Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2332/2008

U S N E S E N Í

JUDr. P. S

ČKD Blansko Strojírny, a. s.

, se sídlem v Blansku, Gellhornova 1, zastoupené JUDr. Janem Nekolou, advokátem se sídlem v Praze 2, Trojanova 12, pro 4.300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 2 NcE 713/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2007, č. j. -344, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud usnesením ze dne 30. 1. 2006, č. j. -221, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, nařízené dne 27. 1. 2004, č. j. -6 (výrok I.), a zamítl i návrh povinného na zastavení exekuce v části vedené prodejem podniku povinného (výrok II.).

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil výrok I. usnesení okresního soudu a ve výroku II. usnesení zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení. Uzavřel, že exekučním titulem v projednávané věci je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, který splňuje všechny zákonné požadavky. Neshledal důvodným tvrzení povinného, že z důvodu absolutní neplatnosti ujednání o ručitelském závazku, z něhož má nárok oprávněného vyplývat, ve skutečnosti vůči oprávněnému žádný dluh nemá. Odvolací soud však učinil závěr, že k udělení zákonem požadovaného souhlasu s převzetím ručitelského závazku ve smyslu , obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák“), došlo dne 27. 4. 2001, a to rozhodnutím jediného akcionáře, jímž bylo schváleno poskytnutí zajištění ve formě ručení, přičemž toto časově předcházelo uzavření smlouvy o půjčce (26. 7. 2001). Soud neuvěřil povinnému, že souhlas s převzetím ručitelského závazku byl vytvořen až dodatečně pro potřeby exekučního řízení, a souhlas shledal dostatečně určitým i platným. Vzal v úvahu, že tento souhlas se stal nedílnou součástí notářského zápisu ze dne 27. 3. 2002 (N 287/2002, NZ 276/2002), jímž byla potvrzena jeho autentičnost; připomněl, že notářský zápis je veřejnou u, u níž je presumována správnost údajů v nich obsažených ( ). Dále dospěl k závěru, že nedošlo ani k porušení obch. zák., neboť půjčka poskytnutá oprávněným společnosti FINNET SYSTEMS a. s. a zajištěná ručením povinné společnosti nebyla použita na nákup akcií povinného. Soud totiž zjistil, že finanční prostředky, které FINNET SYSTEMS a. s. půjčkou od oprávněného získala, nebyly použity na uhrazení ani části kupní ceny za nákup akcií povinné společnosti, ale na nákup společnosti Druhá slévárna Blansko, a. s. Porušení povinností oprávněného jako advokáta ve vztahu ke klientovi (povinnému) z hlediska střetu zájmů i poukaz na , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), nepovažoval odvolací soud pro posuzovanou otázku platnosti převzetí ručitelského závazku ze strany povinného (kdy v pozici předsedy jeho statutárního orgánu jednal ing. R.) za relevantní; význam by mohly tyto skutečnosti mít jen v rámci posuzování odpovědnosti advokáta za kárné provinění.

Proti potvrzujícímu výroku usnesení krajského soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost opírá o , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “). Namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ), a současně vytýká i vadu řízení, jež spatřuje „v procesu aplikace práva při výběru právní normy a následně v její interpretaci“. Soudu také vytýká, že se nezabýval námitkou neplatnosti úkonů oprávněného jako právního zástupce povinného z hlediska obč. zák. a toto ustanovení aplikoval pouze na osobu statutárního zástupce. Protože zájmy advokáta byly v rozporu se zájmy zastoupeného (povinného), nemohl jej zastupovat; pokud se tak přesto stalo, je takový postup v rozporu s obč. zák. a tyto úkony jsou neplatné pro rozpor se zákonem ( obč. zák.). Dále tvrdí, že současně došlo k porušení a , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a to z důvodu střetu zájmů advokáta jakožto věřitele a zájmů povinného jako jeho klienta. Nesouhlasí se závěrem, že porušení a by mohlo mít význam jen v rámci odpovědnosti advokáta za kárné provinění; to by znamenalo, že platnost úkonů advokáta je posuzována odlišně od platnosti úkonů zástupce obecně, navíc v neprospěch klienta. Napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní právní význam pro povinného proto, že poskytuje právní ochranu subjektu, který své právo nabyl v rozporu se zákonem na základě neplatných právních úkonů.

V doplnění dovolání ze dne 10. 9. 2009 povinný tvrdí, že odvolací soud se nesprávně vypořádal s námitkou neplatnosti převzetí ručitelského závazku z důvodu absence předchozího souhlasu valné hromady povinného s jeho převzetím ve smyslu § 196a obch. zák. Uvedl, že v době převzetí ručitelského závazku byla jediným akcionářem dovolatele společnost FINNET SYSTEMS a. s., IČO 25368567, se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Stodolní 12; rozhodnutí jediného akcionáře ze dne 27. 4. 2001 (udělení souhlasu s převzetím ručitelského závazku) bylo učiněno dodatečně pouze Ing. M. R., předsedou představenstva FINNET SYSTEMS a. s., ačkoli mělo být přijato celým představenstvem, které v té době mělo tři členy, Ing. M. R., J. H. a Z. P. Soud měl také pochybit v tom, že nedovodil porušení § 161e obch. zák., spočívající v poskytnutí půjčky (mezi oprávněným a společností FINNET SYSTEMS a. s.) zajištěné ručením ze strany povinného a v následném použití takto získaných prostředků na nákup akcií povinného, což podle dovolatele vedlo k absolutní neplatnosti ručitelského závazku. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že poukaz dovolatele na § 22 odst. 2 obč. zák. považuje za irelevantní, neboť v době převzetí ručitelského závazku povinným žádná kolizní situace mezi účastníky neexistovala; navíc povinný převzal ručení nikoliv smlouvou, ale na základě jednostranného právního úkonu. Námitka porušení a je z hlediska dovolání neprojednatelná, vady řízení nelze uplatnit k prokázání přípustnosti dovolání dle Proto dovolání považuje za nepřípustné. Navrhuje zamítnutí dovolání.

Dovolací soud rozhodl o dovolání podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009, dále jen „ “ (srov. čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Předně je třeba připomenout, že účastníci mohou měnit dovolací důvody a rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadají, jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Tato vázanost se projevuje nejen v tom, který z důvodů uvedených v a 3 byl uplatněn, ale především v tom, jak byl dovolací důvod vylíčen (srov. Bureš. J., Drápal. L., Krčmář. Z. a kol. . Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck. 2006. 1280 s.).

Dovolací soud se proto zabýval dovolacími námitkami jen v tom rozsahu, v jakém byly uplatněny v dovolání ze dne 7. 2. 2008.

Dovolání není přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen “ ), přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Ačkoliv dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze.

Podle § 22 odst. 2 obč. zák. zastupovat jiného nemůže ten, kdo sám není způsobilý k právnímu úkonu, o který jde, ani ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že otázka možného střetu zájmu mezi oprávněným a povinným by v souzené věci vyvstala, pokud by oprávněný zastupoval povinného při uzavírání smlouvy o ručení. Tak tomu však v souzené věci nebylo, za povinného jednal Ing. M. R. jako předseda statutárního orgánu, který podepsal prohlášení o převzetí ručitelského závazku ze dne 26. 7. 2001 (č.l. 112). Skutečnost, že jinak oprávněný zastupoval povinného v rozhodné době na základě mandátní smlouvy, proto není rozhodná. Ze stejného důvodu tak není na místě ani odkaz na a 20 , týkající se povinného odmítnutí poskytnutí právních služeb.

Odvolací soud tak vyložil § 22 odst. 2 obč. zák. v souladu se soudní praxí.

Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání ( , věta první, ) podle ustanovení a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle a násl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. července 2010

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.

předsedkyně senátu