Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 813/2008

      20 Cdo 813/2008

U S N E S E N Í

R. Z

., proti povinnému

P. B

., za účasti soudního exekutora Mgr. Petra Kociána, se sídlem v Brně, Příkop 6, přihlášených věřitelů

1) VŠEOBECNÉ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNY ČESKÉ REPUBLIKY

, se sídlem v Praze 3 - Vinohradech, Orlická 2020/4, IČ 41197518,

2) Okresní správy sociálního zabezpečení Nymburk

, se sídlem v Nymburku, U Prádelny 384,

3) Finančního úřadu Nymburk

, se sídlem v Nymburku, Bedřicha Smetany 55,

4) CORSAIR (Luxembourg) N° 11, S.A.

, se sídlem Lucemburk 2, Boulevard Konrad Adenauer, L-1115, Velkovévodství lucemburské, a vydražitele

P. J

., pro 155.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. , o dovolání  soudního exekutora Mgr. Petra Kociána, se sídlem v Brně, Příkop 6, proti usnesení Krajského soudu v Praze z 11. 7. 2007, č. j. -197, takto:

Dovolání

se zamítá

.

                                                  Odůvodnění:

Usnesením z 29. 3. 2007, č. j. -168, okresní soud rozhodl, že rozdělovaná podstata ve výši 466.000,- Kč se po úhradě nákladů exekuce vzniklých soudnímu exekutorovi Mgr. Petru Kociánovi ve výši 85.801,25 Kč vydá správci konkurzní podstaty povinného Ing. M. T. s tím, aby, nebude-li použita v rámci konkurzního řízení, ji vrátil soudu k provedení rozvrhového řízení. Výši nákladů exekuce okresní soud – jak plyne z odůvodnění jeho usnesení – zjistil z příkazu k úhradě nákladů exekuce z 10. 8. 2005, č. j. 37 Ex 1566/04-13, ve spojení s usnesením okresní soudu z 23. 9. 2005, č. j. -88, jímž bylo rozhodnuto o námitkách povinného proti příkazu k úhradě nákladů exekuce.

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud k odvolání povinného usnesení okresního soudu změnil – pouze – tak, že výše částky, která bude soudnímu exekutorovi vyplacena z rozdělované podstaty, činí 535,50 Kč; „v dalším“ krajský soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Své rozhodnutí (s poukazem na „R 86/2005“) odůvodnil závěrem, že je-li soudní exekuce ve stadiu rozvrhu podstaty v době, kdy je na majetek povinného prohlášen konkurz, nemůže soud pokračovat v exekuci vydáním rozvrhového usnesení, ale musí podle § 14 odst. 1 písm. e) zákona o konkurzu a vyrovnání vydat rozdělovanou podstatu – poté, co uspokojí pohledávku nákladů, vztahujících se k rozdělované podstatě – správci konkurzní podstaty. Náklady prodeje jsou náklady spojené s dražbou placené státem. Vzhledem k povaze těchto nákladů, tj. nákladů spojených s odhadem ceny nemovitosti a jejím prodejem, jde o náklady týkající se podstaty, které jsou také podle z podstaty uhrazovány. O náhradě těchto nákladů se proto zvlášť nerozhoduje. Náklady, které vynaloží soudní exekutor na prodej nemovitosti (znalečné a hotové výdaje, a to pouze náklady spojené s dražbou), jsou náklady týkající se podstaty a uspokojují se v první skupině. O těchto nákladech soudní exekutor nerozhoduje příkazem k úhradě, ale musí vydat rozhodnutí, která předpokládá , tedy usnesení o znalečném, o přiznání nákladů třetím osobám apod. Tyto náklady pak pouze v rámci rozvrhu oznámí soudu, jemuž současně předloží pravomocná rozhodnutí o jejich přiznání a doklad o jejich úhradě. Rovněž uplatní náklady uhrazované paušální částkou podle vyhl. č. , pokud souvisí s prováděnou dražbou. Ostatní náklady soudního exekutora, jako odměna, náhrady za ztracený čas, jsou pohledávkou soudního exekutora, která se uspokojuje v rozvrhu rozdělované podstaty ve třetí skupině podle , neboť nejde o pohledávku za podstatou. V projednávané věci soudní exekutor uplatnil jako pohledávku za podstatou z prodeje nemovitosti pouze hotové výdaje spojené s doručením písemností ve výši 535,50 Kč. O nákladech spojených s vypracováním znaleckého posudku soudní exekutor nerozhodl usnesením podle , 4 , nemohl proto doložit pravomocné usnesení o znalečném. Protože soudní exekutor doložil jako pohledávku za podstatou pouze částku 535,50 Kč, odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně – pokud jde o výši částky, jež bude soudnímu exekutorovi z rozdělované podstaty vyplacena – změnil.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal soudní exekutor dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod podle Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v závěru odvolacího soudu, týkajícím se náhrady hotových výdajů, a „stejně tak nemůže přijmout nedostatečně odůvodněné nepřiznání odměny exekutora za činnost,  kterou prokazatelně provedl a měl by mít za provedenou práci na odměnu nárok.“ Odměna byla stanovena v souladu s ustanovením v návaznosti na ustanovení Právo na náhradu hotových výdajů je právem na náhradu výdajů účelně vynaložených např. na zajištění materiálních vstupů a činnost některých osob, jejichž služeb exekutor při své činnosti využil, např. znalec, tlumočník apod. Tyto výdaje exekutor řádně vyúčtoval v exekučním příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to v souladu s tehdy účinným zněním , tedy před její novelizací , jež zavedla paušální náhradu. V rámci příkazu k úhradě nákladů exekuce byla vyúčtována i odměna znalce za vyhotovení znaleckého posudku, který byl nutným nákladem pro stanovení nejnižšího podání. Exekuční řád nezná usnesení o znalečném, a stejně tak nehovoří o nutnosti předkládat pravomocné usnesení o znalečném soudu k rozvrhovému jednání ani o nutnosti předkládat soudu i doklad o úhradě faktury znalci. Nemůže tedy být k tíži exekutora, že nevydal a nepředložil soudu takovéto rozhodnutí a že šel cestou příkazu k úhradě nákladů exekuce, jenž je jediným rozhodnutím exekutora o nákladech a hotových výdajích, které má oporu v exekučních předpisech.

Dovolatel „nenachází důvod, proč by měla být část výdajů exekutora uhrazena jako pohledávka za podstatou a část nikoli.“ Odkaz odvolacího soudu na rozhodnutí publikované pod R 21/81 považuje za zavádějící. Nesouhlasí s tezí, že z nákladů vynaložených jím na prodej nemovitosti se uspokojí v první skupině pouze náklady spojené s dražbou. Kromě nákladů uvedených krajským soudem měl i další náklady, jež je nutno zahrnout do jeho odměny, jako např. náklady na mzdy zaměstnanců, náhradu za ztrátu času exekutora a zaměstnanců, na telefonické hovory, elektronickou poštu, peněžní ústav, u nějž je deponován výtěžek dražby, náklady na provoz dražební místnosti atd. Podle jeho názoru ustanovení „jistě nemíní privilegovat stát před ostatními účastníky rozvrhu, ale privileguje náklady na uskutečnění dražby, tedy náklady, bez jejichž vynaložení by k realizaci nuceného prodeje dražbou nemohlo dojít. Tyto náklady by měly být tomu, kdo je účelně vynaložil uhrazeny.“

Dovolání – přípustné podle a odst. 2 ve spojení s – není důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( , věta druhá, ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( , věta první, ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že v daném případě, kdy byl po prodeji nemovitosti pravomocným usnesením o udělení příklepu a po zaplacení nejvyššího podání prohlášen na majetek povinného konkurz, rozhodne soud jen o uspokojení pohledávky nákladů řízení vzniklých soudnímu exekutorovi v souvislosti s prováděním dražby, a o vydání zbytku rozdělované podstaty správci konkurzní podstaty, s tím, že ostatní náklady soudního exekutora, jako jeho odměna, náhrada za ztrátu času apod., budou jako jeho pohledávka uspokojeny v rozvrhu rozdělované podstaty ve třetí skupině, neboť „nejde o pohledávku za podstatou“.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Jak se z obsahu spisu podává, usnesení okresního soudu bylo vydáno 29 3. 2007 a o odvolání proti tomuto rozhodnutí rozhodoval krajský soud 11. 7. téhož roku, tj. za účinnosti před novelou provedenou

Ústavní soud v několika svých rozhodnutích (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2009) uzavřel, že exekuční řízení uskutečňované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce vydaného před účinností je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. Protože se o takový případ v souzené věci jedná, je třeba odkázat na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu (účinného do 31. prosince 2007), ze dne 15. února 2006, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod  č. 31. Nejvyšší soud v jeho bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávku exekutora na náhradu nákladů exekuce je třeba připodobnit k pohledávce oprávněného (nákladů oprávněného), která se v rozvrhu při exekuci prodejem nemovitostí uspokojuje ve třetí skupině podle Skutečnost, že v exekučním řízení se úkony exekutora považují za úkony soudu ( ), z nákladů exekuce náklady řízení „vzniklé státu“ nečiní. Dovolací soud nemá důvod se od tohoto názoru v projednávané věci odchýlit.

Dovolatelův argument, že mu nemůže být k tíži, že nevydal a nepředložil soudu pravomocné rozhodnutí o přiznání znalečného, a že „šel cestou příkazu k úhradě nákladů exekuce“, pak pomíjí skutečnost, že jím vydaný příkaz k úhradě nákladů exekuce z 10. 8. 2005, č. j. 37 Ex 1566/04-13 (č. l. 12 spisu), byl k námitkám povinného (č. l. 13) usnesením okresního soudu z 23. 9. 2005, č. j. -88, právě v části náhrady hotových výdajů soudního exekutora v rozsahu 18.331,95 Kč (tedy v částce představující odměnu znalce včetně DPH /č. l. 15, 16/) zrušen, a to pravomocně ke dni 4. 10. 2005. Tuto skutečnost sice krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení výslovně neuvedl, dovolací soud však k ní nemůže nepřihlédnout.

Ostatní námitky dovolatele jsou nedůvodné, jelikož napadené rozhodnutí je ve vytýkaných směrech v souladu s usnesením Krajského soudu v Praze z 15. 12. 2004, sp. zn. , publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 2005, pod poř. č. 86, na něž ostatně odvolací soud opakovaně odkazuje.

S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání ( věta první ) dovolání jako nedůvodné podle části věty před středníkem odst. 6 zamítl.

    Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2010

     JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

                                                 předseda senátu