Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1208/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce Ing. J. G., zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem, se sídlem v Plzni, Malá 6, PSČ 301 00, proti žalované UniCredit Bank Czech Republic, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 858/20, PSČ 111 21, IČ 649 48 242, zastoupené JUDr. Petrem Vyroubalem, advokátem, se sídle v Praze 1, Na Příkopě 859/22, PSČ 110 00, o obnovu řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. července 2008, č.j. -214, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesení ze dne 30. listopadu 2007, č.j. -190, kterým Městský soud v Praze zamítl žalobu o obnovu řízení, vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. .

Odvolací soud zdůraznil, že důkaz „evidencí žalované“ mohl být bez dalšího uplatněn již v původním řízení před soudem prvního stupně a „částečně“ také uplatněn byl, přičemž „okolnost, že tento návrh byl soudem prvního stupně zamítnut a že potřebu tohoto dokazování neshledal ani soud odvolací ani soud dovolací, nečiní tento důkaz způsobilým pro povolení obnovy řízení“.

Důkazy výpovědí F. J. a spisovou dokumentací pořízenou Českou národní bankou sice nemohly být v původním řízení žalobcem uplatněny, nicméně tyto důkazy nemohou přinést pro žalobce příznivější rozhodnutí ve věci samé, neboť „z obou důkazů může jistě vyplynout, že obsahující smlouvu o investičním účtu se u žalované toho času nenachází, nemůže však jimi být prokázáno, že této smlouvy nikdy nebylo“. Navíc ani „v případě, kdyby smlouvy o investičním účtu nebylo, neměnilo by to nic na závěru o platnosti rámcové smlouvy a nedůvodnosti žaloby o vydání bezdůvodného obohacení“.

Odvolací soud tudíž uzavřel, že žalobce se domáhá obnovy řízení částečně s ohledem na důkazy, které bylo možné uplatnit v původním řízení a částečně s ohledem na důkazy, které sice ve smyslu ustanovení , (dále též jen „ “) v původním řízení uplatnit nemohl, avšak které nemohou přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí ve věci.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , odmítl.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o žalobě na obnovu řízení může být přípustné pouze podle ustanovení , odst. 2 a (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Zásadně právně významným napadené rozhodnutí nemohou činit námitky dovolatele, jimiž (posuzováno z hlediska jejich obsahu) brojí proti rozhodnutí odvolacího soudu v původním řízení (jehož obnovy se v projednávané věci domáhá). Soud v první fázi řízení o žalobě na obnovu řízení (jakožto mimořádném opravném prostředku) pouze posuzuje, zdali jsou zde zákonem předpokládané okolnosti ( ) odůvodňující povolení obnovy řízení ( ); správnost rozhodnutí vydaného v původním řízení přitom nepřezkoumává.

Přípustným pak dovolání nečiní ani námitka, podle níž „důkazní břemeno ohledně existence smlouvy o investičním účtu nese minimálně v původním řízení o vydání bezdůvodného obohacení žalovaná“, a není-li „schopna u předložit, pak je třeba, nebylo-li provedeno jiných důkazů, dovozovat, že nikdy neexistovala“. Je tomu tak již proto, že v původním řízení soudy z provedených - slovy dovolatele „jiných“ - důkazů dovodily, že písemná smlouva o vedení běžného účtu uzavřena byla (ačkoliv u jí obsahující nebyl ani v původním řízení důkaz proveden). Dovolatelem označované důkazy pak tento skutkový závěr nejsou způsobilé ovlivnit (jak přiléhavě uzavřel odvolací soud, lze jimi pouze prokázat, že žalovaná nemá dotčenou u v dispozici).

Důvod připustit dovolání podle odst. 2 a proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení dovolání přípustné není.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle (dále jen „ “). Podle ustanovení , odst. 3, . a vyhlášky činí sazba odměny 3.500,-Kč. Takto určená sazba se podle ustanovení vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 1.750,- Kč, jelikož zástupce žalované učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ustanovení . ve výši 300,- Kč a náhradou za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 410,- Kč ( ) tak dovolací soud přiznal žalované k tíži žalobce celkem 2.460,- Kč.

Rozhodné znění , podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 16. června 2010

doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á předsedkyně senátu