Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2239/2008

U S N E S E N Í

L. P.

1) Mgr. I. S.,

soudní exekutorce Exekutorského úřadu B.,

2) České republice – Ministerstvu financí,

se sídlem v Praze 1, Letenská 15 (dříve České konsolidační agentuře), a

3) P. P.

, zastoupenému JUDr. Tomášem Cabalkou, advokátem se sídlem ve Stříbrné Skalici, U jabloně 358, o určení, že žalobkyně není účastníkem exekučního řízení vedeného Mgr. I. S. pod sp. zn. , vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2007, č. j. -142, takto:

I.  Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

 na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 1. 2. 2007, č. j. -88, ve výroku, jímž okresní soud zamítl žalobu na určení, že žalobkyně není účastnicí řízení vedeného exekutorkou Mgr. I. S. pod sp. zn. k uspokojení pohledávky České konsolidační agentury proti povinnému P. P., a ve výrocích, jimiž okresní rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a 1) i 2) žalovanou; pouze ve vztahu mezi žalobkyní a 3) žalovaným odvolací soud změnil rozsudek tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žádnému nepřiznal rovněž náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud dospěl shodně s okresním soudem k (právnímu) závěru, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na žalobním určení o svém procesním postavení jako účastnice v probíhajícím exekučním řízení, vedeném na majetek jejího manžela. Vysvětlil, že účastenství manžela povinného v řízení o výkon rozhodnutí příp. exekuci je vymezeno zákonem ( , občanský soud řád /dále též jen „“/, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „“) tak, že účastníkem se stává, jsou-li postihovány věci nebo práva patřící do společného jmění s povinným, a to již za situace, kdy se postižení takových věcí nebo práv jeví jako možné (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura sešit č. 14, ročník 1997, pod č. 113). Není přitom účastníkem celého řízení, ale jen té části, v níž jde o tyto věci a práva; v exekuci tedy jen tehdy, byl-li vydán exekutorem exekuční příkaz k provedení exekuce některým ze zákonem vymezených způsobů, jímž bude postihován majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela. Z povahy věci může být účastníkem exekučního řízení prodejem movitých věcí, nemovitostí či podniku, nemůže být ale účastníkem exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů povinného, protože tyto nároky samy o sobě nejsou součástí společného jmění manželů. Pomocí určovací žaloby nelze řešit ty otázky, které mají význam jen pro jiné již probíhající řízení (v němž je lze řešit jako předběžné) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení. Smyslem určovací žaloby je vyřešit spornou existenci právního vztahu či práva ve smyslu práva hmotného, řešení otázky procesního postavení určovací žalobou je jen zbytečným rozmnožováním sporů, tuto otázku si musí vyřešit výlučně exekuční soud či pověřená soudní exekutorka. Obrana žalobkyně, že postižená věc nebo právo do společného jmění nespadá, případně je jejím individuálním majetkem, spočívá v excindační žalobě ( ), případně v domáhání se vydání bezdůvodného obohacení.

Žalobkyně v dovolání, jehož přípustnost opírá o namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Vytýká odvolacímu soudu, že se nevypořádal s její námitkou, že druh určovacího petitu, jaký obsahuje žaloba v projednávané věci, stávající judikatura nevylučuje (rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 3. 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura 3/1997 pod. č. 21, nález Ústavního soudu , publikovaný ve Sb. nálezů a usnesení ÚS ČR, sv. 3, č. 35), odvolací soud nezohlednil ani právní názor obsažený v citovaném komentáři k exekučnímu řádu, podle něhož se o přibrání manžela povinného nevydává rozhodnutí. Určovací žaloba má mít preventivní povahu. Poukazuje na to, že exekutor tak může na základě samostatného rozhodnutí o tom, že manžel povinného se přibírá jako účastník řízení do exekuce, neoprávněně zjišťovat a zpracovávat údaje o manželovi povinného, aniž by tato osoba mohla dát najevo svou skutečnou právní pozici excindační žalobou. Usnesení je totiž vnímáno jako veřejná, jejíž existence také může mít negativní důsledky pro oprávněné zájmy manžela povinného. Dovolatelka namítá, že mezi vydáním usnesení a možností bránit se excindační žalobou uplyne značná doba, po kterou je majetek žalobkyně, který exekuci nepodléhá, „protiprávně atakován hrozbou

exekuce“. Napadené rozhodnutí nemůže obstát vedle čl. 36 Listinypráv a svobod, zakotvujícího právo na spravedlivý proces, je případem odmítnuté spravedlnosti. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, je dovolání přípustné za podmínek vymezených v nebo c) Použití ustanovení je vyloučeno, protože rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené rozhodnutí, jímž by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak. Proto je možné přípustnost dovolání posuzovat jen v intencích ustanovení , jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (, věta první, ).

Dovolatelka sice přednesla argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, hodnocením námitek v dovolání obsažených však k takovému závěru dospět nelze.

V projednávané věci bylo zjištěno, že na majetek 3) žalovaného prohlásil Krajský obchodní soud v Praze usnesením ze dne 20. 4. 1999, č. j. -45, konkurz, usnesení nabylo právní moci 11. 5. 1999. V rámci konkurzního řízení soud schválil usnesením ze dne 26. 6. 2000, č. j. -234, dohodu o vypořádání společného jmění manželů - žalobkyně a 3) žalovaného. Dne 16. 5. 2005 Okresní soud v Benešově usnesením pod č. j. -19 nařídil podle vykonatelného výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek č. 2 ze dne 22. 3. 2001, sp. zn. , exekuci na majetek 3) žalovaného k uspokojení pohledávky České konsolidační agentury (2/ žalované) ve výši 2.090.461,- Kč a k vymožení nákladů exekuce. Provedením exekuce pověřil exekutorku Mgr. I. S., která dne 31. 8. 2005 vydala usnesení č. j. EX 176/05-10, jímž přibrala do řízení jako účastníka manželku povinného (žalobkyni) a jež odůvodnila ustanovením Proti tomuto usnesení nebylo přípustné odvolání ve smyslu Manželka povinného tedy podala žalobu na určení, že není účastnicí exekučního řízení na majetek manžela, žalobu okresní soud zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu na určení a odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil.

Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 24. 2. 1971, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1972, pod č. 17). K výkladu uvádí dále komentář autorů Drápal. L., Bureš. J. a kol. I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009 na str. 528, že „určovací žaloby slouží potřebám praktického života a nemohou vést ke zbytečnému rozmnožování sporů.“ Musí se však jednat o žalobu na určení či neurčení práva či právního vztahu vyplývajícího z hmotného práva. O takovou žalobu se však v souzené věci nejedná, jestliže jí chce žalobkyně řešit svoje procesní postavení v exekučním řízení vedeném proti jejímu manželovi. Jak již přitom uvedl odvolací soud, okruh účastníků exekučního řízení je vymezen ‚v , resp. v a 2 ,

Dovolací soud přitom dodává, že současná soudní praxe vychází z názoru, že i když jsou exekucí postiženy věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty patřící do společného jmění manželů, nevydává soudní exekutor usnesení o tom, že manžel povinného se přibírá do exekučního řízení jako účastník, je totiž účastníkem ze zákona (usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. ).

Z rozhodovací činnosti soudů nižších stupňů je Nejvyššímu soudu známo, že soudní exekutoři v exekučním příkaze či v samostatném usnesení rozhodují podle , že se do řízení přibírá jako účastník řízení manžel povinného, ačkoliv použití citovaného ustanovení je v exekučním řízení vyloučeno (Nesprávná tak bývá praxe soudních exekutorů, kteří v exekučním příkaze nebo samostatným rozhodnutím rozhodnou, že se jako další povinný „přibírá“ do řízení manžel povinného, a exekuční příkaz zašlou peněžnímuu, u něhož má manžel povinného účet. Banky pak neoprávněně brání manželu povinného v nakládání s takovým účtem – srov. Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck. 2010, 272 s.), a že tímto způsobem se někdy snaží získat informace o majetku manžela povinného. Proto v případě skutečného dotčení svých práv má žalobkyně k dispozici účinnou procesní obranu spočívající ve formě vylučovací žaloby resp. v případě vzniku škody možnost postupu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Vyloučena není ani možnost upozornění orgánů vykonávajících státní dohled nad exekuční činností ( a násl. ).

Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (, věta první, ) podle ustanovení a odmítl.

Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalovaným podle ustanovení , a , věty první, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; jelikož jim však v této fázi řízení (podle obsahu spisu) žádné náklady nevznikly, dovolací soud žádnému z účastníků náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznal.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. července 2010

  JUDr. Miroslava Jirmanová,v. r.                                                                                                                     předsedkyně senátu