Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3872/2008

U S N E S E N Í

JUDr. J. B.

, proti povinnému

J. L.

, zastoupenému Mgr. Jitkou Suškovou, advokátkou se sídlem v Teplicích, U Soudu 7, pro 16.150,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. února 2008, č. j. - 46, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. února 2008, č. j. - 46,

s e z r u š u j e

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil ve výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky usnesení ze dne 28. 6. 2007, č. j. - 33, jímž okresní soud zamítl návrh na nařízení exekuce a pověření označeného soudního exekutora jejím provedením, ve výroku o nákladech soudního exekutora je změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že oprávněný - přes výzvu soudu - způsobem předepsaným ustanovením , o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neprokázal přechod ani převod práva z exekučního titulu, který byl vydán ve prospěch OP BARUM Zlín a.s. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že v jiné exekuční věci potřebné doklady předložil.

Proti tomuto usnesení podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z „ “, a podává je z důvodů uvedených v a b) Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nedoložil přechod ani převod práva z exekučního titulu a že ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu prvního stupně ze dne 16. 4. 2007, jíž byl vyzván k doplnění návrhu na nařízení exekuce o tvrzení, že došlo k přechodu nebo převodu práva z exekučního titulu. Poukazuje na to, že ve stejný den podal u okresního soudu čtyři exekuční návrhy proti stejnému povinnému, přičemž tyto věci vedla tatáž soudkyně pod navazujícími spisovými značkami . Na základě výzvy soudu v první označené věci doložil „ověřené doklady prokazující jeho právní nástupnictví i specifikaci všech pohledávek“, a to i v ostatních věcech, které však byly omylem založeny do spisu (v této věci bylo jeho návrhu vyhověno). Protože tedy doporučeným dopisem ze dne 5. 5. 2007, adresovaným soudu prvního stupně, přesně specifikoval doklady prokazující jeho právní nástupnictví, a protože výslovně požádal soud, aby tyto úředně ověřené y byly použity jako důkazní prostředky i v tomto řízení, měl soud případně postupovat podle Odvolací soud tak podle názoru dovolatele „vykládá právní předpisy, zejména dokladování nároků o postoupení pohledávky, extrémně formalisticky, což je v rozporu s nálezy Ústavního soudu ČR, neboť lpění na extrémním formalismu znamená, že smluvním stranám se zásadně odepírá možnost dovolat se ochrany u soudu a zejména dovolat se výkonu soudního rozhodnutí“. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Povinný se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první ) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání oprávněného je přípustné podle , odst. 2 ve spojení s a s exekučního řádu, neboť odvolací soud rozhodl v rozporu s a 4 exekučního řádu.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu , které dovolatel uplatnil jako důvod dovolání, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Oprávněný, jemuž nesvědčí právo přímo z exekučního titulu, musí prokázat, že na něj přešlo právo ve smyslu Podle tohoto zákona pak platí, že přechod povinnosti nebo přechod či převod práva lze prokázat jen u vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.

Výrazem ustálené soudní praxe je, že nesplní-li oprávněný svou procesní povinnost doložit (prokázat) způsobem uvedeným v , resp. , přechod povinnosti nebo přechod či převod práva, je soud povinen mu poskytnout potřebné poučení ( ) a vyzvat jej, aby svou procesní povinnost v tomto směru dodatečně splnil v přiměřené lhůtě, kterou mu současně určí. Teprve poté, co oprávněný ani v dodatečné lhůtě přechod povinnosti nebo přechod či převod práva neprokáže, rozhodne soud o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1997, pod č. 13, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 1999, sp. zn. ).

V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že dne 10. 5. 2006 byl soudu prvního stupně doručen návrh oprávněného na nařízení exekuce proti povinnému J. L. odůvodněný tím, že „původní exekuční titul zněl na oprávněného OP Barum a.s., že následně došlo dne 19. 4. 2002 k dohodě ve smyslu a) o tom, že veškeré pohledávky včetně příslušenství po původním věřiteli resp. jeho právním nástupci - oprávněném převzal JUDr. J. B., že původní oprávněný - věřitel v příloze k uvedené dohodě ve smyslu a) navrhl, aby JUDr. J. B. vstoupil do řízení na místo původního oprávněného - věřitele, a že JUDr. J. B. jako nabyvatel práva převzatých pohledávek s tímto vyslovil souhlas“. V příloze tohoto návrhu oprávněný předložil ověřený opis prohlášení ze dne 19. 4. 2002, učiněného jím a Českou gumárenskou společností a.s., zastoupenou předsedou představenstva JUDr. J. Č. a místopředsedkyní představenstva Ing. D. Z., ohledně uzavření dohody z téhož data o postoupení všech pohledávek společnosti OP BARUM Zlín a.s. (následně Barum Holding a.s., následně České gumárenské společnosti a.s.) na oprávněného.

