Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 223/2009

33

Cdo 223/2009

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, proti žalovaným

1) F. Ř.

a

2) L. Ř.

, zastoupeným JUDr. Yvonou Esterkovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Dolní Česká 6, o příslušenství pohledávky, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2008, č.j. -87, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2008, č.j. -87, v potvrzujícím výroku věci samé a ve výroku o nákladech řízení a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 30. 7. 2007, č.j. -68, v zamítavém výroku co do úroků z prodlení ve výši 10% z 125.000,- Kč od 11. 6. 2000 do 25. 11. 2005 a ve výši 8% z 125.000,- Kč od 26. 11. 2005 do zaplacení,

a ve výroku o náhradě nákladů řízení,

se zrušují

a věc

se

v tomto rozsahu

vrací

Okresnímu soudu ve Znojmě k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 30. 7. 2007, č.j. -68, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovaným zaplatit jí společně a nerozdílně 125.000,- Kč s 10% úroky z prodlení od 11. 6. 2000 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaní uzavřeli 11. 5 1990 s Okresním národním výborem ve Znojmě smlouvu o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu ve výši 125.000,- Kč, v níž se zavázali dokončit výstavbu rodinného domu tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do deseti let od uzavření smlouvy. Stavba nebyla ve stanovené lhůtě zkolaudována, kolaudační rozhodnutí bylo vydáno až 26. 6. 2000 a téhož dne nabylo právní moci. Žalovaný požádal 7. 12. 1999 o provedení kolaudace. Soud prvního stupně uzavřel, že

„uložení povinnosti vrátit státní příspěvek ... by bylo ... v rozporu s dobrými mravy, ... žalovaní nezavdali příčinu k tomu, že kolaudační rozhodnutí bylo vydáno až po uplynutí lhůty“.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 9. 2008, č.j. -87, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že žalované povinoval k úhradě 125.000,- Kč s 2% úroky z prodlení od 26. 11. 2005 do zaplacení. Co do 10% úroků z prodlení z 125.000,- Kč od 11. 6. 2000 do 25. 11. 2005 a 8% úroků z prodlení z 125.000,- Kč od 26. 11. 2005 do zaplacení zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně nesouhlasil se závěrem, že v projednávané věci je třeba právo na vrácení příspěvku žalobkyni odepřít pro rozpor s dobrými mravy ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). Dále uzavřel, že do prodlení s vrácením poskytnutého příspěvku se žalovaní dostali od 26. 11. 2005, neboť žalobkyně je písemně vyzvala k vrácení příspěvku ve lhůtě do 25. 11. 2005. Odvolací soud proto co do příslušenství pohledávky přiznal žalobě důvodnost pouze v části týkající se 2% úroků z prodlení z žalované částky od 26. 11. 2005 do zaplacení.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které směřuje (hodnoceno podle obsahu) proti potvrzujícímu výroku ve věci samé. Prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), napadá závěr odvolacího soudu o počátku prodlení žalovaných. Prosazuje, že povinnost žalovaných vrátit příspěvek nastala 11. 5. 2000, od něhož je třeba počítat třicetidenní lhůtu k vrácení příspěvku. Prvním dnem prodlení je tak 11. 6. 2000 a výše úroků z prodlení činí 10%, což odpovídá dvojnásobku diskontní sazby platné k tomuto dni. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části a v souvisejícím výroku o nákladech řízení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud ČR věc projednal podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. , dále opět jen „“).

Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (, odst. 3 ); ten je dán tím, že odvolací soud posoudil otázku doby prodlení a výše úroků z prodlení v rozporu s hmotným právem.

Právní posouzení je ve smyslu nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Pro posouzení počátku prodlení žalovaných a na to navazující výše úroků z prodlení je zásadní vyřešení otázky splatnosti závazku žalovaných vrátit poskytnutý státní příspěvek. Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. , zdůraznil, že v případě smluv o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu podle šlo o „podmíněně nenávratné finanční prostředky“ poskytované státem za účelem podpory snah občanů zajistit si vlastní bydlení a vyložil, že podmínky, za kterých stát zastoupený příslušným státním orgánem občanům příspěvek poskytl (čerpat finanční prostředky jen na úhradu nákladů spojených s výstavbou, dosáhnout právní moci kolaudačního rozhodnutí nejpozději do 10 let od uzavření smlouvy, užívat dům k trvalému bydlení a nepřevést jej na jiného po stanovenou dobu), představovaly odkládací podmínku ( obč. zák.), neboť až do doby porušení smluvních povinností stavebníky je povinnost vrátit poskytnutý příspěvek netížila. Porušením závazku výstavbu dokončit tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do deseti let od uzavření smlouvy, došlo k naplnění odkládací podmínky, na kterou bylo případné vrácení příspěvku vázáno, a žalobkyni vzniklo bez dalšího dnem následujícím po uplynutí dohodnuté desetileté lhůty právo na vrácení poskytnutého příspěvku.

V souzené věci tedy žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnutého příspěvku 12. 5. 2000 a od 13. 5. 2000 pak byli žalovaní v prodlení se splněním tohoto dluhu. Vycházel-li odvolací soud z toho, že žalobkyni právo na vrácení poskytnutého příspěvku vzniklo podle § 563 obč. zák. až na základě výzvy žalobkyně uplynutím k tomu určené lhůty, stanovil počátek prodlení žalovaných v rozporu s § 36 odst. 1 a odst. 2, větou první, § 122 odst. 2 a , větou první, obč. zák. Jelikož odvolací soud chybně určil počátek prodlení žalovaných, není správné jeho rozhodnutí ani v otázce výše úroků z prodlení. Podle , části věty za středníkem, obč. zák. a podle vládního ve znění účinném do 27. 4. 2005 (čl. II vládního ) činila ke dni 13. 5. 2000 jejich výše 10 % (dvojnásobek diskontní sazby 5%).

Jelikož dovolací důvod podle uplatnila dovolatelka po právu, Nejvyšší soud – aniž nařizoval jednání (, věta první, ) – rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části a v závislém výroku o nákladech řízení zrušil (, část věty za středníkem, ). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v odpovídajícím rozsahu věci samé a v nákladovém výroku i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (, věta druhá, ).

Soud prvního stupně (odvolací soud) je vázán právním názorem dovolacího soudu (, věta první, ).

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (, věta druhá, ). Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. července 2010

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu