Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1420/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce O. B., zastoupeného JUDr. Marií Piekarzovou, advokátkou se sídlem v Šenově, Těšínská č. 1495,  proti žalovanému OKD, a. s. se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Prokešovo nám. č. 6/2020, IČ 26863154, o odškodnění nemoci z povolání a pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. listopadu 2008, č. j. -139, takto:

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2008, č. j. -139, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 9. 7. 2008, č. j. -111, ve věci samé [ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 429.538,- Kč (na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 15. 2. 2006 do 31. 3. 2008) a 192.000,- Kč (na náhradě za ztížení společenského uplatnění) s tam specifikovanými úroky z prodlení], není přípustné podle ustanovení , [ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „“), neboť dovoláním je napaden rozsudek  odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení

Z hlediska dovolatelem namítané právní otázky důkazního břemene v řízení o odškodnění pracovního úrazu (nemoci z povolání) nemá rozsudek odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení , neboť vychází  z ustálené judikatury soudů. V právní teorii a praxi nikdy nebylo pochyb o tom, že v řízení o odškodnění pracovního úrazu nebo nemoci z povolání je to žalobce (poškozený zaměstnanec), který má procesní povinnost tvrdit [srov. ] a posléze i prokázat [srov. a ], že utrpěl pracovní úraz  (že onemocněl nemocí z povolání), že mu vznikla škoda a že je dán vztah příčinné souvislosti mezi touto škodou a pracovním úrazem (nemocí z povolání); neunese-li břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno v tomto směru, musí rozhodnutí soudu vyznít v jeho neprospěch. Protože ustanovení a 3 zák. práce ve znění účinném do 31. 12. 2006 vymezuje obsah povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti poškozeného zaměstnance (žalobce), je vyloučeno (stejně tak jako „přecházení“ povinnosti tvrzení, důkazní povinnosti, břemene tvrzení a důkazního břemene z jedné strany sporu na druhou)aby ze stejné hypotézy právní normy plynula pro zaměstnavatele (žalovaného) současně, popř. za určitých okolností, povinnost tvrdit a prokázat opačné skutečnosti (tj. – jak tvrdí dovolatel - že „žalobce nemocí z povolání netrpí a že ztráta sluchu není způsobena pracovním úrazem, ale že ztráta sluchu je zapříčiněna obecným onemocněním“), než je povinen tvrdit a prokázat zaměstnanec, tedy žalobce (srov. například právní názor vyjádřený v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 12. 1996, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura pod č. 34, roč. 1997, nebo v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR  ze dne 10. 10. 2002, sp. zn.

).

Žalobce ve svém dovolání – jak vyplývá z jeho obsahu (srov. ) – uplatnil rovněž  dovolací důvod podle ustanovení (když namítá, že soudy neprovedly jím navržené důkazy, zejména znaleckým posudkem - „pracovištěm, které je zaměřeno na měření hluku“, a nevyhověly jeho žádosti „aby byl ustanoven znalec, který by proměřil pracovní podmínky za jeho přítomnosti“)

a dovolací důvod podle ustanovení

(když  podrobuje kritice skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází, zejména závěr, že mezi pracovním úrazem ze dne 23. 3. 1991 a vznikem škody není dána příčinná souvislost a že žalobce netrpí ani nemocí z povolání, a nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily důkaz znaleckým posudkem 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a výsledky šetření hlučnosti laboratoří Zdravotníhou v Ostravě). K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení  , přihlédnuto (srov. též právní názory vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).

Protože dovolání žalobce

směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. července 2010

     JUDr. Mojmír Putna, v. r.

     předseda senátu