Dále se ze spisu podává, že usnesením ze dne 11. 5. 2006, č. j. - 6, nařídil Okresní soud v Teplicích podle vykonatelného platebního rozkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 6. 1994, č. j. - 19, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 16.150,- Kč s příslušenstvím, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 3.297,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil JUDr. I. R., soudního exekutora se sídlem v Ústí nad Labem, a že toto rozhodnutí bylo k odvolání povinného zrušeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 2. 2007, č. j. - 23, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť odvolací soud dospěl k závěru, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v tom, že okresní soud v rozporu s § 39 exekučního řádu nevyzval oprávněného k odstranění vad návrhu na nařízení exekuce, neboť k němu připojil jen opis prohlášení Ing. Z. a JUDr. Č. z 19. 4. 2002 (podle oprávněného zástupců České gumárenské společnosti a.s., což však nijak nedoložil), že převzal nekonkretizované pohledávky České gumárenské společnosti, avšak nijak nedoložil, kdo byli právní nástupci OP Barum Zlín a.s. ani přechod práva ve smyslu § 36 odst. 4 exekučního řádu. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. 4. 2007, č. j. - 26, byl oprávněný vyzván, aby ve lhůtě 10 dnů od jeho doručení doplnil návrh na nařízení exekuce o údaje, ze kterých bude vyplývat převod práva z původního oprávněného „na konečného nabyvatele práva“, a aby toto své tvrzení prokázal kvalifikovanými listinami ve smyslu exekučního řádu, a současně byl poučen o tom, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě řádně doplněno, nelze exekuci provést a soud návrhu nevyhoví ( ).

V odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 28. 6. 2007, č. j. - 33, jímž okresní soud zamítl návrh na nařízení exekuce a pověření označeného soudního exekutora jejím provedením, oprávněný namítal, že k výzvě soudu prvního stupně doplnil návrh na nařízení exekuce podáním předaným k poštovní přepravě dne 7. 5. 2007, jímž v této věci doplnil svá tvrzení o tom, že došlo k převodu práva z exekučního titulu na něj, a současně předložil výpis z knihy odeslané doporučené pošty ze dne 7. 5. 2007, z nějž vyplývá, že pod podacím číslem 51835 podal zásilku adresovanou Okresnímu soudu v Teplicích označenou v poznámce jako „L. - 10817 - 10820 - doplnění“. Dále uvedl, že ve věci stejných účastníků řízení vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. předložil úředně ověřené y, jimiž prokazuje přechod práva z exekučního titulu na něj, které byly založeny do spisu vedeného pod sp. zn. , a že soud výslovně požádal o to, aby tyto y byly použity i v daném řízení, když o všech čtyřech návrzích na nařízení exekuce vedených u soudu prvního stupně pod sp. zn. rozhoduje jeden soudce, takže vyžadování stejných úředně ověřených listin v každé jednotlivé věci je „zcela nadbytečným formalismem“.

Ačkoliv tedy v době rozhodování odvolacího soudu z obsahu spisu vyplývalo, že oprávněný podal u Okresního soudu v Teplicích proti povinnému čtyři návrhy na nařízení exekucí vedené pod sp. zn. , přičemž ve věci vedené pod sp. zn. , k níž byly po výzvě soudu připojeny oprávněným předložené a ověřené y prokazující přechod práva z exekučního titulu na něj, bylo návrhu na nařízení exekuce okresním soudem vyhověno, a že v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně namítal, že návrh na nařízení exekuce doplnil podáním ze dne 5. 5. 2007, krajský soud se při přezkoumání napadeného usnesení soudu prvního stupně v dané věci, jímž návrh na nařízení exekuce a pověření označeného soudního exekutora jejím provedením zamítl, těmito skutečnostmi dostatečně nezabýval. Jeho právní posouzení věci, pokud uzavřel, že oprávněný - přes výzvu soudu - způsobem předepsaným ustanovením , o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neprokázal přechod ani převod práva z exekučního titulu, který byl vydán ve prospěch OP BARUM Zlín a.s., je tak neúplné a tudíž nesprávné a dovolací důvod uvedený v byl naplněn.

Ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce) se v odvolacím řízení uplatní princip úplné apelace (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2005, sp. zn. ). Účastníci mohou uvádět nové skutečnosti a důkazy ( ), takže omezení odvolacího důvodu uvedeného v není namístě ( , ). Jestliže v daném případě odvolací soud nezjišťoval okolnosti rozhodné pro posouzení věci, přestože oprávněným byly v odvolání proti zamítavému usnesení soudu prvního stupně tvrzeny a k jejich prokázání byly nabízeny důkazy, zatížil řízení též vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu ve výroku o věci samé není správné; Nejvyšší soud je proto v tomto výroku a ve výroku o nákladech řízení podle , část věty za středníkem zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení ( , věta první ).

Právní názor dovolacího soudu je pro soud v dalším řízení závazný ( , ).

V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního (včetně dovolacího), případně bude o náhradě nákladů rozhodnuto ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. června 2010

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu