Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2390/2009

                                                                                                     

U S N E S E N Í

Ing. J. Ch.,

Městu Rakovník,

se sídlem Městského úřadu v Rakovníku, Husovo nám č. 27, IČ 00244309, o 31.420,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. února 2009 č.j. -109, takto:

I.  Řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku

ze dne 7. října 2008, č. j. -92

se zastavuje

.

II. Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. února 2009, č. j. -109

se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2009 č.j. -109, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 7. 10. 2008 č.j. -92 ve věci samé [ve výroku, jímž bylo rozhodnuto, že „žalobcem uplatněný nárok na doplatek mzdy za období od 1. 5. 2005 do 31. 10. 2006 s příslušenstvím je co do právního základu zcela opodstatněný“], není přípustné podle ustanovení (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno žádné rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce – vzhledem  k tomu, že v dovolání byl uplatněn (jak vyplývá z jeho obsahu - srov. ) dovolací důvod podle ustanovení – zásadní význam ve smyslu ustanovení [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. ,  které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto].

Projednávanou věc soudy posuzovaly – vzhledem k období, které je předmětem sporu – podle , o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění účinném do 31. 12. 2006 (dále jen „zákon“), a , kterým se stanoví katalog prací a kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění účinném do 31. 12. 2006 (dále jen „nařízení vlády“). Se zřetelem zejména k ustanovení zákona a nařízení vlády se zabývaly tím, pod který z příkladů prací uvedených v katalogu prací (který je přílohou nařízení vlády) přísluší zařadit činnost vykonávanou žalobcem. V tomto rámci hodnotily (a to podle nejnáročnějších prací, jejichž výkon žalobce jako vedoucí zaměstnanec odborně řídil a které sám vykonával), zda působení žalobce u žalovaného ve funkci „vedoucího oddělení informatiky“, do níž byl jmenován s účinností od 1.4.2005, lze zařadit do 12. platové třídy (1. Tvorba koncepce informačních a komunikačních systémů) stanovené pro práci „1. 3. 4. Projektant informačních a komunikačních technologií“, nebo zda je správné zařazení do 11. platové třídy (1. Systémové práce spojené s vývojem projektů změn provozu a údržby systémů informačních a komunikačních technologií, programového vybavení nebo informačních služeb).

Žalovaný v dovolání zpochybňuje závěr obou soudů, že žalobcem vykonávaná práce odůvodňuje zařazení do 12. platové třídy. V dovolání sice uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu „spočívá na nesprávném právním posouzení věci“ a „má po právní stránce zásadní význam“, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) však vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale že nesouhlasí se skutkovými zjištěními (zejména se skutkovým závěrem o povaze žalobcem vykonávané práce),

z nichž rozsudek odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) vychází, a dále s postupem, jakým k nim odvolací soud dospěl. Podstatou námitek dovolatele je

nesouhlas s tím, jak odvolací soud (i soud prvního stupně) hodnotil provedené důkazy (namítá-li, že žalobcem vytvořený dokument „byl pouze zaktualizovaným opsaným dokumentem Informační strategie z r. 2004“ a je „nešťastně nazván“ jako „Návrh koncepce informačního systému“), a také skutečnost, že odvolací soud nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru dovolatele pro posouzení věci významné, jestliže namítá, že všichni vedoucí odborů žalovaného byli - stejně jako žalobce - zařazení do 11. platové třídy a že Oblastní inspektorát práce „nezjistil při provedené kontrole žádné nedostatky“, a vytýká-li odvolacímu soudu, že odmítl argumentaci žalovaného „i přesto, že žalovanému byla známa stanoviska a názory tvůrců katalogu práce“, a že nepřihlédl náležitě k tomu, že teprve od 1. 1. 2007 „se v zákoně č. zavádí nový pojem informační koncepce orgánu veřejné správy“. Žalovaný současně na rozdíl od skutkových zjištění, ke kterým soudy dospěly v souladu s použitými právními předpisy (že „žalobce jako vedoucí zaměstnanec žalovaného při výkonu své funkce v rozhodné době vytvářel koncepci informačního systému“, případně později řídil zpracovávání této koncepce podřízeným zaměstnancem J. H.), v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry [že žalobce v rámci výkonu funkce vytvářel „strategii, ne koncepci informačního systému“, a že v době zadání úkolu „došlo u vedoucího odboru vnitřních věcí ke slovíčkaření, protože do konce roku 2006 se při tvorbě dokumentu (zpracovaného žalobcem pod názvem Návrh koncepce informačního systému) pro jednotlivé roky používal pojem Informační strategie“), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci. Tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech o obsahu a povaze žalobcem vykonávané práce buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující.

Protože námitky žalovaného uplatněné v dovolání nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale jen dovolací důvod podle ustanovení , nemohl dovolací soud správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá – jak uvedeno výše – přípustnost dovolání podle ustanovení

Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

Z obsahu dovolání dále vyplývá, že žalovaný kromě rozsudku odvolacího soudu napadá dovoláním rovněž rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 7. 10. 2008 č.j. soud ČR rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. ).Rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 7. 10. 2008 č.j. -92 v této věci není rozhodnutím odvolacího soudu; jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen; proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovémuto rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. ).Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 7. 10. 2008 č.j. -92 zastavil ( ).Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.V Brně dne 15. června 2010                                       JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.                                        předseda senátu