Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 858/2009

U S N E S E N Í

J. M.

Pozemkovému fondu České republiky

, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 45797072, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, ze dne 11. září 2008, č. j. -374, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. února 2008, č. j. -335, ve výroku ve věci samé, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 10002 pro obec a katastrální území Skrbeň, konkrétně v něm uvedených, není přípustné podle ustanovení (dále rovněž jen „ “), protože soudem prvního stupně nebylo vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu) lze dovodit, že jím dovolatelka brojí proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , ve znění účinném do 30. června 2009 (srov. čl. II. bod 12 přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v řešení otázek, zda důsledky toho, že banka sdělí majiteli účtu jiné informace o platbě, než uvedl plátce, jde k tíži plátce, nebo majitele účtu, zda dlužník má i po zaplacení právo upřesnit majiteli účtu údaje o platbě, jakým způsobem je nutno identifikovat platbu, provedenou za dlužníka třetí osobou a jaké jsou následky neurčitého a nesrozumitelného právního úkonu, je-li jím platba finančních prostředků. Tyto otázky však postrádají potřebný judikatorní přesah. Z obsahu dovolání je totiž zejména zřejmé, že vymezené otázky bezprostředně souvisejí se skutkovým stavem zjištěným v této věci a napadené rozhodnutí proto zásadně právně významným nečiní.

Za tohoto stavu by zásadní právní význam napadeného rozhodnutí mohla založit pouze skutečnost, pokud by odvolací soud řešil dovolatelkou vymezené otázky v rozporu s hmotným právem. O takovou situaci však dle názoru dovolacího soudu nejde. Dospěl-li totiž odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu (jehož správnost nezpochybňuje ani dovolatelka), podle něhož zbytek kupní ceny za majetek státu vydražený žalobkyní dne 15. září 1994 ve výši 2,921.000,- Kč za ni zaplatil před uplynutím splatnosti na účet SEMPRY, státního podniku „v likvidaci“ M. M., jehož jméno je uvedeno na příkazu k úhradě spolu s návěštím „dražba z 15.9.1994“, k závěru, že tyto údaje nebyly s to jednoznačně platbu identifikovat a šlo tak o neurčitý (a tudíž neplatný) právní úkon, obzvlášť za situace, kdy likvidátor uvedeného státního podniku tvrdil, že M. M. byl v té době rovněž dlužníkem, nelze mu vytknout, že by tyto otázky řešil v rozporu s hmotným právem, především s ustanovením a a obchodního zákoníku. Povinnost učinit právní úkon tak, aby byl určitý a srozumitelný má totiž vždy osoba, která jej činí, a nelze ji přenášet na toho, komu je úkon určen. Byla-li pak plátcem osoba odlišná od žalobkyně, ani shodná výše zaplacené částky s výší dluhu žalobkyně nemohla vést bez dalšího k jednoznačnému závěru, že jde právě o její platbu, zejména pokud návěští není součástí údajů uvedených na výpisu z účtu.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy dovolání ve zbývajícím rozsahu, v němž směřovalo proti výroku napadeného rozsudku, v němž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, není přípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), jako nepřípustné odmítl [ věta první a ].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na jejich náhradu právo a žalovanému v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. května 2010

JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu