Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 8 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (13)EC6FADEF33F8CD78C1257A4E0068D752.html
HTML · 27.81 KB
No categories available
21 Cdo 5429/2007
21
Cdo 5429/2007
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY
V. J.
, zastoupené JUDr. Ondřejem Hanákem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 5, Malátova č. 645/18, proti žalovaným
1) Ing. R. D.
, a
2) Ing. J. D.
, zastoupeným Mgr. Janem Baladou, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská č. 10, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 6 C 389/2006 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. července 2007, č. j. 27 Co 320/2007 -69, takto:
Rozsudek krajského soudu
se zrušuje
a věc
se vrací
Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobou podanou u Okresního soudu Praha-východ dne 22.9.2006 se žalobkyně domáhala určení, že „je vlastnicí pozemků číslo parcelní 863/6 a stavební parcely 582 v katastrálním území Tehovec, zapsaných na listu vlastnictví č. 441“. Uvedla, že „dne 23.9.1998 uzavřely žalobkyně, jako mandant, a společnost IMPRESA INVEST, s.r.o., IČ 25120841, se sídlem v Praha 4, Mandova č. 447, jako mandatář, mandátní smlouvu“; že „předmětem mandátní smlouvy byl závazek mandatáře za úplatu vyhledat kupující a uzavřít kupní smlouvy jménem mandanta na prodej pozemků, které vzniknou rozdělením pozemků ve vlastnictví žalobkyně – pozemek parc.č. 863, o výměře 10 283 m2, orná půda a pozemek parc.č. 864/1, o výměře 8 927 m2, orná půda, které se nacházely v katastrálním území Tehovec“; že „mandátní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to od okamžiku, kdy bude zapsán prodej posledního z pozemků, nejdéle však na 3 roky, tj. nejdéle do 23.9.2001“; že „mandátní smlouva byla měněna dodatkem ze dne 21.9.2001, kterým byla doba trvání mandátní smlouvy prodloužena o 18 měsíců, tj. do 21.3.2003“; že „mandátní smlouva byla dále měněna dodatkem č. 2 ze dne 27.2.2002, ve kterém bylo oprávnění mandatáře rozšířeno o možnost uzavřít také smlouvu o smlouvě budoucí kupní na příslušné pozemky“; že „dne 25.3.2003, tedy 4 dny po skončení účinnosti mandátní smlouvy, uzavřel bývalý mandatář – společnost IMPRESA INVEST, s.r.o. kupní smlouvu na zbývající pozemky ve vlastnictví žalobkyně, které za dobu trvání mandátního vztahu nestihl prodat“; že „společnost IMPRESA INVEST, s.r.o. uzavřela kupní smlouvu o prodeji pozemků po skončení mandátního vztahu, to znamená bez plné moci a v době, kdy již neměla žádné právo jednat jménem svého původního mandanta – žalobkyně“; že „společnost IMPRESA INVEST, s.r.o. kupní smlouvou převáděla na společnost Promising Union, s.r.o. více práv (vlastnické právo k pozemkům), než kolik sama měla“; že „z těchto důvodů na základě kupní smlouvy uzavřené dne 25.3.2003 se společnost Promising Union, s.r.o. nemohla nikdy stát vlastníkem pozemků“; že „dne 5.12.2003 uzavřeli společnost Promising Union, s.r.o. a manželé D. – žalovaní kupní smlouvu o prodeji pozemku parc. č. 863/6, o výměře 768 m2, orná půda, který se nachází v katastrálním území Trhovec, a v době uzavření této kupní smlouvy byl zapsán v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Prahu-východ na LV č. 421“; že „společnost Promising Union, s.r.o. převáděla v kupní smlouvě uzavřené dne 5.12.2003 k pozemku parc.č. 863/6 více práv, než k němu sama měla, a proto se manželé D. – žalovaní vlastníkem pozemku nikdy nestali“; že „v rozporu s faktickým stavem Katastrální úřad pro Prahu-východ zapsal vklad vlastnického práva k pozemku parc.č. 863/6 pro žalované, pod č.j. V-7811/2003-209, s právními účinky vkladu ke dni 9.12.2003“; že „bez vydání určovacího rozsudku o tom, že výše uvedená nemovitost je ve vlastnictví žalobkyně, nemůže dojít k provedení opravy zápisu v katastru nemovitostí tak, aby odpovídal skutečnému stavu“; že „tento rozsudek bude podkladem pro zápis do katastru nemovitostí a chybně zapsané vlastnické právo bude pouze na jeho základě vymazáno“
.
Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 26.3.2007, č.j. 6 C 389/2006 -35, žalobě vyhověl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že „zánik plné moci je upraven v § 33b obč.zák., podle kterého plná moc zanikne též provedením úkonu, na který byla omezena (§ 33 odst. 1 písm. a) obč.zák.)“; že „pokud zmocněnec, jehož plná moc k zastupování zanikla (s výjimkami uvedenými v § 33b odst. 6 obč.zák.), činí právní úkony jménem osoby, která mu zaniklou plnou moc udělila, jde o nezmocněné jednatelství a tyto úkony jsou pro zmocnitele závazné jen v případě, že je dodatečně schválí“; že „pokud však plná moc zanikla, nelze již uvažovat o zmocniteli ani o zmocněnci (postavení účastníků jako uvedených osob již zaniklo), ani o překročení plné moci, neboť nelze překročit něco, co již neexistuje“; že „je zřejmé, že žalovaní uvěřili zápisu v katastru nemovitostí, ale tento není určující pro posouzení platnosti předcházejících kupních smluv“; že „plná moc udělená žalobkyní společnosti IMPRESA INVEST, s.r.o. nebyla omezena dobou, nicméně to neznamená, že byla žalobkyní společnosti IMPRESA INVEST, s.r.o. udělena navždy“; že „žalobkyně doložila, že obdobných plných mocí vystavila společnosti IMPRESA INVEST, s.r.o. více“; že „žalovaní mohli po kupujícím žádat předložení mandátní smlouvy, event. pak nemuseli ke koupi přistoupit“; že „je otázkou, kam až měla sahat obezřetnost a opatrnost žalovaných“; že „nelze po žalovaných vyžadovat, aby si povšimli v předcházející smlouvě slova mandatář a požadovali tak po prodávajících znění mandátní smlouvy mezi třetími osobami“; že „tento závěr soud zhodnotil při řešení otázky nákladů řízení“; že „s ohledem na skutečnost, že nikdo nemůže převést na druhého více práv, než sám má, nemohli se žalovaní stát vlastníky sporných nemovitostí“; že
„kupní smlouva uzavřená dne 25.3.2003 mezi žalobkyní zastoupenou společností IMPRESA INVEST, s.r.o. jako mandatářem, a společností Promising Union, s.r.o. je absolutně neplatná“ a že „nelze více chránit dobrou víru žalovaných než vlastnické právo žalobkyně“.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19.7.2007, č.j. 27 Co 320/2007 -69, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a uložil žalobkyni zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů celkem 51.170,- Kč k rukám jejich zástupce. Uvedl, že „nesdílí názor soudu prvního stupně, že účinnost plné moci, přesto, že by byla uzavřena v návaznosti na příkazní smlouvu, by byla omezena na trvání této smlouvy“; že „i když účinnost plné moci i příkazní smlouva zanikají podobně, a to způsoby uvedenými v § 33b odst. 1 občanského zákoníku a § 371 občanského zákoníku (výčet není taxativní, neboť nepochybně účinnost plné moci i příkazní smlouvy zaniká i uplynutím doby, na kterou byly sjednány), nelze z toho dovozovat, že pokud vedle sebe existuje příkazní smlouva a plná moc, zaniká plná moc se zánikem příkazní smlouvy“; že „pro zánik účinků plné moci nestačí vypovědět příkazní smlouvu, ale je třeba vypovědět i plnou moc“; že „pokud příkazce plnou moc nevypoví, bude úkony bývalého příkazníka učiněnými na základě plné moci vázán, i když příkazní poměr zanikl“; že „i když příkazní smlouva mezi žalobkyní společností IMPRESA INVEST, s.r.o. k 21.3.2003 zanikla, nezpůsobilo to zánik účinnosti plné moci, kterou žalobkyně jmenované společnosti udělila dne 21.6.2002“; že „z jejího obsahu totiž nevyplývá, že by její účinnost byla jakkoli časově omezena“; že „IMPRESA INVEST, s.r.o. tak jednala při uzavření kupní smlouvy se společností Promising Union, s.r.o. jménem žalobkyně na základě zmocnění vyplývajícího z plné moci ze dne 21.6.2002, které ke dni uzavření smlouvy dne 25.9.2003 trvalo“; že „žalobkyně rovněž netvrdila, že by plnou moc uvedené společnosti vypověděla, popřípadě, že by její účinnost zanikla jiným ze způsobů vyjmenovaných v § 33b odst. 1 občanského zákoníku “.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že „skutkové zjištění soudu ohledně uzavření dohody o plné moci (o zastoupení) a stejně tak skutkový závěr, ze kterého soud při právním posouzení vyšel, je vadné, neboť soud nezjistil, že v článku IV. mandátní smlouvy žalobkyně výslovně zmocnila mandatáře k uzavření kupních smluv, ke sjednávání a uzavření smluv o úschově kupní ceny a k převzetí kupní ceny“; že „tato mandátní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do okamžiku, kdy bude zapsán prodej posledního z pozemků, nejdéle však na 3 roky, tj. nejdéle do 23.9.2001, aby byla posléze měněna dodatkem ze dne 21.9.2001, kterým byla doba trvání mandátní smlouvy prodloužena o 18 měsíců, tj. do 21.3.2003“; že „mandátní smlouva tedy sama v sobě obsahovala dohodu o zastoupení (dohodu o plné moci) a právní vztah zmocnění mezi zmocněncem a zmocnitelem založila“; že „odvolací soud, stejně jako žalovaní, zcela nesprávně a mylně vysvětlují souvislost a rozdíl mezi právním vztahem zastoupení vzniklým na základě dohody o zastoupení či dohody o plné moci (v daném případě konkrétně na základě mandátní, popř. příkazní smlouvy) a mezi průkazem o takto udělené plné moci (listinou označenou plná moc)“; že „plná moc, jakožto listin listina , je jednostranným právním úkonem – průkazem o právním vztahu mezi zmocnitelem a zmocněncem“; že „tento vztah ovšem vznikne dvoustrannou dohodou, jejímž znakem je právo a zároveň povinnost zástupce či zmocněnce jednat a konat jménem a na účet zastoupeného či zmocnitele“; že „při skončení vlastního právního vztahu zastoupení se stává plná moc neúčinnou a sama o sobě neopravňuje zmocněnce jednat jménem a na účet zmocnitele“; že „tato konkrétní plná moc měla více vyhotovení a byla mandatářem (společností IMPRESA INVEST, s.r.o.) užívána i při uzavírání jiných kupních smluv jménem a na účet mandanta (žalobkyně) a to vždy výlučně v rámci mandátního vztahu“; že „odvolací soud měl posoudit jednání společnosti IMPRESA INVEST, s.r.o. jako nezmocněné jednatelství ve smyslu § 33 odst. 2 občanského zákoníku “; že „zákonným důsledkem tohoto jednání bývalého mandatáře je absolutní neplatnost kupní smlouvy ze dne 25.3.2003 a následně i kupní smlouvy ze dne 9.7.2003“; že „rozhodnutí odvolacího soudu je zásadním zásahem do právní jistoty v institutu zastoupení“; že „při skončení vlastního právního vztahu zastoupení pak není obecně v silách jakýchkoli zmocnitelů zabránit dalšímu zneužívání plných mocí a ani ne vždy je lze fakticky odebrat a zničit“; že „není možné, aby jednou vystavená plná moc znamenala nekonečnou možnost v ní uvedeného zmocněnce jednat za zmocnitele v podstatě až navěky“. Navrhla, aby Nejvyšší soud ČR rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Žalovaní ve svém vyjádření k dovolání navrhli, aby Nejvyšší soud ČR dovolání žalobkyně odmítl a žalovaným přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení. Uvedli, že „žalobkyně staví celou svou argumentaci na svém relativním právním vztahu se společností IMPRESA INVEST, s.r.o. založeném mandátní smlouvou ze dne 23.9.1998“; že „tento relativní právní vztah mezi žalobkyní a IMPRESA INVEST, s.r.o. je bez jakéhokoli právního významu vůči třetím osobám“; že „plná moc udělená žalobkyní společnosti IMPRESA INVEST, s.r.o. dne 21.6.2002 žádná omezení jednatelského oprávnění neobsahuje, jak omezení konkrétním časem ani odkazem na trvání mandátní smlouvy“; že „je zřejmé, že plná moc ze dne 21.6.2002 byla udělena nad rámec zmocnění obsaženého v mandátní smlouvě a není přímý vztah či závislost mezi ní a uvedenou mandátní smlouvou“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. o.s.ř. ) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je – s výjimkou doplnění dovolání ze dne 23.10.2007 směřujícího do výroku o náhradě nákladů řízení – podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř. o.s.ř. ) a dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je opodstatněné.
Při uzavření kupní smlouvy se může její účastník (prodávající a kupující) dát zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou (zmocněncem), které za tímto účelem písemnou formou udělí plnou moc (§ 31 odst. 1, § 31 odst. 4, věta první, § 46 odst. 1 obč. zák.). Předpokladem určitosti takové plné moci je, vedle nezaměnitelného označení osob zmocněnce a zmocnitele, také přesné vymezení rozsahu zmocněncova oprávnění (§ 31 odst. 1 věta druhá, § 37 odst. 1 obč. zák.). Plná moc může být, z hlediska rozsahu zmocněncova oprávnění, všeobecná (generální), která opravňuje zástupce (zmocněnce) ke všem právním úkonům, anebo zvláštní (speciální), omezující se pouze na některé právní úkony či pouze na jediný právní úkon; v obou případech může být plná moc formulována jako neomezená, která dává zmocněnci právo jednat volně podle nejlepšího vědomí a svědomí, nebo jako omezená, v níž jsou stanoveny hranice, ve kterých a jak má zástupce jednat.
Při zastoupení na základě plné moci je třeba rozlišovat mezi dohodou o plné moci (zastoupení či zmocnění) na straně jedné a mezi samotnou plnou mocí na straně druhé. Dohoda o plné moci (zastoupení či zmocnění) je smlouva mezi zmocnitelem a zmocněncem, kterou se zmocněnec zavazuje zastupovat zmocnitele v dohodnutém rozsahu, popřípadě za dohodnutých podmínek; uzavřením této dohody vzniká právní vztah zastoupení mezi zmocnitelem a zmocněncem. Plná moc je jednostranný právní úkon zmocnitele, určený (adresovaný) třetí osobě (třetím osobám), v němž zmocnitel prohlašuje, že si zvolil zmocněnce, aby ho zastupoval v rozsahu uvedeném v této plné moci; plná moc z hlediska obsahu právního úkonu představuje osvědčení (průkaz) o zastoupení, vzniklém na základě dohody o plné moci (zastoupení či zmocnění).
Udělení plné moci je právním úkonem; plná moc je proto platná, jen jestliže je určitá a srozumitelná (srov. § 37 odst.1 občanského zákoníku ). Pro neurčitost nebo nesrozumitelnost je však plná moc neplatná jen tehdy, není-li možné nejasnosti v obsahu plné moci odstranit pomocí výkladu projevu vůle podle ustanovení § 35 odst.2 občanského zákoníku .
Jednáním zmocněnce vznikají práva a povinnosti zmocniteli tehdy, jestliže zmocněnec jednal v mezích oprávnění zmocnitele zastupovat (§ 32 odst.2 věty první občanského zákoníku ), jakož i v případě, že zmocněnec překročil své oprávnění z plné moci, neoznámil-li zmocnitel druhé straně bez zbytečného odkladu svůj nesouhlas s jednáním zmocněnce (§ 33 odst.1 občanského zákoníku ). Za situace, kdy zmocněnec překročil své oprávnění jednat za zmocnitele nebo kdy osoba jednala za jiného bez plné moci, je z tohoto jednání zavázán zmocnitel (ten, za koho bylo jednáno), jen jestliže právní úkon bez zbytečného odkladu schválil; takový právní následek však nemůže nastat, jestliže druhá strana o nedostatku plné moci věděla (§ 33 odst. 2 a 3 občanského zákoníku ).
Pro dodatečné schválení právního úkonu (§ 33 odst.2 občanského zákoníku ) není stanovena zvláštní forma. Znamená to, že ke schválení právního úkonu může dojít písemně nebo ústně a že se může stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit; uvedené platí i ve vztahu k právním úkonům, které pro svoji platnost vyžadují písemnou formu.
Plná moc zaniká pro důvody demonstrativně vypočtené v ustanovení § 33b občanského zákoníku . Důvodem zániku plné moci v tomto ustanovení neuvedeným je ovšem – logicky – také například uplynutí doby, na kterou bylo trvání plné moci časově omezeno (srov. např. Občanský zákoník I., Komentář, 2. vydání, Praha C.H.Beck, 2009, str. 311).
Pokud zmocněnec, jehož plná moc k zastupování zanikla (s výjimkami uvedenými v § 33b odst. 6 obč. zák.) činí právní úkony jménem osoby, která mu zaniklou plnou moc udělila, jde o nezmocněné jednatelství (§ 33 odst. 2 obč. zák.) a tyto úkony jsou pro zmocnitele závazné jen v případě, že je dodatečně schválí. Tento závěr vyplývá z textu občanského zákoníku , který v § 33 odst. 1 upravuje případy vázanosti zmocněnce v případě, že zmocnitel překročil své oprávnění vyplývající z plné moci. Pokud však plná moc zanikla, nelze již uvažovat o zmocniteli ani o zmocněnci (postavení účastníků jako uvedených osob již zaniklo), ani o překročení plné moci, neboť nelze překročit něco, co již neexistuje. V případě opačného výkladu by bylo nutno stanovit časové meze, ve kterých jde ještě o překročení oprávnění vyplývajícího z plné moci, případně kdy jde již o nezmocněné jednatelství. Vzhledem k tomu, že zákon nedává pro stanovení takových mezí oporu, bylo by nutno dojít k závěru, že jakmile zmocnitel udělí plnou moc, je třeba právní úkon zmocněnce, učiněný kdykoliv po zániku plné moci (tedy bez časového omezení), považovat za překročení oprávnění z plné moci, upravené v § 33 odst. l obč. zák., a takové úkony by byly závazné pro (bývalého) zmocnitele, pokud by neoznámil
osobě, se kterou (bývalý) zmocněnec jednal, svůj nesouhlas bez zbytečného odkladu po tom, co se o překročení oprávnění dozvěděl. Takový výklad, který by pro toho, kdo jednou udělil plnou moc, znamenal právní důsledky tohoto úkonu pro celý život, je zjevně nepřijatelný. [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.12.2000, sp.zn. 22 Cdo 1134/2000 , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 33, ročník 2001].
Z výše uvedeného je zřejmé, že závěry odvolacího soudu, o které výhradně opřel své dovoláním napadené rozhodnutí, že, „i když příkazní smlouva mezi žalobkyní společností IMPRESA INVEST, s.r.o. k 21.3.2003 zanikla, nezpůsobilo to zánik účinnosti plné moci, kterou žalobkyně jmenované společnosti udělila dne 21.6.2002“, neboť „z jejího obsahu nevyplývá, že by její účinnost byla jakkoli časově omezena“; že „IMPRESA INVEST, s.r.o. tak jednala při uzavření kupní smlouvy se společností Promising Union, s.r.o. jménem žalobkyně na základě zmocnění vyplývajícího z plné moci ze dne 21.6.2002, které ke dni uzavření smlouvy dne 25.9.2003 trvalo“, nejsou správné.
Nejvyšší soud České republiky proto rozsudek odvolacího soudu jako nesprávný zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř. o.s.ř. ) a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o.s.ř. o.s.ř. ).
Právní názory vyslovené v tomto rozsudku jsou závazné; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. dubna 2010
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu