Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 5114/2008

S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. J. M., zastoupeného JUDr. Janou Piskovskou, advokátem se sídlem v Opavě, Olomoucká 48, proti žalovanému Pozemkovému fondu České republiky, IČ 45797072,se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupenému Mgr. Antonínem Hulvou, advokátem se sídlem v Opavě, nám. Republiky 1, o určení práva na přednostní prodej pozemku, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.7.2008, č.j. -91, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2.7.2008, č.j. -91, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 21.4.2008, č. j. -70 ve výroku II., III., který ve výroku II. určil, že při převodu pozemku podle ustanovení v platném znění, má žalobce přednostní právo na prodej pozemků blíže specifikovaných ve výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, a to podle ustanovení o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby (dále jen ). Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením. Shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce je společníkem Obchodně – zemědělské společnosti ZEMPOL, spol. s r.o., která má v nájmu pozemky parcelu č. 2535/1, 3083/1, 2451, 2452/1 a 3199/8 v k.ú. V. a od vzniku nájemních vztahů na těchto pozemcích provozuje zemědělskou výrobu, a to u pozemku parcely č. 2535/1 od 1.1.2002, kdy původním pronajímatelem tohoto pozemku bylo město V. a od 14.6.2006 žalovaný a pozemek parcelu č. 3083/1 stejně jako ostatní pozemky má v nájmu od 1.1.2001, kdy pronajímatelem byl a i v současné době je žalovaný. Vzal za prokázané, že žalovaný dne 26.6.2006 zveřejnil nabídku na odkup uvedených pozemků a žalobce na tuto nabídku reagoval dne 24.7.2006, a to se souhlasem ZEMPOLU, spol. s r.o. Též zjistil, že předmětné pozemky má žalobce od žalovaného pronajaty ke dni vyhlášení prodeje, t.j. ke dni 26.6.2006 a bylo prokázáno, že na těchto pozemcích žalobce hospodařil po dobu delší než 36 měsíců. Věc posoudil podle ustanovení , odst. 3, odst. 4, odst. 5, odst. 8 Ztotožnil se s právními závěry soudu prvního stupně ohledně výkladu ustanovení s tím, že do požadované doby 36 měsíců se započítává i doba, po kterou byl nájemce nebo podnájemce pozemku právním předchůdcem současného nájemce a za nesprávný je třeba považovat výklad, z něhož vycházel žalovaný, že musí jít po celou dobu 36 měsíců o nájem, kdy pronajímatelem je Pozemkový fond ČR. Podle odvolacího soudu nelze považovat za rozhodné, že v době od 1.1.2002 do 14.6.2006 byla uzavřena nájemní smlouva ohledně pozemku parcely č. 2535/1 v k.ú. V. mezi žalobcem a městem V. Dodal, že základním cílem bylo provedení privatizace státní zemědělské půdy ve prospěch fyzických či právnických osob podnikajících v zemědělské výrobě a případné zamezení spekulativním nákupům této půdy. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu podal žalovaný včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení Tvrdil existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle Namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nesouhlasil s právním názorem odvolacího soudu ohledně výkladu ustanovení Podle dovolatele zákonodárce měl na mysli skutečný nájem či podnájem na základě platné nájemní či podnájemní smlouvy, nikoliv pouhé užívání pozemku bez smluvního vztahu, a to ať užívání bezesmluvní (bez právního důvodu) či na základě jiného právního titulu. Poukazoval na skutečnost, že ve vztahu k pozemku parcele č. 2535/1 a č. 3083/1 nebyly splněny zákonné podmínky podle , neboť podmínkou pro uplatnění přednostního práva prodeje pozemku je existence nájmu od Pozemkového fondu ČR a splnění zákonem stanovené doby 36 měsíců předvyhlášením prodeje. Namítal, že ze nevyplývá, že by mohlo docházet k tzv. ,,sčítání“ i dobdřívějších nájmů,přičemž tento postup by znamenal ničím nepodložený extenzivní výklad zákona.Dovolatel považoval za nepochybné, že nájemní smlouva č. 9N 98/22 byla ukončena k 31.12.2001 a k rozšíření nájemní smlouvy č. 163N 01/22 o pozemek KN 3083/1 došlo až od 1.10.2003. Podle dovolatele v období od 1.1.2002 – 1.10.2003 neměla společnost ZEMPOL spol. s r.o. v nájmu ani pozemek č. 3083/1 (hon) ani jednotlivé pozemky ve zjednodušené evidenci a za tento pozemek ZEMPOLspol. s r.o. v uvedeném období neplatila Pozemkovému fondu ČR nájem. Konstatoval, žepozemek KN 3083/1 v k.ú. V. měla společnost ZEMPOL spol. s r.o. v nájmu od 1.10.2003 a ke dni vyhlášení prodeje 26.6.2006 tak nesplňovala ve vztahu k tomuto pozemku zákonem stanovenou dobu nájmu. Ohledně pozemku parcely č. 2535/1 dovolatel zdůrazňoval, že Pozemkovému fondu ČR vzniklo právo správy k tomuto pozemku ke dni 24.6.1991 a tento pozemek pronajal Pozemkový fond ČR ZEMPOLU spol. s r.o. dodatkem č. 5 k nájemní smlouvě č. 163N 01/22 ze dne 14.6.2006. Tvrdil, že pokud Město V. uzavřelo se ZEMPOLEM spol. s r.o. dne 1.1.2002 na tento pozemek nájemní smlouvu, nedisponovalo právem k uzavření takovéto smlouvy a tuto smlouvu je nutno považovat za absolutně neplatný právní úkon, přičemž k této skutečnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu účastníka řízení. Namítal, že Město V. nelze považovat za právního předchůdce Pozemkového fondu ČR. Dovolatel uzavřel, že právo správy Pozemkového fondu ČR k předmětnému pozemku vzniklo ze zákona již v roce 1991, k žádné změně vlastnictví předmětného pozemku od roku 1991 nedošlo, Pozemkový fond ČR není právním nástupcem Města V. a ani jej nelze považovat za právního nástupce Města V. jako pronajímatele pozemku parcely č. 2535/1. Podle dovolatele dobu ,,nájmu“ na základě nájemní smlouvy uzavřené s Městem V. proto nelze zahrnout do zákonem stanovené doby nájmu nezbytné pro přednostní právo na prodej pozemku. Navrhl proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce navrhl zamítnutí dovolání jako nedůvodné. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem ( , ), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné. Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. O takový případ v posuzované věci nejde.V případě přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného meritorního rozhodnutí se může oprávněným předmětem dovolacího přezkumu stát jen takový dovolací důvod, který odpovídá ustanovení (nesprávné právní posouzení věci); ostatní dovolací důvody (odst. 2 písm. a/, odst. 3 téhož ustanovení) se předmětem dovolacího přezkumu, v návaznosti na přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, stát nemohou.Tento výkladový závěr je v judikatuře Nejvyššího soudu zcela konstantní; z mnoha rozhodnutí lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.10.2006, sp.zn. . Dovolací soud proto nemohl přihlížet k námitkám skutkové povahy, které obsahově i fakticky dovolatel v dovolání uplatnil.Než ani pokud jde o právní posouzení, nemohl dovolací soud přisvědčit dovolacím argumentům dovolatele. Nejvyšší soud se výkladem ustanovení zabýval již v rozsudku ze dne 13.8.2009, sp. zn. , v němž vyslovil, že základním cílem , jak to ostatně plyne i z důvodové zprávy – je privatizace zemědělských pozemků, a to zejména ve prospěch osob provozujících na nich zemědělskou výrobu a umožnit jim tak získání zemědělské půdy potřebné pro efektivní hospodaření. Ve shora uvedeném rozhodnutí dovolací soud zaujal názor, že vzdor absenci výslovného znění zákona, které by umožňovalo obdobný, tedy analogický výklad ustanovení věty druhé , ve vztahu k ustanovení , písm. c) zákona, nelze možnost analogie vyloučit a dovozovat tak závěr, podle něhož za dobu provozování zemědělské výroby právním předchůdcem nelze do požadované doby 36 měsíců započítat. Jde totiž o logický důsledek vnitřní vazby mezi provozováním zemědělské výroby, jejímž integrálním předpokladem je existence nájemního vztahu. Ten pak skutečně ve vztahu k provozování zemědělské výroby představuje fakticky provozování zemědělské výroby samotné. Dovolací soud proto nemá pochybnosti o správnosti závěru odvolacího soudu ohledně posouzení otázky výkladu ustanovení Pokud odvolací soud vyslovil, že u podmínky provozování zemědělské výroby podle lze analogicky použít ustanovení a do 36 měsíční lhůty započítat i provozování zemědělské výroby právním předchůdcem současného nájemce, je třeba jeho závěr považovat za správný.Na základě výše uvedeného je tak patrno, že schází podmínka úspěšnosti dovolání zakládajícího se na tvrzení o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na otázce zásadního právního významu.Pokud jde o dovolání žalovaného do výroku o náhradě nákladů řízení, dovolání přípustné není, a to bez zřetele k povaze takového výroku (bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení) – srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod pořadovým číslem 88, a publikovaném pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.Dovolací soud proto podle věty první za použití ustanovení dovolání odmítl.O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první za použití , a Dovolatel sice neměl se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalobce k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení až 3 vyhl. č. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 3. června 2010 JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu