Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
EEE4EC0C1086E250C1257A4E0067CB29.html
HTML · 15.96 KB
No categories available
30 Cdo 4424/2008
U S N E S E N Í
P. Š.,
1)
F. D.,
a
2) D. D.,
zastoupeným JUDr. Miloslavou Coufalovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Pařížská 227/20,
o zaplacení částky 1.000.000,- Kč
, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 7 C 221/2001 , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. dubna 2008, č.j. 12 Co 514/2005 -169,
t a k t o :
I.
Dovolání žalovaných
se o d m í t á
.
II
.
Žádný z účastníků
nemá
právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:(§ 243c odst. 2 o.s.ř. )
Krajský soud v Ústí nad Labem, rozsudkem ze dne 9. dubna 2008, č.j. 12 Co 514/2005 -169, podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. února 2005, č.j. 7 C 221/2001 -130, kterým bylo žalovaným uloženo, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci částku 1.000.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vzal za prokázané, že žalobce dne 27. ledna 2000 uzavřel s žalovanými kupní smlouvu o převodu nemovitostí, na jejímž základě měli žalovaní předmětné nemovitosti na žalobce převést. Tato smlouva však vzhledem k chybějícímu podpisu druhé žalované nebyla platně uzavřena. Žalobce (však) na základě smlouvy zaplatil žalovaným zálohově část kupní ceny v částce 1.000.000,- Kč, kterou mu ovšem žalovaní nevrátili a popírali, že by jim byla zaplacena. Tím vzniklo žalovaným bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 a násl. občanského zákoníku .
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupkyni žalovaných dne 16. června 2008 a právní moci nabyl téhož dne.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podali žalovaní dne 27. června 2008 včasné dovolání, jehož přípustnost vyvozují z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a mají za to, že jsou dány dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm.a) a b) o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Zejména namítají, že odvolací soud nesprávně hodnotil důkazy svědčící o tom, že sporná částka 1.000.000,- Kč byla žalobcem skutečně zaplacena. Navrhují, „
aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne“
.
K podanému dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) přihlédl k čl. II. bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Žalovaní ve svém dovolání fakticky uplatňují dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. , který nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu (dovolací soud též analogicky přihlédl k nálezu Ústavního soudu ze dne 13. září 2006, sp.zn. I. ÚS 191/05 , když soudy obou stupňů čerpaly své skutkové závěry z řady důkazů – pořízený videozáznam se tak v daném případě nejeví jako určující) a z obsahu dovolání vyplývá i uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. , k němuž nemohlo být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004 , uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06 , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Podané dovolání proto bylo odmítnuto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c) téhož zákona. Nejvyšší soud pro úplnost podotýká, že vzhledem k ustanovení § 243b o.s.ř. není oprávněn rozsudky odvolacího soudu ani měnit (jak se domáhají v dovolacím návrhu žalovaní), ani např. potvrzovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 , a § 151 o.s.ř. , když žalovaní s ohledem na jeho výsledek nemají na náhradu těchto nákladů nárok, přičemž však žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 17. června 2010 JUDr. PavelP a v l í k, v. r. předseda senátu