Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 358/2008

25

Cdo 358/2008

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Kooperativa, pojišťovna, a.s.

,

Vienna Insurance Group,

se sídlem Praha 1, Templová 747, IČ 47116617, proti žalovanému

J. P.

, zastoupenému Mgr. Markem Dejmkem, advokátem se sídlem v Plzni, Denisovo nábř. 6, o 361.304,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 12. 2007, č. j. -119, takto:

Dovolání

se zamítá

.

Odůvodnění:

Okresní soud v Domažlicích mezitímním rozsudkem ze dne 17. 8. 2007, č. j. -103, rozhodl, že základ nároku žalobce na náhradu škody proti žalovanému je zcela po právu, a o výši nároku a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Vycházel ze zjištění, že žalovaný jako řidič osobního automobilu VAZ 2121 Niva s přívěsným vozíkem zavinil dne 3. 7. 2003 dopravní nehodu, když u oje vozíku, který směl být provozován pouze v lese a nikoliv na pozemní komunikaci, se ulomil čep, po přibrzdění vozidla došlo k odpojení přívěsného vozíku od tažného zařízení a vozík neřízeně vjel do protisměru, kde se s ním čelně střetl řidič malého motocyklu YAMAHA J. S., jenž utrpěl těžká zranění a byla mu amputována levá dolní končetina. Žalující pojišťovna na základě pojištění automobilu VAZ 2121 Niva poskytla poškozenému plnění ve výši 1.445.218,- Kč na náhradě bolestného, za ztížení společenského uplatnění, na věcné škodě a nákladech zdravotní pojišťovny a na žalovaném, který je vlastníkem vozu VAZ 2121 Niva i přívěsného vozíku, se domáhá regresní náhrady ve výši 25% vyplaceného pojistného plnění podle , odst. 2 písm. b) Přívěsný vozík nebyl schválen pro provoz na pozemních komunikacích a tažné zařízení vozu VAZ 2121 Niva nebylo registrováno. Technickou příčinou odpojení přívěsu od automobilu byla náhlá závada, způsobená odlomením duté části konce čepu oje. Soud prvního stupně shledal porušení základní povinnosti žalovaného, týkající se provozu na pozemních komunikacích, čímž se rozumí provozování vozidla, jehož technická způsobilost k provozu nebyla schválena, což bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 10. 12. 2007, č. j. -119, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o příčinné souvislosti mezi škodou na zdraví a věcech na straně poškozeného J. S. a jednáním žalovaného, který provozoval vozidlo, jež nesmělo být vůbec na pozemních komunikacích provozováno a nebylo k tomu způsobilé.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které odůvodňuje podle ustanovení , odst. 3 s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a nemá oporu v důkazech o existenci příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a následkem jako podmínkou povinnost k regresní náhradě podle Přípustnost dovolání podle , odst. 3 spatřuje v tom, že rozhodnutím odvolacího soudu byly rozšířeny zákonné podmínky odpovědnosti k regresní náhradě a že odvolací soud vyložil „kauzální nexus“ v rozporu s nálezy Ústavního soudu ČR. Namítá, že podmínky „vzniku regresní odpovědnosti řidičů-pojištěnců zaplatit pojišťovně to, co plnila z havarijního pojištění z titulu objektivní odpovědnosti podle a násl. obč. zák., nelze zaměňovat s podmínkami vzniku odpovědnosti k regresním úhradám, stanoveným zvláštním zákonem, jenž k naplnění podmínek vzniku nároku vyžadují nejen to, aby pojištěný porušil základní povinnost pravidel v silničním provozu, ale i to, že toto porušení má za následek vznik škody“. Dovolatel namítá nedostatek příčinné souvislosti mezi porušením „základní povinnosti“ a škodou, kterou způsobil, neboť příčinou nehodového děje bylo podle nálezu znalce i podle závěru odvolacího soudu ulomení aretačního čepu závěsného zařízení. Za této situace by muselo být prokázáno, že žalovaný věděl nebo vědět měl a mohl, že jízdou s neregistrovaným přívěsným vozíkem může takový nehodový děj způsobit, pro tento závěr však není opora v provedených důkazech, naopak, jak znalec uvedl, šlo o náhlou technickou závadu, kterou nebylo možno bez demontáže zařízení předem rozpoznat. Namítá, že k nehodě by došlo i v případě, že by vozík byl schválen pro provoz na pozemních komunikacích. Rozdíl mezi objektivní odpovědností podle obč. zák., na jejímž základě pojišťovna plnila poškozenému, a povinností k regresní náhradě podle spatřuje v tom, že technická závada na vozidle nemá žádný význam ve vztahu k odpovědnosti řidiče, zatímco podmínkou pro povinnost k regresní náhradě je „věcná příčina mezi porušenou právní normou a následkem“. Navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ve smyslu , dospěl k závěru, že dovolání je podle ustanovení , odst 3 přípustné pro řešení otázky příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů vzniku nároku pojistitele proti pojištěnému podle odst, 1 písm. b)

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 10. 12. 2007, dovolací soud v souladu s ustanovením bodu 12. čl. II části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, postupoval podle ve znění účinném do 30. 6. 2009.

Podle , o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody, za kterou pojištěný odpovídá.

Podle se porušením základních povinností při provozu vozidla na pozemních komunikacích rozumí provozování vozidla, jehož technická způsobilost k provozu vozidla nebyla schválena.

Především k námitce dovolatele je třeba uvést, že pojistitel za pojištěného plní poškozenému nikoliv z havarijního pojištění, nýbrž z pojištění odpovědnosti za provoz vozidla (tzv. povinné ručení), a bylo tomu tak i v daném případě. Vzhledem k tomu, že pojištěným podle je jak řidič, tak provozovatel pojištěného vozidla, nemá pro posouzení uplatněného nároku žalobce proti žalovanému žádný význam rozlišení odpovědnosti řidiče podle obč. zák. a odpovědnosti provozovatele podle a násl. obč. zák., a tedy ani ta okolnost, z jakého z těchto titulů v daném případě pojišťovna poškozenému plnila.

Nicméně nezbytným předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu podle je existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti, popř. právní skutečností, za niž se odpovídá objektivně, a vznikem škody, a to bez ohledu na to, zda jde o odpovědnost řidiče založenou na principu presumovaného zavinění ( obč. zák.) nebo o odpovědnost provozovatele dopravního prostředku bez zřetele na zavinění ( obč. zák.). V tomto směru není rozdíl v podmínkách občanskoprávní odpovědnosti za škodu oproti povinnosti k regresní náhradě podle , neboť existence příčinné souvislosti je nezbytným předpokladem v obou případech.

Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována. Že žalovaný porušil základní povinnost při provozu vozidla na pozemních komunikacích dle , jíž se rozumí provozování vozidla, jehož technická způsobilost nebyla schválena, je evidentní a žalovaný si je toho vědom. V daném případě tedy šlo o otázku příčinné souvislosti mezi tímto porušením povinnosti žalovaného při provozu vozidla a vznikem škody, za kterou žalovaný jakožto pojištěný provozovatel a řidič odpovídá, nikoliv mezi jeho zaviněním (zda věděl nebo vědět měl o možné technické závadě) a vznikem škody. Porušením základní povinnosti žalovaného byla jízda vozidla s přívěsným vozíkem na pozemní komunikaci, pro níž nebyl uznán technicky způsobilým, nikoliv ulomení aretačního čepu závěsného zařízení. Provoz dopravních prostředků na silnicích je potenciálně nebezpečný, proto také se kladou zvýšené požadavky na stav vozidel, tj. včetně povinného schválení jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích. Právě přívěsný vozík, samovolně se pohybující na silnici, jehož technická způsobilost pro provoz na komunikaci nebyla schválena, způsobil škodu jinému účastníku silničního provozu, když do něj narazil. Proč se vozík od tažného vozidla odpojil, a co způsobilo jeho odpojení, není podstatné z hlediska nároku na regres dle

Právní názor odvolacího soudu na vymezení skutkových okolností, mezi nimiž má být existence příčinné souvislosti zjišťována ve smyslu , je zcela správný, a jeho posouzení otázky příčinné souvislosti je v dané věci v souladu s hmotným právem i s nálezy Ústavního soudu, na něž dovolatel poukázal.

Ze shora uvedeného vyplývá, že z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je rozsudek odvolacího soudu věcně správný; Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

Dovolací soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť posuzoval dovolání proti tzv. mezitímnímu a nikoliv konečnému rozsudku odvolacího soudu; o všech dosavadních i dalších nákladech řízení proto rozhodne soud v konečném rozhodnutí.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. května 2010

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu