Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
3DAB5701EAAB4E5AC1257A4E0065F1E7.html
HTML · 13.18 KB
No categories available
23 Cdo 5216/2009-210
NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY 23 Cdo 5216/2009-210
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně VILLAS Austria GmbH, se sídlem 9586 Fűrnitz, Industriestrasse 18, Rakouská republika, zastoupeného JUDr. Eliškou Chobolovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Cihlářská 19, proti žalované ASEI, spol. s r. o., se sídlem v Brně, Cejl 35, PSČ 602 00, IČ 49452495, zastoupené JUDr. Milanem Bedrošem, advokátem, se sídlem v Brně, Pekárenská 12, o zaplacení částky 10.672,95 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25 Cm 49/2005 , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. října 2009, č. j. 4 Cmo 272/2009 -183, takto:
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í:
Dovolání žalované proti výroku pod bodem I v záhlaví označeného rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 2008, č. j. 25 Cm 49/2005 -137, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 12. května 2009, č. j. 25 Cm 49/2005 -159, tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3.785,70 EUR s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, není (oproti chybnému poučení v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu) přípustné, a to vzhledem k ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu , ve znění novely provedené s účinností od 1. 7. 2009 zákonem č. 7/2009 Sb. (dále též jen „o. s. ř. “), podle něhož dovolání, byť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [srov. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. ], není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V posuzované obchodní věci bylo, jak správně upozornila žalobkyně ve svém vyjádření, dovoláním dotčeným výrokem odvolacího soudu vydaným po dni 1. 7. 2009 (srov. bod 11 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb. ) rozhodnuto o peněžitém plnění v částce 3.785,70 EUR, jež po přepočtu podle kursu platného pro nákup valut dle kursovního lístku České národní banky k prvnímu dni měsíce, v němž byl vyhlášen napadený rozsudek (24,74 Kč za 1 EUR – srov. zjištění odvolacího soudu), činí 93.658,20 Kč, tedy částku nepřevyšující 100.000,- Kč;
Protože dovolání není přípustné ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 4 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003), nelze než uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 , věta první, o. s. ř. o. s. ř. ), dovolání jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 ve spojení s § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Žalobkyně má podle ustanovení § 243b odst. 5 , věty první, ve spojení s § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. vůči žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů, které vynaložila v dovolacím řízení a které spočívají v odměně její advokátky za zastupování a v jejích hotových výdajích (§ 137 odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Advokátka žalobkyně učinila v dovolacím řízení pouze jeden úkon právní služby – vyjádřila se k dovolání. Vzhledem k ustanovení § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 10 odst. 3 se její odměna určuje podle ustanovení § 3 odst. 1 bod 4 ve spojení s 16 a § 18 odst. 1 , věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, a činí 5.810,- Kč. Advokátce dále náleží paušální náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč podle 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů. K odměně a hotovým výlohám v celkové výši 6.110,- Kč je třeba připočíst částku odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 20 %, tj. částku 1.222,- Kč, kterou bude advokátka jako plátce této daně povinna z odměny a z náhrad odvést a která podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. rovněž patří k nákladům řízení. Nejvyšší soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni celkovou náhradu ve výši 7.332,- Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její advokátky (§ 243c odst. 1 ve spojení s § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. května 2010
JUDr. Zdeněk D e s předseda senátu