Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4272/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobců a)R. D. a b)A. D., obou zastoupených JUDr. Ondřejem Davidem, advokátem, se sídlem v Praze 4, K Safině 669, PSČ 149 00, proti žalované JUDr. Z. M. jako správkyni konkursní podstaty úpadce Ing. R. D., identifikační číslo 11 27 53 24, zastoupené Mgr. Petrem Brožem, advokátem, se sídlem v Berouně, Husovo nám. 44/31, PSČ 266 01, o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. dubna 2008, č. j. -144, ve znění opravného usnesení ze dne 16. června 2008, č. j. -148, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 27. dubna 2008, č. j. -144, ve znění opravného usnesení ze dne 16. června 2008, č. j. -148, potvrdil rozsudek ze dne 21. listopadu 2007, č. j. -98, jímž Krajský soud v Praze zamítl žalobu o vyloučení věcí specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále jen „sporné věci“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce Ing. R. D.

Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož je smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva uzavřená dne 12. ledna 2001 mezi žalobci (jako nabyvateli a věřiteli) a Ing. R. D. (jako převodcem a dlužníkem) [dále jen „smlouva o zajišťovacím převodu práva“] absolutně neplatná podle ustanovení (dále jen „obč. zák.“), a to pro rozpor s ustanovením obč. zák., když jde o tzv. propadnou zástavu. Současně shledal správným závěr soudu prvního stupně, podle něhož žalobci neprokázali, že pozdějšímu úpadci skutečně na základě smlouvy o půjčce ze dne 12. ledna 2001 poskytli částku 4.500.000,- Kč. Odkazuje na ustanovení obč. zák., akcentoval, že smlouva o půjčce má reálnou povahu a vznik půjčky předpokládá nejen dohodu účastníků, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky. V situaci, kdy se vznik smlouvy o půjčce žalobcům nepodařilo prokázat, tj. nepodařilo se jim prokázat existenci pohledávky, k jejímuž zajištění měl zajišťovací převod práva ke sporným věcem sloužit, nebylo důvodu pro realizaci smlouvy o zajišťovacím převodu práva, která má akcesorickou povahu a jejíž vznik a trvání je nerozlučně spjat s existencí zajišťované pohledávky.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které mají za přípustné podle ustanovení (dále jen „ “), namítajíce, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíce dovolací důvody podle ustanovení a b)

Dovolatelé především nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož neprokázali existenci půjčky úpadci ve výši 4,500.000,- Kč a naopak se domnívají, že tato skutečnost byla prokázána jak listinnými důkazy, tak i výslechy svědků a účastníků řízení.

Dále polemizují se závěrem soudů obou stupňů ohledně neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva, přičemž poukazují na skutečnost, že o tzv. propadnou zástavu by mohlo jít pouze tehdy, šlo-li by o smlouvu zástavní, což v daném případě splněno není. Upozorňují, že půjčená částka 4,500.000,- Kč měla být vrácena nejpozději do 28. února 2005, s tím, že pro případ, že k vrácení nedojde do 30. června 2004, byli oprávněni podat návrh na vklad vlastnického práva ke sporným věcem u příslušného katastrálního úřadu. Ke změně v osobě vlastníka tak došlo dříve, než se úpadce dostal do prodlení s vrácením půjčky.

Proto požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná považuje dovolání za nepřípustné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl.

Dovolání žalobců proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahově vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak lze nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Jakkoli dovolatelé uplatňují dovolací důvody podle ustanovení , polemikou se závěrem odvolacího soudu, podle něhož neprokázali vznik smlouvy o půjčce (přenechání částky 4,500.000,- Kč úpadci), ve skutečnosti polemizují se skutkovým závěrem odvolacího soudu, tj. uplatňují dovolací důvod podle ustanovení , který ale u dovolání, jež může být přípustné jen podle ustanovení , k dispozici nemají a jehož prostřednictvím přípustnost dovolání podle ustanovení založit nelze.

Přitom závěr, podle něhož má smlouva o půjčce reálnou povahu, je právní teorií i soudní praxí jednoznačně zastáván (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2004, sp. zn. ).

Ačkoli rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na dvou závěrech, z nichž každý sám o sobě postačoval k přijetí závěru o nedůvodnosti žaloby o vyloučení sporných věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud neshledává zásadně právně významným (z hlediska případného rozporu s dosavadní judikaturou či s hmotným právem) ani závěr odvolacího soudu ohledně absolutní neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva; potud totiž zmíněná smlouva (uzavřená podle ustanovení § 553 obč. zák.) nesplňuje požadavky formulované Nejvyšším soudem např. v rozsudku uveřejněném pod číslem 45/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nehledě na to, že došlo-li k převodu vlastnického práva ke sporným nemovitostem až poté, kdy úpadce žalobcům oznámil, že zajištěnou pohledávku nebude schopen zaplatit, o nepřípustný tzv. propadný zajišťovací převod práva skutečně šlo (k tomu dále srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2006, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalobcům vznikla povinnost hradit žalované její náklady řízení. Účelně vynaložené náklady dovolacího řízení vzniklé žalované sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle , která podle ustanovení , , , a činí 2.250,- Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , a celkem s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty činí 3.060,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 21. května 2010

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu