Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1904/2010

U S N E S E N Í

Blažek Glass s.r.o.,

CZECH PRODUCTS, s.r.o.,

se sídlem v Kladně, Josefa Hory 1448, PSČ 272 01, IČ 629 67 541, zastoupené JUDr. Alešem Janochem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní třída 11, o zaplacení 324 548,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. června 2009, č.j. -189, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. června 2009, č.j. -189, potvrdil ve věci samé rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. září 2008, č.j. -150, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 324 548,70 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2% z částky 216 258 Kč od 14.4.2004 do zaplacení a 2,5% z částky 108 290 Kč od 27.6.2004 do zaplacení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, vyšel ze zjištění, že žalovaná nezaplatila žalobkyni částku ve výši 324 548,70 Kč za žalobkyní dodané pilníky podle objednávky žalované a žalovanou převzaté. Odvolací soud dospěl k závěru, že mezi účastnicemi došlo k uzavření kupní smlouvy konkludentním jednáním podle § 275 odst. 4 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a žalovaná je povinna za dodané zboží žalobkyni zaplatit požadovanou kupní cenu. Pokud žalovaná tvrdila, že započetla proti pohledávce žalobkyně svoji pohledávku za žalobkyní z titulu náhrady škody, odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalovaná neprokázala důvodnost své obrany. Odvolací soud konstatoval, že žalovaná neprokázala vznik kupní smlouvy, na základě níž mělo dojít ke vzniku škody, když pouhé převzetí objednávky žalobkyní od žalované nemohlo bez dalšího vést ke vzniku kupní smlouvy podle obch. zák. Vyšel přitom ze zjištění, že žalovaná neprokázala akceptaci návrhu smlouvy (objednávky žalované) žalobkyní ve smyslu (dále jen „obč. zák.“). Nebyla-li prokázána existence smluvního vztahu, který měl vzniknout podle žalované na základě její objednávky, nemohlo dojít ani k porušení smluvní povinnosti dodat objednané zboží a nebyl splněn jeden ze základních předpokladů práva na náhradu škody stanovený v obch. zák. Odvolací soud pro úplnost uvedl, že žalované mohla vzniknout újma při případném nekalosoutěžním jednání žalobkyně, avšak takto svá tvrzení žalovaná ve své obraně proti uplatněné pohledávce žalobkyně nevymezila.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Uplatnila dovolací důvody uvedené v ustanoveních a b) a odst. 3 (dále jen „ ). Dovolatelka namítá, že odvolací soud řádně neprověřil všechny okolnosti jí uplatněné obrany spočívající v započtení její pohledávky z titulu náhrady škody, která ji vznikla tím, že žalobkyně dodala žalovanou objednané zboží přímo obchodnímu partneru žalované (společnosti PARSA), čímž zbavila žalovanou zcela jejího předpokládaného zisku z objednaných obchodů. Dovolatelka má za to, že odvolací soud tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud podle dovolatelky pochybil, dovodil-li, že na základě objednávky žalované nevznikla mezi účastnicemi kupní smlouva, jestliže žalobkyně podle přesné specifikace v objednávce žalované vyrobila zboží, které dodala a fakturovala je přímo obchodnímu partnerovi žalované, namísto žalované. Dovolatelka je přesvědčena, že odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování; odvolací soud při právním posouzení věci zcela ignoroval skutečnost, že žalovanou objednané zboží žalobkyně vyrobila. V této okolnosti (vyrobení zboží na základě objednávky) dovolatelka spatřuje konkludentní jednání žalobkyně vedoucí k souhlasnému projevu či akceptaci objednávek žalované a uzavření kupních smluv. Žalovaná má za to, že žalobkyně porušila povinnost z kupních smluv, jestliže v rozporu s údaji v objednávce nedodala a nefakturovala vyrobené zboží žalované, nýbrž jinému subjektu. Jestliže tedy žalobkyně porušila smluvní povinnost, je povinna nahradit tím vzniklou škodu žalované. Dovolatelka je přesvědčena, že tuto pohledávku z titulu náhrady škody byla oprávněna započíst vůči žalobkyní uplatněné pohledávce, proto navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle článku II bodu 12 , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (30.6.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ “).

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas ( ) a byla řádně zastoupena advokátem ( ), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V dané věci není dovolání přípustné podle , je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé a není přípustné ani podle , neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl ve věci samé stejně jako v dřívějším rozsudku.

Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. ), přípustnost dovolání neumožňují.

Na závěr, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce ( ), lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a podle (mimo výjimečné případy – viz níže), nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto.

Dovolání žalované, kterým podrobuje kritice neúplné dokazování ohledně uzavření kupní smlouvy, je ve skutečnosti námitkou, jíž žalovaná poukazuje na to, že řízení je postiženo vadou ve smyslu , která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Je nutno však konstatovat, že z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná, jestliže dovolatelka napadá pouze konkrétní procesní postup soudu při dokazování.

Spatřuje-li dovolatelka jinou vadu řízení v nepoučení o tom, že její obrana vůči uplatněnému nároku by mohla být posouzena jako škoda vzniklá nekalosoutěžním jednáním žalobkyně vůči žalované, je třeba konstatovat, že za situace, kdy tvrzení žalované nesměřovala k prokázání nekalosoutěžního jednání žalobkyně, nemohl nedostatek poučení ze strany soudu založit otázku zásadního právního významu ohledně poučovací povinnosti soudu. Odvolací soud posuzoval uplatněný nárok na náhradu škody na základě jiného skutkového stavu, založeného na tvrzení žalované o porušení smluvní povinnosti žalobkyní. V posuzované věci byla projednávána pohledávka z jiného skutku, vycházející z jiných skutkových tvrzení a zjištění.

Namítá-li dovolatelka nesprávné právní posouzení otázky započtení pohledávky z titulu náhrady škody, která jí měla vzniknout porušením povinnosti žalobkyně z kupních smluv, je nutno konstatovat, že ze skutkových zjištění, která nemohou být přezkoumávána, jak výše uvedeno, vyplývá, že mezi účastnicemi nebyly prokázány okolnosti, které by mohly vést k závěru o uzavření kupních smluv na základě objednávky žalované; nebylo zjištěno, že by žalobkyně akceptovala objednávku žalované. Jestliže tedy v řízení nebyla prokázána akceptace návrhu smlouvy (objednávky žalované) žalobkyní, nemohlo dojít k uzavření kupních smluv, a tudíž ani ke vzniku škody porušením povinnosti ze smluv, které nebyly uzavřeny, jak odvolací soud správně dovodil. Za této situace není v rozporu s hmotným právem závěr odvolacího soudu, že žalovaná nemohla započíst pohledávku z titulu náhrady škody vůči žalobou uplatněné pohledávce, neprokázala-li existenci pohledávky z titulu náhrady škody. Rozhodnutí odvolacího soudu nemá tedy ve smyslu po právní stránce zásadní význam a ani z jiných okolností dovolací soud nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.

Nemá-li tedy rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu po právní stránce zásadní význam, Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání žalované není podle přípustné, a proto jej podle ustanovení věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalobkyni žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalované právo, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. června 2010

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu