Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 334/2009

U S N E S E N Í

J. P

., proti povinné

Z. R

., zastoupené JUDr. Petrem Tichým, advokátem se sídlem v Pelhřimově, Dr. Tyrše 58, pro 56.092,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2008, č. j. -41, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 1. 8. 2003, č. j. -4, jímž soud prvního stupně nařídil podle svého platebního rozkazu ze dne 3. 3. 1995, č. j. -4, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 56.092,- Kč, nákladů předcházejícího řízení ve výši 4.044,- Kč a nákladů exekuce na majetek povinné exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. Marii Sárovou, soudní exekutorku. Soud uzavřel, že ačkoli povinná namítala, že vykonávaný platební rozkaz není pravomocný a vykonatelný, neboť ho neobdržela, ze spisu však vyplývá, že jí byl řádně doručen do vlastních rukou dne 10. 3. 1995, což také povinná stvrdila svým vlastnoručním podpisem. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že exekuční titul byl povinné doručen v souladu s ustanoveními o doručování, a proto je pravomocný a vykonatelný.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen “, povinná namítá, že napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, jež má pro ni po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka tvrdí, že se fakticky dozvěděla o existenci předmětného platebního rozkazu až v souvislosti s nařízením exekuce. Platební rozkaz jí nebyl doručen a při nahlédnutí do spisu u Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. , zjistila ze založené doručenky, že podpis příjemce této písemnosti není zcela bez pochyb jejím vlastnoručním podpisem. Není jí známo, kdo přijetí doručenky podepsal, ale mohlo se jednat o její matku, která v té době žila na stejné adrese. Matka jí nikdy o doručení platebního rozkazu nic neřekla. Navrhla proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil včetně rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud projednal věc a rozhodl o dovolání podle ve znění do 30. 6. 2009 (srov. Čl. II, Přechodná ustanovení, bod 12. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení , lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v , který ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ve spojení s ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první )

Dovolatelka žádné argumenty ve prospěch tvrzení, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, nepřednesla a dovolací soud ani hodnocením námitek v dovolání uplatněných k takovému závěru nedospěl.

Dovolatelka zpochybňuje závěr, že k výkonu navržené rozhodnutí je vykonatelné. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolání možný v intencích dovolacího důvodu podle ; aby však soud mohl k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném případě šlo o zjištění, že exekuční titul byl povinné doručen a nabyl právní moci. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle , resp. , které však přípustnost dovolání ve smyslu založit nemohou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. ). I když povinná zpochybnila právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinila tak způsobem neregulérním, jinými slovy závěr o jeho nevykonatelnosti založila na vlastním skutkovém tvrzení odlišném od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Skutkové námitky však nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, takže i právní závěry, které z nich dovolatelka vyvozuje, jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné.

Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud bez jednání ( , věta první, ) odmítl ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. května 2010

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.

předsedkyně senátu