Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2638/2008

                                                                                                      20 Cdo 2638/2008

U S N E S E N Í

Apston Capital Ltd.

J. B.

, zastoupenému JUDr. Jiřím Válkou, advokátem se sídlem v Brně, Masarykova 7, pro částku 12.320.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně z 8. 11. 2007, č. j. -45, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 20. 3. 2006, č. j. -11, kterým městský soud nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Brně z 18. 3. 2002, č. j. -13, na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil navrženého exekutora. Odvolací soud uzavřel, že byl-li v nalézacím řízení uplatněn nárok ze směnky proti několika dlužníkům, má každý z nich postavení samostatného společníka podle , takže podá-li proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky jen některý z nich, mají tyto námitky účinky jen ve vztahu k němu a v rozsahu, v jakém je podal, zatímco vůči ostatním společníkům nabude platební rozkaz právní moci. V dané souvislosti je tedy podle odvolacího soudu rozhodující, zda byl podkladový titul řádně doručen povinnému, kterážto podmínka v daném řízení splněna byla, byť byl platební rozkaz doručen (ovšem řádně podle ustanovenému) opatrovníkovi, jenž případné námitky nepodal, takže ve vztahu k povinnému nabyl platební rozkaz vykonatelnosti.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení s odůvodněním, že „soud postupoval v rozporu s i s ustálenou judikaturou soudů ČR“, povinný (aniž specifikuje, v čem naplnění jednotlivých dovolacích důvodů spatřuje) ohlašuje dovolací důvody podle i b) ; namítá jednak, že směnečný platební rozkaz nemohl převzít, jelikož po rozvodu opustil společnou domácnost, a jednak, že exekuční titul nebyl doručen dalším dvěma žalovaným, a to společnostem Granos Plus s.r.o., se sídlem v Brně, Cyrilská 14, a Granos s.r.o., se sídlem tamtéž. Stejně jako v odvolání se povinný (s poukazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. ) dovolává aplikace ustanovení ve spojení s ustanovením , z nichž plyne, že nelze-li směnečný platební rozkaz doručit i jen jednomu ze žalovaných, soud jej usnesením zruší v plném rozsahu.

Oprávněná navrhla odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Povinný sice – poukazem na ustanovení – přisuzuje napadenému rozhodnutí zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek, tedy otázek významných pro posouzení, zda jsou splněny všechny zákonem předepsané předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí, uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Nejvyšší soud v usnesení ze 17. 2. 2000, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2000 pod poř. č. 90, dovodil, že směnečný platební rozkaz je vykonatelný uplynutím lhůty k plnění v něm stanovené, počítané od doručení žalovanému. Okolnost, že dalšímu žalovanému – samostatnému společníku ( ) běží dosud lhůta k podání námitek ( ), nebo že platební rozkaz může být pro závady v doručení u tohoto dalšího žalovaného zrušen postupem podle , nemá na tento závěr žádný vliv.

Z uvedeného plyne, že napadené rozhodnutí je v souladu s judikaturou. Pokud pak jde o doručení směnečného platebního rozkazu povinnému, jeho námitka, že exekuční titul nemohl převzít, jelikož po rozvodu opustil společnou domácnost, není zpochybněním závěru odvolacího soudu, že platební rozkaz byl řádně doručen opatrovníkovi, ustanovenému mu (pravomocně) v souladu s , jenž námitky nepodal.

Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání  ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. června 2010

                                                                                         JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.                                                                                       předseda senátu