Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 18/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně Česká agentura na podporu obchodu/Czech Trade, se sídlem v Praze 2, Dittrichova č. 21, IČ 00001171, zastoupené Mgr. Danielem Rejmanem, advokátem se sídlem v Praze 1, U Prašné brány č. 3, proti žalované CHMP VELKOMORAVIA, spol. s r.o., se sídlem v Brně, Brožíkova č. 14, IČ 60696842, zastoupené JUDr. Libuší Peterkovou, advokátkou se sídlem v Rosicích, Palackého náměstí č.19, o zaplacení 110.000,-Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. května 2009, č. j. -159, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. května 2009, č. j. -159, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. dubna 2006, č. j. -99, kterým byla uložena žalované povinnost zaplatit žalobkyni 110.000,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle (dále též jen „ “), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Je-li dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacío soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. , větu první ), pak při zkoumání zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky ( z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání napadl, resp.. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).

Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelka brojila svými námitkami proti právnímu závěru, že dopisem za dne 20. 2.2003, který žalovaná adresovala žalobkyni, je předmětný závazek žalované vůči žalobkyni uznán určitě a nezaměnitelně a zcela splňuje požadavek určitosti uznávaného závazku ve smyslu ustanovení § 323 odst. 1 obch. zák. Podle dovolatelky nelze její vyjádření považovat za uznání závazku, neboť nelze uznat neexistující pohledávku. Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, který hodnotil dopisy žalované ze dne 20. 2. 2003 a ze dne 3. 3. 2003 podle jejich obsahu, jakož i podle souvislosti, za kterých byly žalobkyni odeslány, jako písemné uznání závazku zaplatit žalobkyni žalovanou částku. V této souvislosti soud uvedl, že dopis ze dne 20. 2. 2003 reaguje na zprávu o podání žaloby v této věci a vyzývá žalobkyni „ke stažení žaloby“, přičemž ji ujišťuje, že pohledávku zaplatí v následujícím kalendářním měsíci. Soudy na základě uvedeného dovodily ve smyslu § 266 odst. 2 obch. zák, že takové sdělení adresát může oprávněně považovat za uznání závazku, když sdělení obsahuje ujištění o tom, že závazek není zpochybňován a obsahuje i příslib jeho úhrady. Protože žalovaná, která byla poučena podle § 119a o.sř., nenavrhla soudu důkazy k vyvrácení právní domněnky plynoucí z uznání závazku, soudy dovodily, že závazek v době uznání trval a po datu uznání zákonným způsobem nezanikl. Za uvedeného skutkového stavu dovolací soud nedospěl k závěru, že by právní posouzení věci soudem v otázce výkladu právního úkonu ve smyslu § 266 obch. zák jako uznání závazku ve smyslu § 323 obchod. zák. z pohledu uplatněných dovolacích námitek bylo v rozporu s hmotným právem, za situace, kdy žalovaná v průběhu řízení neprokázala, že uznaný závazek v době uznání neexistoval, přičemž tento jeho závěr není založen ani na řešení otázky, která by v judikatuře nebyla vyřešena nebo o které by odvolací soud nebo soud dovolací rozhodovaly rozdílně.

Vytýká-li pak dále dovolatelka odvolacímu soudu, že při posuzování uznání závazku nevzal v úvahu všechny skutečnosti, které vyplynuly z provedeného dokazování, patrně přehlédl, že skutkový základ sporu, z něhož vyšel odvolací soud, se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu , zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nímž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení o.s.ř, nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání je zvažována podle ustanovení , jak tomu je v předmětné věci.

Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky je proto anž nařizoval jednání ( a odst. 1, věta první, ), pro nepřípustnost odmítl /, věta první, a /.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, a za situace kdy neúspěšná žalovaná nemá právo na náhradu těchto nákladů žalobkyni v této souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. května 2010

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á předsedkyně senátu