Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4934/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Miloše Holečka v právní věci žalobců a) M. Š., a b) M. Š., obou zastoupených JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti žalované obchodní společnosti VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, Přemysla Otakara II. č. 8/5, IČ 61860981, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 2008, č.j. -159, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

Stručné odůvodnění: ( ):

Krajský soud v Českých Budějovicích, rozsudkem ze dne 4. října 2006, č.j. -87, výrokem I. zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna uveřejňovat po dobu 14 dnů v internetovém deníku

www.deniksip.cz

na první straně vydání omluvu s textem uvedeným ve výroku. Výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna uveřejnit ve vydání deníku Šíp na 1. a 4. straně omluvu ve znění uvedeném ve výroku. Výroky III. a IV. uložil žalované zaplatit každému ze žalobců částku 100.000,- Kč na náhradu nemajetkové újmy podle (dále jen „“). Výroky V. a VI. zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit každému žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši 900.000,- Kč a výrokem VII. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že při dopravní nehodě vozidla BMW dne 31. ledna 2006 zemřel spolucestující – syn žalobců – P. Š. Dne 1. února 2006 uveřejnila žalovaná na internetovém deníku

www.deniksip.cz

a na titulní a čtvrté straně deníku Šíp fotografie vraku vozidla s ohořelými tělesnými pozůstatky sedících osob, z nichž jedna byla synem žalobců. Žalobci podali žalobu na ochranu osobnosti, a to jednak ve vztahu k zemřelému synovi ve smyslu ustanovení a dále za svou osobu za zásah do jejich soukromého a rodinného života. Soud prvního stupně uzavřel, že u prvního požadavku žalobců nedošlo k zásahu do osobnostních práv, neboť zveřejněním snímků nebyla snížena čest, důstojnost nebo úcta k zemřelému, byť způsob uveřejnění byl pro cíle zpravodajství nevhodný. V druhém případě soud shledal zveřejněním snímků zásah do osobnostních práv žalobců chráněných ustanovením , konkrétně do jejich práva na soukromí a rodinný život, byť nebyl tak citelný jako samotná ztráta blízké osoby a přiznal žalobcům již zmíněnou finanční satisfakci.

O odvolání žalované rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. dubna 2007, č.j. -117, kterým rozsudek soudu prvního stupně změnil v napadených vyhovujících výrocích ve věci samé ( III. a IV. ) tak, že zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila každému ze žalobců částku 100.000,- Kč na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud neshledal v uveřejnění předmětných obrazových snímků neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobců, konkrétně do jejich práva na soukromí. Rozsudek odvolacího soudu však byl zrušen ve výrocích, kterými byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III. a IV. a ve výroku o náhradě nákladů řízení rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2008, č.j. - 138 a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

V dalším řízení Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. července 2008, č.j. -159, rozsudek soudu prvního stupně změnil v napadených vyhovujících výrocích ve věci samé (výroky III. a IV.) tak, že zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila každému ze žalobců 50.000,- Kč; ve zbytku jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud mimo jiné odkázal na již zmíněné zrušovací rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a konstatoval, že záběr na dotčených snímcích je třeba považovat za drastický, přičemž uveřejněním těchto snímků došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobců, konkrétně do jejich práva na soukromí, jehož součástí je právo na pietu, neboť po smrti osoby blízké přetrvávají vytvořené vazby. Odvolací soud pak poukázal na jednotlivé skutkové aspekty posuzovaného případu a s přihlédnutím k ustanovení dovodil výši náhrady nemajetkové újmy v penězích, která by podle jeho mínění byla způsobila zmírnit následky zásahu.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení (dále jen „“). Uplatňuje dovolací důvody uvedené v ustanovení a a) Pokazuje zejména na vzájemný konflikt práva fyzických osob na ochranu jejich osobnostních práv s právem na informace. I pokud by však byl prokázán neoprávněný zásah do práva žalobců na ochranu osobnosti, nebylo by to podle názoru dovolatelky (v daném případě) dostatečné pro přisouzení náhrady nemajetkové újmy v penězích. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku výkladu ustanovení a dovolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, přičemž již soud prvního stupně se fakticky zabýval okolnostmi spojenými s posouzením vztahu práva na ochranu osobnosti a práva na informace (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. února 2006, č.j. -179, rozsudek téhož soudu ze dne 20. května 2010, sp.zn. , apod.); současně též vzal v úvahu právní názory vyslovené v již zmíněném zrušovacím rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2008, č.j. -138. Pokud dovolatelka uplatňuje dovolací důvod podle , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Jestliže z obsahu dovolání případně vyplývá dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , když žalovaná nemá na jejich náhradu nárok, zatímco žalobcům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 17. června 2010

JUDr. Pavel P a v l í k

předseda senátu