Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 578/2010

U S N E S E N Í

CORSAIR Luxembourg No° 11 S.A.

1) I. T

., zastoupenému Mgr. Martinem Urbáškem, advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova třída 50, a

2) D. T

., pro 272.729,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. , o dovolání 1) povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě ze dne 27.4.2009, č.j. -31, takto:

Dovolání

se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud podle § 44 odst. 10 exekučního řádu (ve znění do 31. 10. 2009) odmítl odvolání povinných proti usnesení z 5. 10. 2007, č. j. -18, jímž okresní soud nařídil exekuci; své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že odvolání, odůvodněné jen námitkou částečné úhrady vymáhané pohledávky, neobsahuje skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal 1) povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje – pouze – z ustanovení , aniž přitom vysvětluje, v čem má spočívat jeho zásadní právní význam. Nesprávné právní posouzení věci ( ) spatřuje v tom, že soud nepřihlédl „k prekluzi práva na exekuci.“ Podle jeho názoru je totiž právo podle ustanovení obchodního zákoníku promlčeno a „promlčené právo znamená současně prekluzi možnosti toto vykonat“, exekuce tedy neměla být nařízena, přestože ze stejných důvodů bude využita možnost podat návrh na zastavení řízení. Námitky „promlčení resp. prekluze“ se povinný „samozřejmě dovolává.“ Dále pak krajskému soudu vytýká, že neprovedl (v odvolání navržený) výslech svědka Ing. J. K., jenž by prokázal částečnou úhradu vymáhané pohledávky.

Oprávněná navrhla odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání není přípustné.

Usnesení, kterým odvolací soud odmítl podle věty druhé (ve znění do 31. 10. 2009) odvolání proti usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci proto, že – na rozdíl od jiných skutečností – neobsahovalo „skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce,“ je rozhodnutím ve věci samé; z hlediska materiálního jde vlastně o potvrzení usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, ). Ve smyslu ustanovení – které podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Dovolatel žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ( ), v dovolání nevymezil a k závěru o přípustnosti dovolání nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených. Výtkou, že odvolací soud neprovedl navržený důkaz svědeckým výslechem, povinný uplatňuje dovolací důvod podle , jímž lze namítat, že řízení je stiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; tento důvod je však k založení přípustnosti podle ustanovení nezpůsobilý

K závěru o přípustnosti dovolání není způsobilá vést ani námitka částečného splnění dluhu. Soudní praxe již desítky let vychází z názoru, že v období rozhodování o nařízení exekuce se nezkoumá, zda a v jaké míře povinný (jak tvrdí ve vlastnoručně sepsaném dovolání na č.l. 37) plnil oprávněnému (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981 „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10/1981 pod poř. č. 21, str. 187/525). Okolnost, že právo oprávněného po vydání podkladového rozhodnutí (či před ním) zaniklo, může být rozhodná pouze v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí resp. exekuce (srov. , příp. písm. h/, ).

Přípustnost dovolání podle citovaných ustanovení není způsobilá založit ani námitka „promlčení resp. prekluze“ (svědčící o tom, že povinný oba instituty nesprávně zaměňuje, případně směšuje). Tato námitka – ve skutečnosti – promlčení podle obchodního zákoníku (vznesená navíc teprve v dovolání, tedy z hlediska ustanovení jako nepřípustné novum) nemůže mít význam již v řízení o nařízení exekuce, nýbrž teprve v řízení o jejím zastavení (srov. zprávu Cpj 159/79, publikovanou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10, ročník 1981 pod poř. č. 21, str. 189/527).

Závěr krajského soudu, že povinný v odvolání neuplatnil skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce je tedy v souladu s judikaturou, z čehož plyne, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s tudíž není přípustné. Nejvyšší soud je proto podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (hlava VI. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. července 2010

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu