Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1610/2010

U S N E S E N Í

a)

M. D.

a

b) F. D.

, zastoupených JUDr. Věrou Rýdlovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Dobronická 1257, proti žalované

J. K.

, zastoupené JUDr. Josefem Skácelem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, o určení zániku věcného břemene, vedené u Okresního soudu pro Prahu-východ pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. března 2007, č. j. -130, ve znění usnesení ze dne 3. března 2010, č. j. -159, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Podle (dále jen „ “) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Obvodní soud pro Prahu-východ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 7. 2006, č. j. -109, pod bodem I. výroku zamítl žalobu proti K. K., původně označenému jako žalovaný 2), o určení, že zaniklo „věcné břemeno chůze a jízdy zřízené usnesením Okresního soudu v Jílovém sp. zn. Č. d. 30 – 50/32 ze dne 8. 1. 1932 ve prospěch pozemku parc.č. 610/2, zapsaného na LV č. 1793, na pozemcích: parcela st. 597, parcela č. 610/1, parcela č. 610/8, zapsaných na LV č. 2766, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-východ, pro katastrální území L., obec Kamenice“. Pod bodem II. výroku určil, „že věcné břemeno chůze a jízdy zřízené usnesením Okresního soudu v Jílovém sp. zn. Č. d. 30–50/32 ze dne 8. 1. 1932 ve prospěch pozemku parc.č. 610/2, zapsaného na LV č. 1793, na pozemcích: parcela st. 597, parcela č. 610/1, parcela č. 610/8, zapsaných na LV č. 2766, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-východ, pro katastrální území L., obec Kamenice, zaniklo“. Pod body III a IV. rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 21. 3. 2007, č. j. -130, ve znění usnesení ze dne 3. 3. 2010, č. j. -159, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body II. a IV. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci.

Žalobci se k dovolání nevyjádřili.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání, je účastníkům znám a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném do novely provedené

V dané věcí přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle

Protože dovolání opírající se o je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle , a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle , tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ), jen v případě přípustného dovolání nešlo-li by ovšem o výklad procesního předpisu, který by činil z napadeného rozsudku zásadní rozhodnutí.

Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [ ] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck Praha, (dále „Soubor rozhodnutí“) pod C 5042]. Dovolatelka nevymezila hmotněprávní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jako otázku zásadního právního významu a taková otázka se z obsahu dovolání ani nepodává.

Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s hmotným právem a judikaturou Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 2. 2006, sp. zn. , publikovaném v Souboru rozhodnutí pod C 4001, vyslovil právní názor, že věcné břemeno zaniká ze zákona podle § 151p odst. 2 obč. zák. „nastanou-li takové trvalé změny, že věc již nemůže sloužit potřebám oprávněné osoby nebo prospěšnějšímu užívání její nemovitosti v případě, že jeho výkon je nadále pro trvalé změny (faktické nebo právní) nemožný“. Postup podle § 151p odst. 3 obč. zák. by přicházel v úvahu, pokud by výkon věcného břemene byl „možný, ale neúčelný, případně došlo-li k jiné změně poměrů, která má za následek hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného“. Právní závěr odvolacího soudu o zániku předmětného věcného břemene podle § 151p odst. 2 obč. zák. zcela odpovídá jeho skutkovému závěru, že cesta odpovídající služebnostem jízdy a chůze zřízeným počátkem třicátých let minulého století vedla jinudy, než tvrdí žalovaná, a že tato cesta není a nebyla dlouhodobě vlastníky pozemků panujících využívána a ani po nastalých pozemkových změnách být využívána jako v minulosti nemůže. Zpochybnění skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, je uplatněním dovolacího důvodu podle , jímž však přípustnost dovolání podle nelze založit. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí pod C 3078. Nelze-li zpochybnit uvedený skutkový závěr odvolacího soudu, je správný i právní závěr z něho plynoucí, tj. že se žalované nepodařilo prokázat, že věcné břemeno vedlo jinudy, než jak dovodil odvolací soud.

S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle v daném případě naplněny.

Dovolací soud proto podle za použití dovolání žalované jako nepřípustné odmítl.

Pro úplnost se dodává, že eventuální pochybení soudu prvního stupně formulací výroku v odstavci II. je formální povahy a mohlo by být vadou řízení ve smyslu jen v případě přípustného dovolání. Nicméně lze poznamenat, že i kdyby vymezení služebných pozemků neodpovídalo jejich současnému označení po předchozích úpravách pozemků spojených s přečíslováním, je tento výrok s ohledem na označení rozhodnutí soudu, jímž bylo věcné břemeno zřízeno (ve spojení s lokalizací podle nyní existujících pozemků), dostatečným podkladem pro výmaz věcného břemene z katastru nemovitostí.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobcům žádné náklady nevznikly ( , , a )

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. května 2010

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu