Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2336/2008

U S N E S E N Í

P. V.

B. H.,

za účasti Kooperativy, pojišťovny, a. s., se sídlem v Praze 1, Templová 747, IČ: 47116617, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, s adresou pro doručování: Zámecká 19, Ostrava, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. prosince 2007, č. j. -44, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. 12. 2007, č. j. -44, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 23. 7. 2007, č. j. -24, jímž Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 9.556,- Kč měsíčně od 13. 3. 2006 do 31. 12. 2006 a 9.009,- Kč měsíčně od 1. 1. 2007 do budoucna, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně neshledal důvodným nárok na náhradu za ztrátu na výdělku, která měla žalobci vzniknout v důsledku dopravní nehody ze dne 9. 8. 2004 zaviněné žalovaným. Za situace, kdy žalobce neprokázal, že by mohl být po 1. 6. 2005 zaměstnán u Severomoravských vodovodů a kanalizací Ostrava, a. s., nebýt poškození zdraví (pracovní poměr skončil uplynutím doby k 30. 5. 2005 a jeho pracovní místo bylo zrušeno), byť byl soudem prvního stupně řádně poučen o důkazní povinnosti, není splněn jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu podle § 420 odst. 1 obč. zák., a to vznik škody. Žalobce pak netvrdil ani neprokázal, že by mohl být zaměstnán u jiného zaměstnavatele nebo že by mohl příjem získávat samostatnou výdělečnou prací (na potvrzení společnosti HLIMONT, s. r. o., předložené až v odvolacím řízení, je nutno pohlížet jako na tzv. nepřípustnou novotu).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , neboť soudy obou stupňů dospěly k nesprávnému a ryze formálnímu závěru, že žalobce neprokázal vznik škody a důkazy o vzniku škody nepředložil ani v odvolacím řízení. Jelikož nebyl ve sporu úspěšný pouze z důvodů svých procesních pochybení, považuje za rozpornou s dobrými mravy skutečnost, že jeho nedostatečná orientace ve složitosti soudního řízení má za následek, že prokazatelný viník není povinen nést odpovědnost za své protiprávní jednání a poškozený již nemá možnost se svého práva na odškodnění domáhat. Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Vedlejší účastnice ve vyjádření označila dovolání za nepřípustné, neboť i přes opakovaná poučení soudu prvního stupně žalobce svá tvrzení, zda a jaká škoda spočívající ve ztrátě na výdělku mu vznikla, nedoplnil a nenavrhl žádné důkazy.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí dovolací soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde tak o přípustnost dovolání podle , b) ]; dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel namítá nesprávnost skutkových zjištění a nesprávné hodnocení provedených důkazů, přitom předestírá vlastní skutkové závěry („že existence škody byla v projednávané věci zcela zřejmá“), na nichž pak buduje své právní posouzení věci (o odpovědnosti žalovaného za škodu na zdraví žalobce). Tím, že z odlišných skutkových závěrů vyvozuje odlišný právní názor na věc, dovolatel nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž předkládá vlastní verzi skutkového stavu významného pro rozhodnutí ve věci. Uplatňuje tak dovolací důvod podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž přípustnost dovolání podle založit nelze; tento důvod je uplatnitelný pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle a b)

Zásadní právní význam nelze rozhodnutí odvolacího soudu přisuzovat ani k námitce dovolatele, že je v rozporu s dobrými mravy, aby prokazatelný viník nebyl povinen nést odpovědnost za své protiprávní jednání jenom proto, že se poškozený neorientuje ve složitosti soudního řízení; za zneužití výkonu práva lze totiž považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. , nebo ze dne 3. 1. 2008, sp. zn. ). Na základě ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. lze pouze odepřít ochranu výkonu práva v rozporu s dobrými mravy, nelze však podle něj žalobci právo (tedy ani právo na náhradu škody) přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2000, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, ročník 2001, sv. 4, s. 113, nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. 12. 1995, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, ročník 1995, sv. 4, s. 313, pod č. 87).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, , a 146 odst. 3 , neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému ani vedlejší účastníci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. června 2010

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu