Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4752/2009

U S N E S E N Í

Pohl. consult, s. r. o.

1) E. H.

, zastoupené JUDr. Vlastimilem Vezdenkem, advokátem se sídlem v Opavě, Hauerova 3, a

2) J. H.

, o zaplacení částky 20.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání první žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 4. 2009, č. j. -158, takto:

I. Dovolání

se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Původní žalobkyně Jaroslava Nevludová se na žalovaných domáhala zaplacení částky 57.794,20 Kč s přísl. z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalovaní užívali její nemovitost bez právního důvodu, aniž by jí za toto užívání poskytovali jakoukoliv úhradu. V dalším průběhu řízení žalobkyně rozšířila žalobu o částku 21.547,13 Kč s přísl., a to na základě závěrů znaleckého posudku, který byl pro účely řízení vypracován, celkem tedy po žalovaných požadovala částku 79.341,33 Kč s přísl.

Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 3. 1. 2008, č. j. -78, připustil změnu žaloby (výrok I.), uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku ve výši 57.794,20 Kč s přísl. (výrok II.) i částku ve výši 21.547,13 Kč s přísl. (výrok III.), zamítl žalobu, pokud jde o část příslušenství (výrok IV.), a rozhodl též o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu (výroky V. a VI.). Během jednání před soudem žalovaní uznali původně uplatněný nárok (tedy částku 57.794,20 Kč s přísl.) co do důvodu i výše, o této části nároku tak soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro uznání podle ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Ze shodných tvrzení účastníků měl soud za prokázáno, že žalovaní v období od 18. 9. 2004 do 31. 8. 2006 užívali rodinný dům ve vlastnictví žalobkyně, čímž na jejich straně vzniklo bezdůvodné obohacení, které jsou povinni žalobkyni vydat ve smyslu a násl. obč. zák. Výše obvyklého nájemného pak byla stanovena na základě vypracovaného znaleckého posudku.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 4. 2009, č. j. -158, rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 23.000,- Kč s přísl. za dobu od 9. 1. 2009 nadále zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil, jinak rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu výroku II. potvrdil, ve výroku III. rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 9.982,48 Kč s přísl. změnil tak, že žalobu zamítl, zatímco do částky 350,95 Kč s přísl. jej potvrdil, a rozhodl o nákladech řízení před soudy prvního i druhého stupně mezi účastníky i vůči státu (výroky v pořadí čtvrtý až šestý). Usnesením odvolacího soudu ze dne 10. 2. 2009, č. j. -138, bylo vyhověno návrhu původní žalobkyně, aby na její místo nastoupila společnost Pohl. consult, s. r. o. V průběhu odvolacího řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to pokud jde o částku 23.000,- Kč s přísl., když důvodem byla částečná úhrada dluhu ze strany žalovaných (zastavení řízení). Odvolací soud shledal rozhodnutí soudu prvního stupně ve vyhovujících výrocích o věci samé správným, pouze v rozsahu jeho výroku III. vyhověl námitce promlčení vznesené žalovanou, která napadla uvedený výrok jen do částky 10.278,43 Kč. Odvolací soud shledal tuto námitku důvodnou, pokud jde o částku 9.982,48 Kč s přísl.

Proti v pořadí druhému, čtvrtému a šestému výroku rozsudku odvolacího soudu podala první žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v otázce zásadního právního významu a důvodnost pak v postižení řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, stejně jako v nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka se domnívá, že odvolací soud nedostál svým povinnostem vyplývajícím z ust. , neboť z odůvodnění jeho rozsudku není zřejmé, a ani výkladem nelze dovodit, jakým způsobem se vypořádal s odvolacími námitkami první žalované, zejména s tím, že na jistinu dle výroku II. rozsudku soudu prvního stupně byla žalobkyni zaplacena částka 20.000,- Kč, resp. proč odvolací soud k této skutečnosti nepřihlédl. Dle názoru první žalované nelze akceptovat tvrzení žalobkyně, že zaplacená částka 20.000,- Kč nebyla použita na úhradu uvedeného dluhu, ale na úhradu dluhu z titulu „neoprávněného majetkového prospěchu“ za užívání nemovitosti v obci Brumovice v období od srpna 2003 do dubna 2004. Zaplacení takové pohledávky se žalobkyně po žalovaných nikdy nedomáhala a v den úhrady částky 20.000,- Kč by případná pohledávka byla navíc promlčena. Závěrem první žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadených výrocích zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.

K dovolání první žalované se vyjádřil druhý žalovaný a zdůraznil, že dne 25. 1. 2008 zaplatil původní žalobkyni částku 20.000,- Kč, která by tak měla být od dluhu odečtena.

Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle ve znění platném přede dnem, kdy nabyl účinnosti , kterým byla provedena novela tohoto předpisu (viz článek II bod 12 přechodných ustanovení ).

Nejvyšší soud jakožto soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas ( ) osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem ( ), se zabýval přípustností dovolání. První žalovaná dovozuje přípustnost dovolání z ust. , a dovolání by tak bylo přípustným v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací důvod, který by Nejvyšší soud přezkoumal v případě, že by dovolání shledal přípustným, byl uplatněn podle ust. , b)

Dovolání však v tomto případě přípustné není. Podle ustanovení není totiž dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné ve věcech, v nichž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží. Ačkoliv dovolatelka uvádí, že kromě nákladových výroků zpochybňuje výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž byl dle výrokové znělky potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 34.794,20 Kč s příslušenstvím, z důvodů, jimiž tento výrok zpochybňuje, se podává s přihlédnutím k ustanovení , dle něhož se úkony účastníků posuzují podle jejich obsahu (i přes nesprávné označení), že správnost tohoto výroku rozporuje pouze v částce 20.000,- Kč s příslušenstvím. S ohledem na to, že dovolací soud je v souladu s ustanovením , věty první, vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich skutkovým vymezením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. ), může přezkoumávat napadené rozhodnutí pouze v takto vymezeném rozsahu. Dovolatelka uvádí jako jediné pochybení odvolacího soudu stran posuzovaného výroku o věci samé okolnost, že krajský soud nepřihlédl k tomu, že z částky přisouzené soudem prvního stupně již zaplatila 20.000,- Kč, je tedy zřejmé, že její námitka zpochybňuje rozhodnutí odvolacího soudu pouze v části, v níž jí byla uložena povinnost zaplatit částku 20.000,- Kč s příslušenstvím. Sama dovolatelka přitom na třetí straně svého dovolání (třetí odstavec od konce) výslovně požaduje zamítnutí žaloby i do částky 20.000,- Kč, kterak měl dle jejího názoru učinit odvolací soud. K tomu lze dodat (zvláště k obecnému tvrzení dovolatelky, dle níž se odvolací soud nevypořádal se všemi jejími námitkami), že ani v odvolacím řízení nebyla správnost výše uvedeného vyhovujícího výroku rozsudku soudu prvního stupně do částky 34.794,20 Kč s příslušenstvím, jenž byl poté potvrzen v této části dovoláním dotčeným výrokem rozsudku odvolacího soudu, zpochybněna jiným důvodem, než že již došlo k částečnému zaplacení přisouzené částky ve výši 20.000,- Kč, jak se podává z obsahu spisu, zejména pak z dovolání sepsaného na výzvu soudu advokátem na č. l. 132 - 133 spisu, jímž byly odstraněny vady podání první žalované na č. l. 89 i 97 – 98 spisu. Vzhledem k tomu, že dovolatelka jiné důvody pro dovození nesprávnosti napadeného výroku o věci samé v celé jeho výši neuvádí, lze dovodit napadení tohoto výroku pouze do částky 20.000,- Kč s příslušenstvím, jak bylo uvedeno výše, což vylučuje přípustnost dovolání ustanovením

Bylo-li dovolání ve vztahu k meritu věci shledáno nepřípustným, pak podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není přípustné ani dovolání proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , publikované v časopise Soudní rozhledy, svazek 1/2002).

Nejvyšší soud proto dovolání první žalované odmítl ve smyslu ustanovení , věty první, a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle , věty první, odst. l a s tím, že žalobkyně žádné náklady nevynaložila.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. června 2010

JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r.

předseda senátu