Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2057/2008

U S N E S E N Í

M. M.

J. M.

, zastoupenému JUDr. Janem Camrdou, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí 225, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. října 2007, č. j. -157, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Davidíka.

O d ů v o d n ě n í :

Podle (dále jen „“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud Praha-východ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. dubna 2006, č. j. -118, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zapsaným u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-východ, na LV č. 785 pro obec M. a kat. území M. u Ř., a to k domu č. p. 270, st. parc. č. 901 a pozemku parc. č. 735/17. Označené nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného a žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil částku 2.100.000,- Kč ve splátkách tak, že první splátku ve výši 1.000.000,- Kč zaplatí do tří dnů od právní moci rozhodnutí, druhou ve výši 1.100.000,- Kč zaplatí do 31. 12. 2006, pod ztrátou výhody splátek. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 16. října 2007, č. j. -157, změnil rozsudek soudu prvního stupně jen ve lhůtě plnění tak, že částku 2.100.000,- Kč je žalovaný oprávněn zaplatit ve splátkách, a to první ve výši 1.000.000,- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku a další ve výši 1.100.000,- Kč do 90 dnů od právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. Jinak rozsudek soudu ve věci samé potvrdil. Dále rozhodl o nákladech řízení. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalobkyně navrhla, aby dovolání žalovaného bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto, případně zamítnuto.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání, je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném do novely provedené

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, se především zabýval dovoláním z hlediska jeho přípustnosti.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení a c), odst. 3 Protože předpoklad stanovený v nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Protože dovolání opírající se o je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle ; a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle , tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ), jen v případě přípustného dovolání, nešlo-li by ovšem o výklad procesního předpisu, který by činil z napadeného rozsudku zásadní rozhodnutí.

Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť je v souladu s hmotným právem a judikaturou Nejvyššího soudu.

v taxativně stanoví způsoby vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví, přičemž jako první způsob vypořádání uvádí reálné rozdělení věci, jehož podmínkou však je, že jde o rozdělení „dobře možné“. Při úvaze o tom, zda je rozdělení věci dobře možné, je jedním z hledisek hledisko finanční nákladnosti rozdělení věci a otázka, zda spoluvlastníci jsou ochotni nést takové náklady. Nejvyšší soud již dříve, např. v usnesení ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. , publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck Praha, pod C 3425, vyslovil názor, že „jestliže by reálné rozdělení věci nebylo uskutečnitelné bez nákladných stavebních úprav, bylo by potřebné považovat z tohoto hlediska věc za reálně nedělitelnou“. I kdyby nešlo o nákladné stavební úpravy, neznamená to samo o sobě, že rozdělení věci je dobře možné. Na soudu je, aby před případným rozdělením věci zkoumal, zda spoluvlastníci či někteří z nich jsou ochotni hradit náklady spojené s rozdělením věci. Pokud by žádný z nich nebyl ochoten nést tyto náklady, musela by být věc z tohoto hlediska považována za nedělitelnou. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. , publikovaný tamtéž (C 7170), a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 1988, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45, ročník 1991.

Žalovaný v průběhu nalézacího řízení požadoval, aby nemovitost byla rozdělena, nikdy však výslovně neuvedl, že je ochoten hradit náklady rozdělení nemovitosti sám (tedy i za žalobkyni). Také při jednání před odvolacím soudem dne 16. října 2007 navrhoval, aby v případě, že nemovitost nebude reálně rozdělena, byla přikázána do jeho vlastnictví, a netvrdil, že není schopen žalobkyni zaplatit vypořádací podíl. Uvedl, že částku 1.000.000,- Kč zaplatí do třiceti dnů od právní moci rozsudku, zbývající částku do jednoho roku. V podání soudu ze 4. února 2007 mimo jiné uvedl „Žalobkyně vlastní jednu polovinu spoluvlastnického podílu, tudíž i

její přispění

k provedení úprav je 1/2.“ K tvrzení žalovaného, že je ochoten náklady rozdělení nemovitosti hradit sám, tak dovolací soud při posuzování přípustnosti dovolání nemohl přihlížet, neboť jde o tvrzení nové skutečnosti, kterou podle v dovolání nelze uplatnit. Nelze proto založit přípustnost dovolání na řešení právní otázky – rozdělení věci při nutnosti vynaložení vyšších nákladů, pokud jeden ze spoluvlastníků je ochoten nést tyto náklady sám, jestliže ji dovolací soud řešit nemůže. Otázka, zda spoluvlastník je či není schopen zaplatit druhému spoluvlastníku náhradu za jeho spoluvlastnický podíl, je otázkou skutkovou, nikoli právní. Odvolací soud při rozhodování vyšel ze závěru, že žalovaný je tak schopen učinit a dovolací soud je tímto závěrem vázán.

S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle v daném případě naplněny.

Dovolací soud proto podle za použití dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni vznikly náklady (, , a ). Náklady vzniklé žalobkyni představují odměnu advokáta za její zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle , bodu 5 (z částky 2.100.000,- Kč), , , , a , ve znění pozdějších předpisů, částku 10.000,- Kč a paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a celkem činí 10.300,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z , a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podal návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 25. května 2010

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu