Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 5230/2008

29

Cdo 5230/2008

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce J. B.,  zastoupeného Mgr. Ing. Kateřinou Pošvicovou, advokátkou, se sídlem v Praze 10, Révová 6, PSČ 100 00, proti žalované SCHWACH, spol. s r. o., se sídlem v Plzni, Škroupova 3, PSČ 301 00, identifikační číslo 25229559, zastoupené Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem, se sídlem v Brně, Radnická 14/16, PSČ 602 00, za účasti Invest Management, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Na pahorku 1466/9, PSČ 101 00, identifikační číslo 47783311, zastoupené JUDr. Josefem Machem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Budečská 974/6, PSČ 120 00, jako vedlejší účastnice řízení na straně žalobce, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2008, č. j. -87, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek ze dne 4. srpna 2006, č. j. -36, kterým Obvodní soud pro Prahu 10 určil, že žalobce

je vlastníkem nemovitostí blíže specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále jen „nemovitosti“), tak, že žalobu zamítl.

Soudy vyšly ze skutkových zjištění, podle kterých:

1/ Dne 8. září 1997 byl prohlášen konkurs na majetek společnosti DUB spol. s r. o., identifikační číslo 47306688 (dále jen „úpadkyně“).

2/ Žalobce - jako vlastník nemovitostí zapsaný v katastru nemovitostí - byl dne 16. srpna 1999 (ve smyslu , o konkursu a vyrovnání; dále jen „ZKV“) správcem konkursní podstaty úpadkyně vyzván „k doplnění zástavy do výše pohledávek věřitelů zástavami zajištěných“.

3/ Dne 22. září 1999 oznámil správce konkursnímu soudu, že nemovitosti s ohledem na ustanovení § 27 odst. 5 ZKV pojal do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně.

4/ Žalobce na základě kupní smlouvy ze dne 26. října 1999 (dále jen „kupní smlouva“) prodal nemovitosti žalované; vklad vlastnického práva žalované byl v katastru nemovitostí proveden ke dni 30. listopadu 1999.

Soudy obou stupňů shodně uzavřely, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k nemovitostem, je-li v katastru nemovitostí jako jejich vlastník zapsána žalovaná.

Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož je kupní smlouva absolutně neplatná pro rozpor s ZKV a , (dále jen „obč. zák.“), neboť právo nakládat s nemovitostmi přešlo jejich sepsáním do konkursní podstaty na správce konkursní podstaty úpadkyně. Konstatoval, že i po tomto soupisu žalobci nadále svědčí právo tento majetek převádět na třetí osoby, přičemž se nejedná o úkon absolutně neplatný, ale pouze vůči konkursním věřitelům neúčinný, dovolají-li se tito (úspěšně) takové neúčinnosti.

Žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále jen „ “), uplatňuje přitom dovolací důvod dle

Namítaje, že správce je s ohledem na § 14 odst. 1 písm. a/ ZKV jedinou osobou, která je po prohlášení konkursu oprávněna nakládat s majetkem spadajícím do konkursní podstaty, dovolatel konstatuje, že kupní smlouva je absolutně neplatná, neboť byla uzavřena žalobcem, nikoliv správcem konkursní podstaty úpadkyně.

Dovolatel dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož je kupní smlouva právním úkonem neúčinným vůči konkursním věřitelům. Uvádí, že ustanovení § 14 odst. 1 písm. a/ ZKV  - stejně jako odvolacím soudem zmiňovaný rozsudek (Nejvyššího soudu) zveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 34/1999 (dále jen „R 34/1999“) - se vztahují pouze na právní úkony učiněné úpadcem, nikoliv zástavním dlužníkem či jinými osobami.

Dovolatel proto navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Dovolání je přípustné podle ustanovení a je i důvodné.

Podle ustanovení § 18 ZKV (ve znění účinném do 30. dubna 2000, tedy ve znění rozhodném pro projednávanou věc) soupis podstaty provede správce dle pokynů soudu za použití seznamu předloženého úpadcem a za součinnosti věřitelského výboru (odstavec 1). Kdo má věc náležející do podstaty, je povinen to oznámit správci, jakmile se dozví o prohlášení konkursu, a musí umožnit správci, aby věc byla zapsána do soupisu a odhadnuta; jinak odpovídá za škodu tím vzniklou (odstavec 2). Součástí soupisu je ocenění provedené úpadcem nebo správcem; požaduje-li to věřitelský výbor, provede se ocenění znalcem. Ocenění se provede podle zvláštního předpisu (odstavec 3).

Povahou a účelem soupisu majetku konkursní podstaty se Nejvyšší soud podrobně zabýval již ve stanovisku svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, kde pod bodem XXIX. formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož soupis podstaty tvoří právní podklad pro zpeněžení majetku patřícího do podstaty; zpeněžen může být jen ten majetek, který byl sepsán, a správce je povinen zpeněžit veškerý sepsaný majetek, ledaže by byl ze soupisu zákonem stanoveným způsobem vyloučen.

Tamtéž (srov. bod XVII stanoviska) Nejvyšší soud vysvětlil, že do konkursní podstaty přitom náleží nejen majetek, který dlužníkovi patřil v den prohlášení konkursu a který nabyl za konkursu (srov. § 6 odst. 2 ZKV), ale i takový majetek, jehož vlastníkem je sice osoba odlišná od úpadce, avšak právní úkony dlužníka (úpadce), týkající se tohoto majetku (na jejichž základě tento majetek pozbyl ze svého vlastnictví), jsou vůči věřitelům (konkursním věřitelům) neúčinné, a to buď na základě zákona (např. ustanovení § 14 odst. 1 písm. a/ věty druhé ZKV) nebo na základě rozhodnutí soudu (vydaného např. ve smyslu ustanovení § 15 a § 16 ZKV nebo § 42a obč. zák.).

K tomu lze dodat, že do konkursní podstaty může být dále - v režimu ustanovení § 27 odst. 5 ZKV - zahrnut i majetek osob zajišťujících pohledávky vůči úpadci.

Ve vztahu k úpravě výlučného dispozičního oprávnění správce konkursní podstaty obsažené (od 1. května 2000 výslovně) v ustanovení § 18 odst. 3 ZKV Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. února 2010, sp. zn. (veřejnosti přístupném na jeho webových stránkách), dovodil, že jejím účelem je - s přihlédnutím k cílům  konkursního řízení (§ 2 odst. 3 ZKV) - zabránit osobám, jejichž věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty byly zahrnuty do konkursní podstaty úpadce, aby nakládáním s tímto majetkem znemožnily jeho zpeněžení a následné poměrné uspokojení konkursních věřitelů.

Závěr, podle něhož je výlučně správce (popř. osoba, jíž k tomu dal správce souhlas) osobou, která je oprávněna nakládat s majetkem sepsaným do konkursní podstaty, byl však soudní praxí bez pochybností přijímán i před výslovným včleněním této zásady do právní úpravy (srov. např. důvody rozsudků Nejvyššího soudu uveřejněného pod čísly 19/2006 a 30/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. , jenž je veřejnosti přístupný na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V mimokonkursních poměrech je právní úkon, kterým vlastník disponuje svým majetkem navzdory omezení vyplývajícímu pro něj ze zákonného zákazu, zásadně považován za neplatný (srov. např. či , exekučního řádu).

Pro účely konkursu zakládá ustanovení § 14 odst. 1 písm. a/ ZKV odlišný režim potud, že nakládá-li s majetkem sepsaným v konkursní podstatě úpadce, jde o právní úkon (pouze) vůči konkursním věřitelům neúčinný, nikoliv neplatný; uvedené ustanovení představuje výjimku, jež se však vztahuje  - s ohledem na jeho zvláštní postavení - jen na právní úkony učiněné úpadcem. Z povahy výjimky ovšem plyne, že ji není možné vykládat rozšiřujícím způsobem a lze ji aplikovat pouze v případech, pro něž byla výjimka konstruována (obdobně srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 5. února 2004, sp. zn. ).

Považoval-li odvolací soud kupní smlouvu za (toliko) neúčinnou, poukazuje přitom na závěry uvedené v R 34/1999, není jím učiněné právní posouzení věci správné. Právní závěry uvedené v odkazovaném rozhodnutí se totiž (jak je v jeho odůvodnění i uvedeno) vztahují pouze na právní úkony učiněné úpadcem; s ohledem na výjimečný charakter ustanovení § 14 odst. 1 písm. a/ ZKV je není možné aplikovat na právní úkon učiněný zástavním dlužníkem (osobou od úpadce odlišnou).

Lze proto uzavřít, že činila-li právní úkon, jímž bylo disponováno s majetkem sepsaným v konkursní podstatě, osoba odlišná od správce, a to bez jeho souhlasu, šlo - i v době předcházející výslovnému včlenění výlučného dispozičního oprávnění správce do § 18 odst. 3 ZKV - o právní úkon učiněný v rozporu s ustanovením § 18 ZKV, tedy o úkon absolutně neplatný podle ustanovení § 39 obč. zák. (srov. obdobně důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 69/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek i zmiňovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ).

Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle věty za středníkem a odst. 3 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný ( část věty za středníkem, ). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. června 2010

JUDr. Zdeněk  K r č m á ř

                                                                                                            předseda senátu