Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
52F9CE71A3D24819C1257A4E0068D633.html
HTML · 11.58 KB
No categories available
21 Cdo 1682/2009
U S N E S E N Í
a) P. J.
, a
b) J. J.
, obou zastoupených JUDr. Martinem Krumichem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů č. 427/19, za účasti
Mgr. J. S.
, o vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 95/2007 , o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. září 2008, č. j. 11 Cmo 111/2008 -55, takto:
I. Dovolání žalobců
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá
právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř. ):
Dovolání žalobců proti výroku I. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25.9.2008, č.j. 11 Cmo 111/2008 -55, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7.1.2008, č.j. 36 C 95/2007 -37, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád [ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)] a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. o.s.ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska právního posouzení v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. zejména rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7.11.1997, sp. zn. 11 Cmo 245/97 , publikovaný v časopise Soudní rozhledy pod č. 3, ročník 1998; Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.6.2000, sp. zn. Cpjn 38/98 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 44, ročník 2000; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.7.2004, sp. zn. 26 Cdo 2335/2003 , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 3088, ročník 2005; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.3.2007, sp. zn. 32 Odo 138/2005 , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 5152, ročník 2008 a publikovaný v časopise Soudní rozhledy pod č. 5, ročník 2008) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam.
Dovolání žalobců není přípustné ani v části výslovně směřující proti „nákladovému“ výroku II. rozsudku odvolacího soudu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001 , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 2002 a uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. o.s.ř. , neboť dovolatelé s ohledem na výsledek řízení nemají na náhradu svých nákladů právo a Mgr. J. S. v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2010
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu