Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2165/2008

20 Cdo 2165/2008

U S N E S E N Í

J. P

J. B

., zastoupené Helenou Bělíkovou, pracovnicí Okresního soudu v Hodoníně, za účasti manžela povinné

V. B

., zastoupeného H. B., pracovnicí Okresního soudu v Hodoníně, pro částku 661.181,- Kč s příslušenstvím, zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně z 19. 3. 2008, č. j. -45, takto:

      Usnesení Krajského soudu v Brně z 19. 3. 2008, č. j. -45, a usnesení Okresního soudu v Hodoníně z 10. 4. 2007, č. j. -18,

se ruší

 a věc

se vrací

 okresnímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením z 10. 4. 2007, č. j. -18, okresní soud nařídil výkon rozhodnutí „ve prospěch zajištění pohledávky oprávněného ve výši 330.590,50 Kč a nákladů předcházejícího řízení“ (I.), a dále návrh na nařízení výkonu rozhodnutí „ve prospěch částky 330.590,50 Kč“ zamítl (II.);  návrhu tak s poukazem na ustanovení vyhověl pouze zpoloviny s odůvodněním, že k zaplacení celé částky (661.181,- Kč) nebyli exekučním titulem zavázáni oba žalovaní – povinná J. B. a P. S. – společně a nerozdílně, a že tudíž je podíl obou žalovaných na dluhu stejný, v důsledku čehož lze výkon rozhodnutí proti povinné (jako jedné z obou žalovaných) nařídit jen pro polovinu z celkové, v nalézacím řízení přisouzené částky.

Shora označeným rozhodnutím krajský soud (kromě toho, že odvolání oprávněného do vyhovujícího výroku pro subjektivní nepřípustnost odmítl) usnesení okresního soudu ve II., tedy zamítavém výroku, s poukazem na ustanovení větu prvou potvrdil a s námitkou oprávněného, že povinná byla – jako obligační dlužnice – zavázána k zaplacení celé žalované částky 661.181,- Kč, zatímco k zaplacení téže (celé) částky byl druhý žalovaný P. S. zavázán jako zástavní dlužník, že tedy jde o dva relativně samostatné právní vztahy s odlišným právním důvodem svého vzniku, se vypořádal závěrem, že „hmotněprávními aspekty vztahu věřitel – obligační dlužník – zástavní dlužník se ve vykonávacím řízení již zabývat nelze, jelikož exekučnímu soudu nepřísluší věcný přezkum podkladového rozhodnutí.

Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení ; za zásadně právně významnou považuje otázku, zda lze výkon rozhodnutí vést jen proti obligačnímu dlužníkovi „pro celou částku“, ačkoli k jejímu zaplacení byl exekučním titulem zavázán také dlužník zástavní, jenž je osobou odlišnou, aniž přitom byla tato povinnost uložena jako společná a nerozdílná.

Nesprávné právní posouzení věci ( ) dovolatel spatřuje v závěru odvolacího soudu, že – nebyla-li exekučním titulem povinnost k zaplacení žalované částky stanovena jako společná a nerozdílná – je namístě aplikace ustanovení věty první , podle níž jsou v takovém případě podíly obou dlužníků stejné. Zdůrazňuje, že exekučním titulem nebyli zavázáni dva obligační dlužníci, nýbrž každý z nich k zaplacení celé částky, a to povinná jako obligační dlužník a P. S. jako dlužník zástavní. Jde tedy o dva relativně samostatné právní vztahy, z nichž důvodem vzniku prvního byla úvěrová smlouva (původním úvěrovým věřitelem byla Banka Bohemia, a.s. v likvidaci) a důvodem druhého smlouva zástavní. Tím se tato situace liší od závazků společných, pro něž je typická existence jediného právního důvodu jejich vzniku (například kupní, nájemní či jiná smlouva apod.), zatímco v dané věci je situace obdobná té, kdy jsou současně žalováni dlužník a ručitel, kdy nejde o solidární závazek, jelikož každá z těchto osob je povinna plnění věřiteli poskytnout z jiného právního důvodu. Ve vykonávacím řízení si oprávněný jako věřitel mohl vybrat, po kterém z dlužníků bude celou částku a jakým způsobem vymáhat, tj. zda bude celou částku ve výši 661.181,- Kč požadovat a výkonem rozhodnutí vymáhat po obligačním dlužníkovi (povinné J. B.) nebo po dlužníku zástavním (P. S.), po něm ovšem pouze z výtěžku prodeje jím zastavených nemovitostí.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání, přípustné podle , odst. 2 ve spojení s ustanovením , odst. 3  pro rozpor s hmotným právem, je důvodné.

Jelikož vady podle , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( , věta druhá, ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( , věta první, ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že – nebyla-li exekučním titulem povinnost k zaplacení částky 661.181,- Kč stanovena jako společná a nerozdílná – jsou podíly obou „žalovaných“ stejné, v důsledku čehož je nutno návrh na nařízení výkonu rozhodnutí směřovaný jen proti jednomu z nich, avšak k vymožení celé přisouzené částky, zpoloviny zamítnout (byť v odvolání byla namítána nemožnost aplikace ustanovení věty první v případě, že k plnění byl první ze žalovaných zavázán jako obligační dlužník a druhý jako dlužník zástavní).

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak je tomu v souzené věci.

Odvolací soud především aplikoval nesprávnou hmotněprávní normu, jestliže užil ustanovení , 2 větu první s odůvodněním, že povinnost nebyla stanovena jako společná a nerozdílná. Povinnost k zaplacení částky 661.181,- Kč totiž jako společná a nerozdílná stanovena být ani nemohla, jelikož – řečeno slovy ustanovení věty první – z povahy plnění vyplývá, že povinná byla k plnění zavázána jako obligační dlužnice, zatímco druhému žalovanému (který není účastníkem předmětného vykonávacího řízení) byla povinnost k plnění uložena jako dlužníku zástavnímu. To je explicitně vyjádřeno jak ve výroku exekučního titulu (srov. dikci „přičemž vůči druhému žalovanému se lze domáhat uspokojení

této

 částky /tj. 661.181,- Kč, k jejímuž zaplacení byla zavázána povinná/ toliko z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí“), tak v jeho odůvodnění. V něm nalézací soud uvedl výslovně, že povinnou (první žalovanou) k plnění zavazuje podle § 497 obchodního zákoníku, tedy na základě úvěrové smlouvy z 2. 7. 1993 (soud použil formulaci, že „žalobu považuje za důvodnou..., když první žalovaná pohledávku 661.181,- Kč nezaplatila ani po zaslané výzvě,“ a že „ke dni 12. 7. 1996 její závazek vůči žalobci na zaplacení částky 661.181,- Kč trval“), zatímco druhému žalovanému ukládá povinnost k plnění podle na základě zástavní smlouvy z 11. 11. 1992, tedy pro případ nesplnění pohledávky obligačním dlužníkem.

Je-li žalován současně obligační dlužník i dlužník zástavní jakožto osoba od osobního dlužníka odlišná, má být v žalobním návrhu i ve výroku rozhodnutí vyjádřena akcesorita zástavního práva, což se v praxi děje použitím formulace, že „plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhého žalovaného“ (srov. např. Bureš, Drápal Zástavní právo v soudní praxi, Beckovy právnické sešity, druhé doplněné vydání, C.H.Beck, Praha 1997, s. 17). Absence této formulace v daném případě však s ohledem na výše uvedené (tedy na další obsah výroku, dle něhož se vůči druhému žalovanému lze domáhat uspokojení částky 661.181,- Kč pouze z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí, a na obsah odůvodnění titulu) není způsobilá vést k závěru o nutnosti aplikace ustanovení , 2 věty první , v důsledku níž pak soud návrh na nařízení výkonu rozhodnutí pro částku 330.590,50 Kč zamítl.

Dospěl-li odvolací soud k závěru jinému, je jeho právní posouzení věci nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá ( ), Nejvyšší soud je bez jednání ( ), podle věty za středníkem zrušil; poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je závazný ( část první věty za středníkem ).      

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.            

V Brně dne 30. června 2010

                                                         JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

                                  předseda senátu