Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2131/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně BODOS, a. s., se sídlem v Boskovicích, Mánesova 1, IČ: 494 35 230, zastoupeného JUDr. Františkem Polanským, advokátem, se sídlem v Brně, Cejl 62b, proti žalované Moravské Modelárně, a. s., se sídlem v Olomouci, Nová Ulice, Kellnerova 1215/1, IČ: 255 51 108, zast. Mgr. Liborem Špundou, advokátem se sídlem v Olomouci, Fibichova 1141/2, o zaplacení částky 129.591,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 12. 2009, č. j. -65, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě (dále též jen „

soud prvního stupně

“) rozsudkem ze dne 29. 5. 2009, č. j. -39, rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 107.068,- Kč spolu s 8,75 % úrokem z prodlení z částky 107.068,- Kč od 30. 8. 2005 do 31. 12. 2005, 9 % úrokem z prodlení z částky 107.068,- Kč od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006, 9,50 % úrokem z prodlení z částky 107.068,- Kč od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007, 9,75 % úrokem z prodlení z částky 107.068,- Kč od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, 10,50 % úrokem z prodlení z částky 107.068,- Kč od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008, 10,75 % úrokem z prodlení z částky 107.068,- Kč od1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, 9,25 % úrokem z prodlení z částky 107.068,- Kč od 1. 1. 2009 do 29. 5. 2009, a dále z částky 107.068,- Kč za dobu ode dne 30. 5. 2009 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud prvního stupně dále zamítl žalobu co do částky 22.523,- Kč spolu s 8,75 % úrokem z prodlení z částky 22.523,- Kč od 30. 8. 2005 do 31. 12. 2005, 9,00 % úrokem z prodlení z částky 22.523,- Kč od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006, 9,50 % úrokem z prodlení z částky 22.523,- Kč od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007, 9,75 % úrokem z prodlení z částky 22.523,- Kč od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, 10,50 % úrokem z prodlení z částky 22.523,- Kč od 1. 1. 2008 do 30. 2008, 10,75 % úrokem z prodlení z částky 22.523,- Kč od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008 a 9,25 % úrokem z prodlení z částky 22.523,- Kč od 1. 1. 2009 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit na jejich náhradě žalobkyni částku 27.610,- Kč k rukám jejího advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku.Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. 12. 2009, č. j. -65, změnil vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že ohledně částky 42.840,- Kč s úrokem z prodlení z této částky žalobu zamítl, a ve zbytku prvostupňový rozsudek potvrdil. Současně rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.

Dovoláním ze dne 20. 4. 2010 napadla žalobkyně rozsudek odvolacího soudu a závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ve stručném odůvodnění dovolání zejména uvedla, že nesouhlasí se závěrem soudů, že odpovídá za škodu vzniklou promočením zásilky a v podrobnostech odkázala na odvolání a dřívější podání.

Žalovaná se k dovolání, jak je zřejmé z obsahu spisu a předkládací zprávy soudu prvního stupně, nevyjádřila.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací posoudil dovolání podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (dále jen „“) a shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení, avšak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení

Podle ust. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (písm. a/), jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (písm. b/), jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (písm. c/).

Podle ustanovení není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Jelikož napadeným výrokem rozsudku odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla žaloba na zaplacení částky 42.840,- Kč s úrokem z prodlení z této částky zamítnuta, tedy o peněžitém plnění nedosahujícím zákonné hranice 100.000,- Kč pro obchodní věci (ani hranici 50.000,- Kč pro věci jiné), je přípustnost dovolání vyloučena ( ).

Totéž platí za situace, kdy dovolatelka dovoláním napadla výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně zamítnutí žaloby na zaplacení částky 22.523,- Kč s příslušenstvím (z obsahu dovolání / / se však tato skutečnost nepodává; v odůvodnění dovolání brojí toliko proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu a s tím souvisejícímu právnímu závěru).

Pokud dovolání žalobkyně směřovalo proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 64.228,- Kč s příslušenstvím potvrzen, pak k tomu Nejvyšší soud ČR uvádí, že toto dovolání není taktéž přípustné, poněvadž v této části bylo odvolacím soudem (a soudem prvního stupně) rozhodnuto ve prospěch dovolatelky a z povahy dovolání plyne, že dovolání může podat jen ten účastník řízení, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. jemuž byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jeho právech, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí (tzv. subjektivní nepřípustnost dovolání).

Jestliže dovolatelka napadla též výrok odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení , pak je k tomu nutno uvést, že takový výrok, ač je součástí rozsudku, má povahu usnesení, u nějž je přípustnost dovolání poměřována ustanoveními , a V ust. , a jsou uvedena usnesení, proti nimž je dovolání přípustné; možnost podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, zde obsažena není, proto dovolacímu soudu nezbylo než konstatovat, že dovolání proti výroku odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné.

Nejvyšší soud ČR proto z výše uvedených důvodů rozhodl tak, že dovolání žalobkyně podle ve spojení s větou první jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud ČR rozhodl podle věty první, a tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů dovolacího řízení nepřísluší a žalované v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. června 2010 JUDr. Ing. Jan H u š e k

předseda senátu