Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1709/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Česká kancelář pojistitelů, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, PSČ 140 00, IČ 70099618, zastoupené JUDr. Jiřím Štaidlem, advokátem se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Apolinářská 6, proti žalovaným 1) I. D. a 2) R. T., o zaplacení 27 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2008, č. j. -105, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Praze potvrdil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 28. února 2008, č. j. -52, (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „ “ (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru o neunesení důkazního břemene žalobkyní o tvrzení, že škoda na vozidle poškozené byla způsobena vozidlem prvního žalovaného řízeného druhým žalovaným, přičemž důkaz (záznam o dopravní nehodě sepsaný Policií ČR dne 16. 7. 2004) uplatněný žalobkyní až v odvolacím řízení považoval za nepřípustný pro nesplnění podmínek dle Toto právní posouzení odvolacím soudem dovolatelka však nenapadá, nýbrž spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v otázce vymezení obsahu povinnosti předsedy senátu podle připravit jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání, a dále v otázce, zda uvedená povinnost zahrnuje i povinnost soudu shromáždit všechny y, jimiž bude potřebné provést důkaz, které nebyly dle názoru dovolatelky dosud soudní judikaturou řešeny.

Tyto předestřené otázky, jimiž dovolatelka zpochybňovala postup soudu při přípravě jednání, nemohou zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit, neboť jejich řešení nedává odpověď na otázku, která byla pro napadené rozhodnutí určující, totiž zda odvolací soud správně vyložil a aplikoval ustanovení V této souvislosti odvolací soud správně zdůraznil, že ustanovení neobsahuje povinnost soudu poskytnout účastníkům při přípravě jednání poučení podle

Podle věty první je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila. Vzhledem k tomu, že dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a o. s. ř].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a ostatním účastníkům podle obsahu spisu v souvislosti s dovolacím řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. června 2010

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu