Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 692/2009

U S N E S E N Í

R. Z.,

P – okna, s. r. o.,

IČ 25165534, se sídlem Protivín, Bor 765, zastoupené JUDr. Emilem Švingerem, advokátem se sídlem Písek, Smetanova 78, o 62.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 10. 2008, č.j. -366, takto:

I. Dovolání

se

odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.742,- Kč k rukám JUDr. Emila Švingera, advokáta se sídlem Písek, Smetanova 78, do tří dnů od právní moci usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se na žalované domáhal zaplacení 62.500,- Kč s příslušenstvím. Nárok odvozoval z dohody o narovnání uzavřené mezi účastníky dne 18. 4. 2002 v souvislosti s předčasným ukončením nájmu nebytových prostor, které žalobce pronajal žalované. Žalovaná se žalobě bránila tím, že proti žalobcově pohledávce započetla svoji pohledávku, vzniklou z titulu náhrady škody, která jí vznikla zatečením dešťové vody do pronajatých prostor v roce 2002.

Okresní soud v Písku (poté, co jeho předchozí tři rozsudky byly zrušeny odvolacím soudem a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení) rozsudkem ze dne 6. 2. 2008, č.j. -341, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. S poukazem na obč. zák. a , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, dovodil, že žalobce porušil svou zákonnou povinnost pronajímatele udržovat nebytový prostor ve stavu způsobilém ke smluvenému užívání, což bylo příčinou škody, která žalované vznikla v souvislosti se zatékáním dešťové vody do pronajatých budov, tudíž žalobce odpovídá za škodu takto vzniklou. Výše škody činí minimálně žalobcem uplatňovanou částku 62.500,- Kč. Uzavřel, že jednotlivé složky tvořící celkovou škodu jsou způsobilé k započtení, vzájemné pohledávky jsou stejného druhu, vzájemně se kryjí, jejich započtení je tedy přípustné podle a 2 obč. zák.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 21. 10. 2008, č.j. -366, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, změnil jej co do výše nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, že v důsledku porušení zákonné povinnosti vyplývající z ve znění účinném do 30. 12. 2002 žalobce podle obč. zák. odpovídá žalované za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti žalobce a že žalovaná důvodně vznesla námitku započtení pohledávky z titulu náhrady škody proti pohledávce uplatněné žalobou.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z a v němž odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to zejména otázky existence škody. Ve svém dovolání uvádí jednotlivé důkazy, z nichž dovozuje, že částka dílčí škody namítaná k započtení spočívající v zaplacení smluvní pokuty, je vytvořená účelově z fiktivních dokladů, důkazy jsou ve vzájemném rozporu, přičemž z nich nelze dovodit, že žalované vznikla škoda. Dále zpochybňuje i další dílčí část škody vycházející z výdajů na mzdy zaměstnanců žalované, přičemž namítá, že žalovaná nepředložila mzdové výkazy zaměstnanců ani jiné doklady, na základě kterých by jednoznačně byla prokázána výše škody, tedy náklady na mzdy. Soud přitom odmítl provést jednoznačný důkaz o pravdivosti tvrzení zaměstnanců a podle dovolatele se ani nevypořádal s opačnou svědeckou výpovědí, kterou bylo zpochybněno zatečení do nemovitosti. Podle dovolatele měl odvolací soud posoudit, „zda je možno z fiktivních a neplatných důkazů vyvodit, že došlo ke škodě“, a zda soud je oprávněn v situaci, kdy může provést jednoznačný důkaz, tento důkaz odmítnout. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl jako nedůvodné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) posoudil dovolání - v souladu s čl. II. bodem 12 – podle ustanovení ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „“) a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem ) pak odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro který je dovolání nepřípustné.

Přípustnost dovolání proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, upravuje ustanovení a c) O případ uvedený v pod písmenem b) v daném případě nejde, neboť ačkoli soud prvního stupně rozhodl v rozsudku potvrzeném napadeným rozhodnutím odvolacího soudu jinak, než ve svých předchozích (žalobě vyhovujících) rozsudcích, dovolatel nenapadá v dovolání právní názor odvolacího soudu, jehož závaznost by byla příčinou uvedené diformity (srov.

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck Praha, pod C 6550).

Nejvyšší soud neshledal ani přípustnost dovolání podle , které vyžaduje, aby napadené rozhodnutí bylo rozhodnutím zásadního právního významu (tj. řešilo právní – nikoli skutkovou – otázku, která má význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci, ale i pro rozhodování věcí obdobných).

Dovolatel namítá především nesprávnost skutkových zjištění a neprovedení navržených důkazů. Jeho námitky nesměřují proti posouzení věci po právní stránce, nýbrž proti zjištěnému skutkovému stavu, a nezakládají tedy přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění představují dovolací důvod podle , jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle a b) , nikoliv v této věci. Ani z otázek předložených dovolatelem nelze dovodit žádnou konkrétní právní otázku, jež by rozhodnutí odvolacího soudu činila zásadně právně významným. Námitka, že nebyl proveden některý z navržených důkazů, sama o sobě žádný zásadní právní význam nemá a k případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle , by pak mohlo být v dovolacím řízení přihlédnuto jen v případě přípustného dovolání, což není tento případ.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, a dovolání proti němu podle není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalobci vznikla povinnost hradit žalované její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalované sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle ustanovení , , a ve znění pozdějších předpisů v částce 4.485 Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení ve znění pozdějších předpisů, a s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty celkem činí 5.742,- Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. července 2010

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu