Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3016/2008

U S N E S E N Í

Městské části Praha 8

B. K

., zastoupenému Mgr. Michalem Hanzalíkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1685/19, pro 5.626,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 27. 7. 2006, č. j. -45, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze z 27. 7. 2006, č. j. -45,

se ruší

a věc

se

tomuto soudu

vrací

k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 20. 7. 2005, č. j. -7, jímž obvodní soud nařídil exekuci. S odvolací námitkou povinného, že mu byl opatrovník jako účastníku neznámého pobytu ustanoven v rozporu se zákonem, a že tedy k exekuci navržený rozsudek mu nikdy nebyl doručen, takže nenabyl právní moci ani vykonatelnosti, se odvolací soud s poukazem na tam uvedenou judikaturu vypořádal závěrem, že otázkou zákonnosti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka účastníku neznámého pobytu, vydaného v nalézacím řízení, se exekuční soud zabývat nemůže. Vyplývá-li z dalšího obsahu spisu, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 z 8. 12. 2004, č. j. -24, jenž je podkladem exekuce, byl nálezem Ústavního soudu z 3. 4. 2006, sp. zn. , zrušen, není podle odvolacího soudu tato skutečnost významná v řízení o odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, bude však relevantní v řízení o jejím zastavení podle

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , povinný s poukazem na ustanovení namítá nesprávné právní posouzení věci ( ), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že zrušení exekučního titulu je významné teprve ve fázi zastavení exekuce, že však v řízení o jejím nařízení relevantní není, a že je tedy třeba usnesení, jímž soud prvního stupně exekuci nařídil, nutno potvrdit, i když – o čemž městský soud věděl – po nařízení exekuce byl exekuční titul nálezem Ústavního soudu zrušen.

Nejvyšší soud, který věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné je, jelikož napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ve spojení s ustanovením , odst. 2 ), daný tím, že jím má být zodpovězena judikaturou dovolacího soudu dosud nevyřešená otázka ( ), jejíž posouzení má význam nejen pro předmětnou věc, ale pro soudní praxi obecně, totiž otázka, zda ze zrušení exekučního titulu, k němuž došlo po nařízení exekuce soudem prvního stupně, musí odvolací soud vyvodit takové důsledky, že usnesení soudu prvního stupně změní tak, že návrh na nařízení exekuce zamítne.

Dovolání je důvodné.

Jelikož vady podle , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (, věta druhá, ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (, věta první, ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr městského soudu, že ke zrušení exekučního titulu, k němuž došlo po nařízení exekuce soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nemohl přihlédnout, jelikož takováto skutečnost je významná teprve v řízení o zastavení exekuce.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Dřívější literatura se přidržovala tradičního názoru, že pozbytí účinnosti titulu (jemuž na roveň stojí zrušení titulu) je při nařízení exekuce nerozhodné, a to proto, že účinnost v titulu nepatří mezi podmínky, jejichž splnění je soud oprávněn při nařízení exekuce posuzovat, a že může mít význam až pro zastavení exekuce podle Nynější literatura akcentující ustanovení , podle něhož o zastavení exekuce rozhoduje soud i z úřední povinnosti, naopak vychází z názoru, že setrvat na zásadě, že exekuci je nevyhnutelné vždy nařídit, by znamenalo, že nařízenou exekuci bezprostředně poté soud musí také zastavit, což neodpovídá ani potřebám praktického života ani zákonu; jestliže je neúčinnost exekučního titulu zřejmá již při rozhodování při nařízení exekuce, je soud povolán k tomu, aby návrh na toto nařízení zamítl (srov. Kurka, V., Drápal L. výkon rozhodnutí v soudním řízení Linde Praha 2004 s. 308). Závěr, že nařízení exekuce, kterou by bylo třeba bez dalšího (ihned) zastavit, neodpovídá zákonu, zastává i současná judikatura (srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě z 26. 9. 1996, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy č. 1, ročník 1997, s. 41).

Tento posléze uvedený názor formuluje nynější literatura (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. II. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 2160, odstavec 3.) i pro rozhodovací praxi odvolacích soudů. Byl-li tedy exekuční titul zrušen, pozbyl vykonatelnosti a přestal být způsobilým podkladem exekuce. Jelikož vykonatelnost je třeba zkoumat již ve stadiu nařízení exekuce, pak pozbyl-li exekuční titul vykonatelnosti (tím, že byl pravomocně zrušen) po podání odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, odvolací soud toto usnesení změní tak, že návrh na nařízení exekuce zamítne.

Dospěl-li odvolací soud k závěru jinému, je jeho právní posouzení věci nesprávné; protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání ( ) podle věty za středníkem zrušil a věc mu podle věty první vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je závazný ( část první věty za středníkem ).

V novém usnesení soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. června 2010

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu