Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2753/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. M. R., zastoupeného JUDr. Miroslavem Houškou, advokátem se sídlem v Praze 1, V Jámě 1/699, proti žalovaným 1) J. J. a 2) J. T. oběma zastoupeným Mgr. Františkem Steidlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 5, o 463 842,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2008, č. j. -149, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. února 2008, č. j. -125, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 12. února 2008,č. j. -129, v zamítavém výroku ve věci samé, změnil ho ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „ “ (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Dovolatelem předestřená otázka aplikace (dále též jen „obč. zák.“) na odpovědnost fyzických osob – členů představenstva akciové společnosti – za škodu, vzniklou činností těchto fyzických osob věřitelům akciové společnosti, s poukazem na to, že tato otázka nebyla dovolacím soudem dosud řešena, nečiní napadené rozhodnutí zásadně právně významným. Dovolatel patrně přehlédl, že její řešení vyplývá přímo z právního předpisu, konkrétně z ustanovení obč. zák., podle něhož „Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.“, a dále z ustanovení obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), v němž je odpovědnost členů představenstva akciové společnosti za škodu vzniklou porušením právních předpisů při výkonu působnosti představenstva konstruována pouze ve vztahu ke společnosti, nikoli navenek vůči třetím osobám (na rozdíl od ručení členů představenstva za závazky společnosti za podmínek vymezených v ustanovení obch. zák., když však otázku ručení žalovaných za závazek společnosti ani otázku excesu žalovaných z výkonu působnosti představenstva dovolatel jako otázku zásadního právního významu nevymezil).

Za situace, kdy dovolací soud neshledal, že by odvolací soud řešil dovolatelem vymezenou otázku v rozporu s hmotným právem (konkrétně s ustanoveními § 420 odst. 2 obč. zák. a § 194 odst. 5 obch. zák., která odvolací soud správně vyložil a na zjištěný skutkový stav aplikoval) a kdy z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a o. s. ř].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovaným podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. května 2010

JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu