, neboť žalobkyně návrhem na připuštění společnosti Volyňka, s. r. o. v likvidaci, se snaží zhojit nedostatek své vlastní aktivní legitimace s tím, že zjevně sleduje obejití institutu záměny žalobce prováděné podle ustanovení Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti unesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení , přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Jelikož vady uvedené v ustanoveních , 229 odst. 2 písm. a) a b) a (tzv. zmatečnosti) ani jiné vady řízení, které mohli mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž Nejvyšší soud České republiky u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovolání namítány a ze spisu se nepodávají, dovolací soud – v hranicích právních otázek formulovaných v dovolání – přezkoumal správnost právního závěru odvolacího soudu o nesplnění podmínek vyžadovaných ustanovením pro připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení.

Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru zda a komu soud právo a povinnost přizná či nikoliv.

Právní posouzení je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

„Podle ustanovení na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce (odst. 1). Na návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto změněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit (odst. 2).

Účelem přistoupení do řízení ( odst .1 ) jako institutu sporného řízení je odstranění nedostatku aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení a který by i jinak vedl k zamítnutí žaloby, přičemž se ukazuje, aby věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již zahájeného řízení i vůči jiné osobě. Nedostatek věcné legitimace znamená, že někdo, kdo o sobě tvrdí, že je nositelem hmotného oprávnění, nebo o kom žalobce tvrdí, že je nositelem hmotně právní povinnosti, není nositelem hmotného oprávnění (hmotně právní povinnosti), o které v řízení jde. Otázku věcné legitimace posuzuje soud na základě provedeného dokazování a právního posouzení věci. V případě nedostatku věcné legitimace soud není oprávněn zasahovat do vymezení okruhu účastníků, nemůže řízení pro nedostatek jeho podmínky zastavit, nýbrž žalobu zamítne. Označením účastníků v žalobě, však nemusí být jejich okruh konečný. Ustanovení umožňuje žalobci, aby jej v průběhu řízení měnil tím, že navrhne, buď aby k dosavadnímu účastníku přistoupil účastník další a oba pokračovali v řízení (tzv. přistoupením účastníka podle ) a nebo aby dosavadní účastník byl nahrazen účastníkem jiným s tím, že původní účastník v řízení figurovat nebude (tzv. záměna účastníků podle ).

Z dispoziční zásady ovládající zahájení sporného řízení (a o takové řízení jde i v posuzovaném případě) tak vyplývá, že přistoupení dalšího účastníka může navrhnout jen žalobce (ne žalovaný) a má-li takto do řízení přistoupit další účastník na straně žalobce, je přípustnost takového postupu podmíněná jeho souhlasem. Možnost soudu vyhovět na návrh přistoupení dalšího účastníka do řízení je podmíněna i tím, že svým rozhodnutím nevytvoří procesní stav, který by mu bránil v řízení pokračovat. Typicky soud nesmí připustit přistoupení dalšího účastníka do řízení zejména tehdy, kdyby v důsledku něho nastal stav nedostatku podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce vůči přistoupenému účastníku žalobou domáhá (jde-li o přistoupení do řízení na straně žalovaného), nebo čeho se přistoupí vší účastník žalobou domáhá vůči žalovanému, jde-li o přistoupení do řízení na straně žalobce), jakož i v případě, že jde o zjevně procesně neekonomický postup (srovnej např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je přitom nepřípustné, aby institut záměny účastníka ve smyslu byl obcházen tím, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník (další žalovaný nebo další žalobce). Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné) že dosavadní žalobce (či žalovaný) již v době zahájení řízení nebyl ve sporu aktivně (pasivně) věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze sjednat jen prostřednictvím záměny účastníků ve smyslu ustanovení (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. prosince 2005, sp. zn. , dále též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. února 2006 sp. zn. ).

V souzené věci jde o žalobu na zaplacení nájemného na základě smlouvy o nájmu nemovitosti, u níž je aktivně legitimován vlastník této nemovitosti. Za stavu, kdy z výsledku dosavadního řízení nelze učinit jednoznačný závěr o tom, že původní žalobkyně je aktivně legitimovaná, neboť žalovaná, namítla že kupní smlouva uzavřená dne 27. března 2002 mezi společností VOLYŇKA, s. r. o., v likvidaci jako prodávajícím a společnosti JILSKÁ, s. r. o., jako kupujícím, je absolutně neplatná podle ustanovení § 196 obchodního zákoníku, z důvodu neexistence znaleckého posudku vypracovaného znalcem jmenovaným soudem ohledně ocenění předmětných nemovitostí, tak nelze přisvědčit argumentaci odvolacího soudu, že přistoupením nového žalobce do řízení by byl obcházen institut záměny účastníků. S otázkou aktivní legitimace žalobkyně, která je otázkou hmotně právní, se proto soud vypořádá až v konečném rozhodnutí ve věci na podkladě náležitých skutkových zjištění, založených na hodnocení provedených důkazů. Za situace, kdy žalobkyně i nadále tvrdí, že je vlastnicí předmětných nemovitostí, ze kterých se domáhá zaplacení nájemného na základě platně uzavřené smlouvy o nájmu mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, avšak k námitce žalované ohledně neplatnosti kupní smlouvy, ke které by soud mohl dospět na základě náležitých skutkových zjištění založených na hodnocení provedených důkazů, není přistoupení další žalobkyně do řízení v rozporu se zásadou hospodárnosti, neboť za této situace je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již zahájeného řízení i vůči další osobě, to jest původní vlastnicí nemovitostí. Skutková zjištění obsažená v žalobě na zaplacení nájemného na základě platně uzavřené smlouvy o nájmu nemovitostí je možné v případě, že soud dospěje k závěru, že námitka žalované je oprávněná a předmětnou nájemní smlouvu posoudí jako neplatnou, posoudit soudem z hlediska nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 451 obč. zák. (srov. též rozhodnutí publikované ve sbírce BALÁK,F., PÚRY,F.,Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu Svazek 6, C.H.Beck, č. C 504:“Z hlediska nároku vlastníka věci na vydání bezdůvodného obohacení získaného užíváním jeho věci je nerozhodné, zda tomu, kdo věc užíval, byla věc předána třetím subjektem, který nebyl zmocněn či oprávněn s ní nakládat“. Skutková zjištění uvedená v žalobě by tak byla třeba podřadit skutkové podstatě bezdůvodného obohacení na základě užívání věci náležející postiženému někým jiným na základě neplatné nájemní smlouvy. V projednávané věci připuštění přistoupení původní vlastnice nemovitostí obchodní společnosti VOLYŇKA, s. r. o, v likvidaci do řízení na straně žalobkyně může přispět k rychlejšímu vyřešení sporu a nalezení odpovědi na otázku, kdo je ve sporu aktivně legitimován. Námitka dovolatelky, že v posuzovaném případě nebyly splněny podmínky vyžadované ustanovením pro připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalobkyně, je tudíž neoprávněná.

Jelikož dovolací důvod dle nebyl uplatněn právem Nejvyšší soud České republiky, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), dovolání žalované zamítl ( ).

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního, popřípadě soudu odvolacího.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. května 2010

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu